Stračovský bor

Jedná se o rozsáhlý lesní komplex, jenž je situován na jih od Stračova a vedle katastru této obce zabírá i části katastrálních území Stračovské Lhoty, Nerošova a Suché. Jeho stejnojmenný nejvyšší bod má nadmořskou výšku 295,7 m n. m. a náleží tak mezi nejvyšší body Nechanické tabule, což je plochá pahorkatina v povodí Bystřice, která je jedním z okrsků mnohem větší Cidlinské tabule. Jeho význam je doložen tím, že je zmíněn v knize "Zeměpisný lexikon ČR. Hory a nížiny", kde se píše toto: "Stračovský bor 295,7 m ZM10, význ. bod Nechanické tabule, 1,5 km j. od obce Stračov; výrazný plochý svědecký hřbet, krytý říčními štěrky a písky staropleistocenní terasy Bystřice, spočívajícími na slínovcích a jílovcích svrchního turonu až coniaku; zalesněný dubovými a borovými porosty s příměsí smrku; pískovna."

Již od středověku byl stejně jako okolní lesy panským majetkem. Svůj název obdržel od toho, že náležel ke stračovskému panskému dvoru a původně byl osazen pouze borovicemi, i když původně byl známý pouze jako Bor. Takto je zapsán např. v mapě II. vojenského mapování z roku 1853 (viz https://chartaeantiquae.cz/cs/maps/13193). Jeho předposledním vlastníkem byl JUDr. Otto Jan Nepomuk Bohuslaw Maria Scholastika z Harrachu, jenž zemřel 10. září 1935. Synovi Janu Nepomuku Antonínu z Harrachu byl veškerý rodový majetek zabaven podle dekretů prezidenta Beneše, což můžeme zjistit z konečného rozhodnutí Zemského národního výboru z 31. března 1947 o konfiskaci majetku dle dekretu č. 12/1945 Sb. Od té doby se stal Stračovský bor majetkem státu a tak tomu je do dnešní doby, až na několik drobnějších pozemků, z nichž jeden náleží k nechanické římskokatolické faře, přičemž státní majetek činí přibližně 77,79 ha a hospodaří na něm Lesy České republiky, s. p.

Do historie se Stračovský bor zapsal tím, že tudy prošla za prusko-rakouské války pruská vojska, jež narazila u Stračovské Lhoty na rakouské vojáky. Památkou na tento boj mezi předními četami rakouského III. a X. sboru s pruskou 8. divizí je roku 1890 zrenovovaná typová pyramida na hrobě 2 pruských a 2 rakouských vojáků, kteří zde padli 3. července 1866. V letech 1895 a 1929 byl les postižen velkými mrazy a polomy, jež byly způsobené velkým množstvím sněhu. Tehdy zemřelo také mnoho lesní zvěře, která se nedokázala dostat k potravě. Na sever od lesa byla vybudována v roce 1907 hájovna čp. 52, aby mohl harrachovský hajný lépe dohlížet na zdejší lesy. Ze zdejších hajných jmenujme: Františka Čížka, který tu působil v letech 1923-1938; Františka Matěnu, jenž byl zatčen v červnu 1945 a ve vazbě královéhradeckého mimořádného lidového soudu strávil půldruhého roku, aby byl následně propuštěn, a jeho nástupce Antonína Holuba, který se sem přistěhoval 15. listopadu 1945. Za něho byla o 3 roky později provedena menší adaptace interiéru objektu.

Počátkem 20. let 20. století zde byl též zřízen triangulační bod s dřevěnou měřickou věží, jež byla viditelná ještě na leteckém měřicím snímku z roku 1936. V roce 1923 byla část lesa odevzdána v rámci pozemkové reformy místním hospodářům. Zároveň byla v lese zřízena lesní školka a v západní části se nacházely písečníky a štěrkovníky, jejichž počátky můžeme hledat již ve 2. polovině 18. století, pokud nevznikly ještě mnohem dříve a materiálu z nich se užívalo ještě ve 2. polovině 20. století (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=topo1952&idrastru=D7_2__M-33-68-Ab-3). Za 2. světové války se zdejšími lesy pohybovali uprchlí váleční zajatci. Zmínku o tom nalezneme v knize "Chovatel hodin a jiné rozhovory" od Josefa Rodra, kde můžeme v rozhovoru s lhoteckým zedníkem Jindřichem Pozlerem číst toto: "U nás ve Stračovském boru jsme jednou takhle koncem války podřezávali dub ... a najednou něco zašelestilo a z křoví vyšel chlap. Utekl sem z pochodu smrti. Inženýr. Leningraďák. Za minutku vypochodoval z houští ještě jeden inženýr. A za ním pár krasnoarmejců. Dali jsme jim svačinu a v poledne žhavou bramboračku. Byl už nejvyšší čas vytáhnout ze sklepů ty flinty." Honitba s celým lesem byla přidělena obci Stračovské Lhotě výměrem z 2. června 1948. Předtím drželi honitbu Harrachové a posléze královéhradecký lovecký spolek. V srpnu 1968 zase les krátce posloužil k umístění polských vojáků, kteří sem přišli s invazními jednotkami Varšavské smlouvy. Svým způsobem měl sloužit jako pozorovatelna, odkud by bylo vidět po celém okolí.

Tento les je však známý zejména díky tomu, že se v něm dochoval celý soubor mohyl z několika kulturních údobí - věteřovského (původně označovaného jako únětického), lužického a středohradištního, které byly prokopány zejména v letech 1921, 1935 a 1953. V jedné ze zdejších "únětických" mohyl ze 2. čtvrti 2. tisíciletí před n. l. měly být objeveny rovněž drobné skleněné střípky, jež jsou označovány jako nejstarší nález dovezeného skla na našem území. Jde totiž o skleněné perly, které pocházejí z oblasti Přední Asie. Ve skutečnosti však došlo k záměně, neboť tyto sklíčka byla nalezena v mohylovém pohřebišti u Horního Přímu. 24. ledna 1964 byl zdejší polykulturní mohylník zapsán do státního seznamu kulturních památek (viz https://pamatkovykatalog.cz/mohylnik-slovansky-archeologicke-stopy-20098976).