Nerošov (Nechanice)

První zmínka o této vsi pochází z roku 1372 a její název procházel vývojem od Nerešova přes Neřešov až po současné jméno. Dr. Antonín Profous ve svém díle „Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Díl III. M-Ř“ z roku 1951 o tom píše toto:

„Nerošov (lid. v Nerošově, do Nerošova, někdy také Nerešov, v Nerešově, do Nerešova), ves 5 km sev. od Nechanic: 1372 das Df Nerossow gelegen in dem wichpilde zu Grecz, CMor. X, 198; 1392 in villa Neressow A. decessit, procl. in Grecz, AČ. 31/27 č. 78; 1415 Joh. Vssak de Hradek prope Grecz .. in villis Gehlicz, in Nerossow plebano in Dubenecz deputat, LEr. X, 52; 1542 Petrovice tvrz .. Nerošov ves a dy k. s p., DZ. 4 (Vavr.), 27 č. 56; 1593 tvrz a ves Petrowicze a ves Nerossow, DZ. 179 B 3; 1650 (1635) Rittersitz zu Smidar .. Dfschaften … Petrowicz, Neroschow, Kralicz, DZ. 150 A 13; 1654 ves Nerossow, BR. 11/331; 1790 Hft Smidar: Neroschow, Schaller XVI, 51; 1835 Hft Sadowa, Gut Petrowitz: Neroschow 1 ½ St. wsw. von Sadowa .. ist nach Petrowitz eingepf., Sommer III, 28; úř. 1854 Nerošov.

Jm. N. = Nerošův, t. dvůr. Příjm. Neroš bylo utvořeno jako lichotný tvar z os. jm. Neroda (v. Nekr. Podl. 404), srov. app. neroda 'člověk neochotný' (Kott II, 139) a srov. pol. os. jm. Nyeroda z r. 1428 v Kozier. Pozn. I, 512! Jm. Nerošov bývá někdy měněno spodobou prvních dvou samohl. v Nerešov.“

Původně se tu měl nacházet na pravé straně potoka vodou obehnaný malý lovecký zámeček či tvrzka, jež byla rozvezena počátkem 19. století. Již roku 1384 byla ves přidělena ke kostelu v Suché. V roce 1593 prodal Mikuláš starší Pecingar z Bydžína, syn Bedřicha Pecingara z Bydžína (obdržel Petrovice s Nerošovem a dalšími obcemi při dělení majetku 15. února 1538, † 1551), tvrz a ves Petrovice a ves Nerošov s dvorem, rolemi a podacím kostelním Adamu Zilvárovi ze Silberšteina a na Žírči. Odtud se dostal Nerošov s Petrovicemi ke Smidarům a roku 1809 byly obě vsi přikoupeny k sadovskému panství. Do zániku poddanství a zavedení prozatímního zřízení obecního byl Nerošov součástí panství Sadová, jež tu mělo panský mlýn, poplužní dvůr a myslivnu čp. 8.

V roce 1849 se stal Nerošov součástí Petrovic. Během prusko-rakouské války došlo za místní kovárnou ke střetnutí pruských dragounů s rakouskými husary. Roku 1878 byl nad Suchou zřízen nový hřbitov, který od svého vybudování sloužil i obyvatelům Nerošova. V roce 1887 (někde se nesprávně uvádí rok 1885) se z Nerošova stala samostatná politická obec. Prvním zvoleným starostou byl až do roku 1890 Václav Bezvoda. O rok později byl ustanoven první obecní strážník, jenž navíc působil jako ponocný. Roku 1903 byl vodním družstvem Pšánky-Nerošov upraven náhon od Pšánek k Nerošovu, který se pod mlýnem spojuje s Bašnickým potokem. Zároveň byl u čp. 25 zřízen železný most jako náhrada původního, nízko položeného kamenného mostu. Ve stejné době se v Nerošově a Suché pořádaly tajné spiritistické seance, jež byly následně zakázány c. k. okresním hejtmanstvím v Hradci Králové. Na frontách 1. světové války bojovalo 25 místních mužů, z nichž 5 padlo (Josef Hruška z čp. 9, František Jouda z čp. 14, Josef Kdoul z čp. 12, Josef Šír z čp. 22, František Vejdělek z čp. 2) a 2 se stali příslušníky našich legií v Rusku.

