Kostel sv. Jakuba Staršího, apoštola ve Stračově

Původní kostel vznikl někdy počátkem 14. století a první písemná zmínka o něm pochází z roku 1361, kdy zastoupil zemřelého plebána Petra kněz Martin, pokud nepočítáme soupis z roku 1350, kdy náležel pod královéhradecký dekanát a archidiakonát. Nevíme však, zda byl ještě dřevěný nebo již byl vybudován z kamene. Pro tehdejší významnost obce se kloním osobně k té druhé možnosti, protože ves byla v roce 1495 králem Vladislavem II. Jagellonským povýšena na městečko. Roku 1369 bylo odváděno ze Stračova 6 grošů papežského desátku. V roce 1371 nastoupil místo zemřelého plebána Martina kněz Mikoláš. Jako farní byl chrám zmíněn k roku 1384. V roce 1415 byl podán na místo zemřelého plebána Petra kněz Petr, kaplan z Petrovic. V husitských válkách se dostal pod správu fary v Hněvčevsi. V roce 1492 Kateřina ze Stračova postoupila zdejší tvrz s příslušenstvím a s podacím kostelním Janovi z Tedražic. Roku 1639 byl kostel Švédy vypálen. Se stavbou nového kostela se nespěchalo. Dostavěn byl nejspíše v roce 1667, ale protože byl malý, tak v následujících letech docházelo k jeho přístavbám a stavebním úpravám. Roku 1759 bylo ke kostelu přistavěno presbyterium se sakristií. V roce 1788 byla ve Stračově založena lokálie. Roku 1813 byly pořízeny do kostela varhany od Josefa Chlumského z Liberce. 11. srpna 1830 lehl kostel popelem, přičemž shořelo veškeré vybavení. Roztavily se také oba velké zvony z věže. Přežily jen holé zdi, věž, obraz sv. Jakuba, barokní stříbrný kalich a malý zvoneček ze sanktusníku. Krátce poté musela být stržena i věž, která hrozila pádem. Po požáru byla postavena prozatímní dřevěná kaple, která byla rozebrána až roku 1849. V roce 1838 získali Stračov Harrachové, kteří vlastnili zdejší pozemky až do roku 1923.

Právě za nich došlo v letech 1844-1848 k podstatné přestavbě kostela, která je v některých pramenech označována za de facto novou stavbu. Roku 1856 byla zdejší lokálie povýšena na faru a zůstala v hořickěm vikariátu (prvofarář P. Jiří Tužinský). V roce 1866 sloužila věž kostela jako pozorovatelna pruského vojska a sám kostel byl vojenským lazaretem, odkud byli ranění vyneseni a kostel vyklizen teprve v sobotu před poutí. Kostel brzy opět zchátral, protože byl postaven na špatných základech. O 11 let později byly pořízeny 4 slavnostní lucerny za 200 zl. Roku 1892 byl chrám na 3 měsíce uzavřen, aby mohl být částečně opraven. Celý rok dokonce nezvonily ani kostelní zvony, aby se budova neotřásala. Situace byla nakonec vyřešena tím, že v roce 1894 nařídilo c. k. hejtmanství v Hradci Králové zastavení veškerých služeb Božích v kostele a jeho uzavření. V roce 1895 byla ve farské zahradě vztyčena prozatímní kaple, k jejímuž svěcení hořickým děkanem P. B. Haklem došlo 23. června téhož roku. O 3 roky později byla z kostela sejmuta střecha a klenba. Inventář byl nastěhován do domu čp. 29. 27. dubna 1903 byla c. k. ministerstvem kultu a vyučování povolena stavba nového kostela, o níž napsaly „Katolické listy“ 30. července 1903 toto: „Kostel na Stračově, jehož zdi mnoho let ční k nebesům jako zříceniny, bude v nejbližší době znovu postaven a sice nákladem 113.136 korun 73 hal.“ Chrám byl vybudován v letech 1903-1905, přičemž slavnostní svěcení základního kamene proběhlo 10. července 1904. Provedením stavby byl pověřen pražský stavitel Ing. František Zvěřina, vedením stavebních prací pražský zednický mistr Václav Mika a plány pocházely z pera Václava Dyka. Celá stavba byla dokončena 30. září 1905, ale kolaudace nového kostela proběhla až 23. února 1907. Celkově stavba vyšla na 94 112 K 26 h. 24. května 1908 uděloval v kostele sv. biřmování královéhradecký biskup Msgre. ThDr. Josef Doubrava. V noci z 5. na 6. srpna 1912 došlo k vloupání do sakristie a následně do samotného kostela. Protože se vše cenné odnášelo vždy na faru, nic se neztratilo. Roku 1940 byl vymalován interiér kostela. V roce 1958 byla zavedena do objektu elektřina, tehdy ale jen na 7týdenní zkoušku. Trvalého připojení na elektrickou síť se svatostánek dočkal až o 2 roky později. V roce 1980 byla radou ONV Hradec Králové uložena oprava věže kostela. V letech 1997-1998 byl kostel společnou péčí obce a církve zrekonstruován a opatřen slavnostním osvětlením. Došlo též k výměně věžních hodin. Dnes slouží nejen ke službám Božím, nýbrž se zde konají různé koncerty a společenské i kulturní akce.

