Pomník "Baterie mrtvých" na Chlumu

Komitét pro udržování pomníků na bojišti kralohradeckém, založený roku 1889 z popudu setníka ve výslužbě Jana Steinského, se usnesl v roce 1891 na tom, že označí místo, kde hrdinsky dokonal svůj život setník van der Groeben, nadporučík Heinrich Wolf a 52 mužů proslulé rakouské jízdní baterie č. 7./VIII., pomníkem, který by byl nejen důstojným holdem těmto rekům, ale též věčnou památkou na ně. Když byly vykonány všechny přípravy a opatřen potřebný fond, k němuž správa vojenského řádu Marie Terezie, jehož členem se padlý setník van der Groeben po své smrti stal, a rakouské dělostřelecké sbory značnou částkou přispěly, bylo přikročeno k provedení díla.

Projekt pomníku navrhl technický ředitel komitétu Václav Jan Weinzettl, architekt na c. k. odborné škole kamenicko-sochařské v Hořicích, který také všechny plány a detaily bezplatně vypracoval. Modely ornamentální výzdoby provedla bezplatně se souhlasem ředitelství také c. k. odborná škola v Hořicích, a to pod dohledem c. k. profesora Morice Černila a učitelů praktických prací K. le Grainea a Františka Vondráčka. Tamtéž byl zhotoven reliéf. Kamenickou práci provedl hořický kameník J. Jandera, sochu Austrie hořický sochař Antonín Šešina podle staršího od profesora Arnošta Poppa z Prahy pocházejícího a u firmy K. Pellegrini v Praze zakoupeného modelu. Bronzové odlitky dodala firma V. Mašek z Prahy-Karlína, měděný věnec Austrie pražský cizelér František Houdek, lité železné řetězy bratři Pechánkové z Hořic.

Vznikl tak mohutný sloup z hořického pískovce, na jehož 2 stupních spočívajícím podstavci na přední straně v reliéfu, se nachází padlý lev, odpočívající na troskách v boji rozbitého děla. Na vrcholu sloupu byla vztyčena socha Austrie, v levé ruce se štítem a v pravé s vavřínovým věncem. V přední části uprostřed sloupu byla situována helma s věncem z dubových listů a krásnou palmou, s po obou stranách ze sloupu vyčnívajícím jícnem děla, pod nímž byla umístěna hlava bájné Medůzy. Okrasy byly vesměs provedeny z bronzu. Okolo sloupu byly do čtverce vztyčeny malé pilířky s flambony. Nápisy byly provedeny v obou zemských jazycích – česky a německy. Na sloupu po obou stranách kříže byl umístěn text: „Hrdinům baterie mrtvých.“, na podstavci vlevo: „Na těchto místech padli hrdinsky v boji vytrvalém v bitvě dne 3. července r. 1866. August van der Groeben, c. k. setník, rytíř řádu Marie Terezie, velitel jízdecké baterie 7/VIII. Bedřich Wolf, c. k. nadporučík a 52 mužů. Věrni až do smrti.“, vzadu: „Zřízeno komitétem pro udržování vojenských pomníků na bojišti královéhradeckém přispěním vojenského řádu Marie Terezie a cís. a král. rakouského dělostřelectva. L. P. 1893.“

Ke slavnostnímu odhalení pomníku došlo 3. října 1893. Ještě před zahájením slavnosti byly k pomníku položeny věnce a kytice. Sama slavnost byla zahájena v 10.00 hod. řečí probluzského faráře P. Jana Brunclíka, který vyzdvihl význam pomníku a velebil hrdinství oněch padlých. Jediné, co na jeho řeči zarazilo, bylo to, když se omluvil přítomným, že k shromáždění promluví též česky. Akt svěcení proběhl za zvuků dělostřelecké palby 9. brigády. Zároveň hudba 42. pluku hrála Dvořákovo „Stabat mater“. Po vysvěcení pomníku položila na jeho stupně věnec deputace 12. dělostřeleckého pluku, jež byla složena jeho důstojníky a čtveřicí přeživších veteránů (Josef Horák z Hradce Králové, František Petschner z Rybář u Karlových Varů, František Tuch ze Žatce, Antonín Wiehl z Berouna). Během toho promluvil plukovník Jan Holl, velitel 12. (dříve 8.) dělostřeleckého pluku, který řekl toto: „Jménem 12. pluku sborového dělostřelectva, bývalého to 8. pluku polního dělostřelectva, přistupuji úctyplně k pomníku zesnulého hrdiny Augusta Groebena a jeho věrných. Na tomto bojišti, kde rakouského orla štěstí, nikoli však sláva, opustilo, na výšině této dne 3. července 1866 stihl hrozný osud udatnou naší armádu; na místě tom, kde hrdina, jehož památku s hlavou hrdě vztýčenou dnes slavíme, vědom si, že jde jisté smrti vstříc, osudný průběh boje zdržeti se snažil; zde, kde se všemi svými věrnými bojoval, krvácel a bohatýrskou duši svoji vydechl – on nejudatnější z udatných – skláním se vděkuplně a v obdivu u pomníku, kterýž má zachovati paměť hrdiny na věky. Jakožto velitel a nejstarší druh pluku, v němž Groeben sloužil, kladu v hloubí duše své pohnut tento věnec na pomník jeho. Na tomto posvátném místě přísahám tobě, ty věrný mrtvý, že kdykoli nás zavolá povinnost k boji a vítězství vzorem tvým se říditi budeme. Pohledni na nás světlý reku z dálných, jasných výšin! Ty nejsi mrtev; mrtvým jest jen ten, kdo zapomenut, památka tvá však žije a bude žíti v srdcích našich vždy a příští pokolení, příští věky budou vzpomínati slavného tvého konce a síliti se jím k novým činům hrdinským za císaře a vlast! Van der Groebene, památka tvoje budiž věčně ctěna!“

Poté se seskupili všichni vojenští hodnostáři a důstojníci kolem pomníku a nastalo defilování, jehož se zúčastnila přítomná baterie vedená setníkem Süssem a sbory vysloužilců. Díkem polního podmaršálka Wattka komitétu byla ukončena oficiální slavnost, po níž se v lese konala zábava za doprovodu již zmíněné hudby 42. pluku. Mnozí další účastníci slavnosti se ale vydali na pouť bojištěm, aby zavzpomínali na své mládí a co v těchto místech prožili.

Od té doby byl pomník, který je od 22. ledna 1964 památkově chráněn (viz https://www.pamatkovykatalog.cz/soubor-pomniku-z-valky-1866-17983038), několikrát opravován, naposledy tomu tak bylo v letech 2012-2013, kdy tyto práce provedl Milan Pospíchal z Hradce Králové. Vedle mnoha přírodních dopadů měli vliv na stav pomníku též různí vandalové. Zmiňme případ, který se stal v noci na 1. května 2004, kdy došlo k uražení a vyvrácení čtveřice pískovcových sloupků s vytesanými plameny, přičemž jeden z nich se při pádu rozbil. Více o restaurování sochy Austrie zde: https://www.lomyatezba.cz/2013/2013-2/item/352-restaurovani-a-socharska-rekonstrukce-sochy-austrie-z-pomniku-baterie-mrtvych.