Roku 1919 se uvažovalo o zřízení obecní knihovny, ale kvůli velikosti obce a jejím finančním možnostem byla nerošovským obyvatelům otevřena za roční příspěvek knihovna v Suché. Stejně tak se stalo ohledně požární ochrany. Tehdy měl obecní katastr 140,32 ha, z toho bylo: 75,38 ha rolí, 12,72 ha luk, 2,48 ha zahrad, 1,83 ha pastvin, 41,22 ha lesů, 0,47 ha vod, 3,08 ha soukromých cest, 1,78 ha veřejných cest, 1,33 ha zastavěné plochy a 0,03 ha ostatních ploch. O 2 roky později zde žilo 102 obyvatel ve 27 domech. 29. června 1926 bylo ustaveno Vodní družstvo, jež začalo s melioracemi o rok později (plánovány byly již v roce 1904). V roce 1928 se obec stala členem Pastvinářského družstva ve Stýskale. Roku 1929 byl u čp. 4 zřízen betonový most, který nahradil původní dřevěný. 20. ledna 1935 vzniklo místní sdružení republikánského dorostu. 21. května 1936 vyhořela stodola u stavení čp. 3. 19. července 1936 byl slavnostně odhalen pomník padlým v 1. světové válce. 18. dubna 1937 byly u pomníku vysazeny Lípa Svobody a Švehlova lípa. 15. května 1938 byla vysazena další Lípa Svobody. 5. června 1938 vyhořely hospodářské budovy u čp. 4. 8. července 1938 zasáhla obec epidemie slintavky a kulhavky. 25. dubna 1939 byla založena místní organizace Národního souručenství. Za německé okupace nesla obec pojmenování Neroschow. Dvojice místních zedníků byla přikázána na stavbu vojenské továrny v Plotištích nad Labem, jíž se lidově říkalo "Galeje". V roce 1940 zde žilo 107 obyvatel ve 25 domech. V květnu 1945 zavítali do obce 2 sovětští důstojníci a staršina, kteří byli pohoštěni u manželů Poděbradských, jež uměli rusky. Roku 1947 vznikla místní organizace KSČ a o rok později Družstvo pro rozvod elektřiny a mechanisaci zemědělství v Nerošově, p. Petrovice u Nového Bydžova, jehož prvním předsedou byl František Havlín z čp. 20 a místopředsedou Antonín Jouda z čp. 14. V roce 1957 vzniklo JZD, jež se 19. ledna 1961 připojilo k JZD Suchá. V letech 1969-1970 byla provedena kanalizace. O 3 roky později bylo zřízeno veřejné osvětlení. 1. ledna 1976 byl Nerošov připojen k Suché a 1. ledna 1986 k Nechanicím. V červenci 1996 došlo k rozvodnění potoka a kvůli nedostatečnému průtoku pod mostkem v Suché se rozvodnil. V letech 1997-1998 byla provedena plynofikace. V letech 1999-2000 byl vybudován vodovod. 13. prosince 2014 byl slavnostně otevřen kulturní domeček ev. č. 1060.

Ze zdejších pamětihodností musíme zejména zmínit: od 22. ledna 1964 památkově chráněný roubený vodní mlýn z období kolem roku 1700 (viz https://pamatkovykatalog.cz/vodni-mlyn-13739747); dřevěnou sloupovou zvoničku s blízkým návesním kamenným křížem, který byl posvěcen 15. srpna 1880 a pomník padlým v 1. světové válce z roku 1936 od kuklenského mistra kamenického Kramáře. Výraznou místní osobností byl zejména Václav Bezvoda, který působil v letech 1888-1891 jako starosta Okresní hospodářské záložny v Nechanicích. Na závěr je třeba zmínit, že se u zdejší rodiny Chmelařovy ukrýval v roce 1941 major Josef Matohlína, velitel KVV Obrany národa Hradec Králové (viz https://legie100.com/krev-legionare/62189).