Jedná se o jednolodní obdélnou stavbu v novorománském stylu se sedlovou střechou a s půlkruhově uzavřeným presbytářem a 24 m vysokou hranolovou věží s jehlancovou střechou v průčelí. Boční zdi jsou vyztuženy pěti hranolovými opěrnými pilíři na každé straně. Mezi nimi se nachází čtveřice velkých oken a v přízemí v jižní části lodi z každé strany jedno malé okénko. Presbytář je sklenut valeně, loď je plochostropá. U obou předních rohů věže jsou u každého 2 opěrné pilíře. Na věži jsou čtyři velká okna, dvě úzká vysoká okna na jižní straně a jedno okénko na západní straně v přízemí. Vlevo za hlavním vchodem je do zdi zasazena náhrobní deska jediného v kostele pohřbeného majitele Stračova Prokopa Kerna, na pravé straně je umístěn základní kámen z roku 1904.

Zařízení je převážně z doby stavby, jeho zlomky pocházejí ze zbořeného kostela z poloviny 19. století. To platí i o obrazu Sv. Jakuba staršího na oblacích na hlavním oltáři, který je signován Antonem Grussem roku 1848 (podle některých zdrojů je již z roku 1847). Pod kruchtou je uložen obraz sv. Jakuba z roku 1790 od Josefa Wagnera, který se původně nacházel na hlavním oltáři v původním zbořeném kostele. Zajímavým objektem je též pískovcová křtitelnice. Varhany pro nový kostel postavil roku 1907 Josef Kobrle z Lomnice nad Popelkou, když přestavěl původní nástroj z roku 1850 od Josefa Ignáce Welzela (viz http://www.varhany.net/cardheader.php?lok=698).

Ve věži visely původně čtyři zvony. První o průměru 102 cm, výšce 75 cm, s reliéfem Nejsvětější Trojice, sv. Jakuba a nápisy: „DE COELIS MONITUS, DUM ME QUANDOQUE SIT, AUDIS, HUC PROPERA GRATUSQUE DEO DA MUNERA LAUDIS. Za požehnaneho Vznešeneho a MILostneho panoVani panV a panV hraběte HarraCha z RoroVa a Anny hraběnky HarraCh, rozené kněžny LobkoVské zVon gest pokřtěn. Gegossen von Karl W. Paul in Königgraetz.“; druhý o průměru 80 cm, výšce 62 cm s textem: „CORDAE DEVM COLO, PLACUIT LAUS ORE CARENTIS, DISPLICET ILLA DEO, DUM IMPIE CORDA SILENT.“; třetím byl malý Umíráček. Zvon roku 1830 rozlitý nosil nápis: „WACLAW ZARUBA Z HUSTIRZAN NA CEREKWICICH, DOHALICICH A TRZEBOWIETICICH. FRANCELINA MAGDALENA ZARUBOWA ROZENA GRAMBOWA A NA POTTENSSTEYNIE.“ V roce 1897 praskl původní Harrachovský zvon, který byl přelit Arnoštem Diepoldem z Prahy. Nový zvon vážil 108,5 kg, na plášti měl reliéf sv. Antonína Paduánského a text: „SVATÝ ANTONÍNE PADUÁNSKÝ, ORODUJ ZA NÁS! ROZEZVUČ SE KU CTI A CHVÁLE BOŽÍ.“ K jeho posvěcení došlo v Praze biskupem Msgre. Františkem Kráslem 26. března 1904 a 2. dubna téhož roku se poprvé ozval z prozatímní kaple. Za 1. světové války byla trojice zvonů zrekvírována.