Kostel sv. Kateřiny, panny a mučednice v Českém Meziříčí

První zmínka o zdejší plebánii je z roku 1352 (kdy bylo odváděno 18 grošů papežského desátku; jiné prameny mluví o roku 1350, kdy měla být zmíněna v zápisních knihách pražského arcibiskupství). V roce 1356 si směnil místo kněz Kuncman s plebánem Mikolášem, který obhospodařoval kostel v Kunygswaldě a jeho filiálku ve Lhotě Králově. Roku 1372 nastoupil kněz Benedikt (též Beneš) z Doubravice, který zaujal místo po zemřelém plebánovi Konrádovi. V roce 1384 je uváděna v seznamu desátků, vypsaných pro krále Václava, resp. v Pražských knihách nadací, kde je uvedena pod názvem „Kunigswald sive Mezerzicz v dekanatě Hradeckém“. Původní dřevěný kostel byl postaven zřejmě již kolem roku 1300. Ze 14. století je znám jediný kněz, Beník, který se vyskytuje 14. července 1396 jako svědek směnné smlouvy mezi Hynkem Hlaváčem z Dubé a knězem Řehořem, farářem v Třebechovicích. V roce 1397 nastoupil kněz Hertlin po zemřelém plebánovi Benyškovi, též známému jako Beník. Roku 1409 si směnil místo kněz Mikoláš z Mokropes s plebánem Hertlinem. Následně si plebán Mikoláš vyměnil místo s knězem Janem z Čejek. Od husitských válek byl kostel utrakvistický (v roce 1553 zemřel kněz Martin, roku 1591 je zmíněn Pavel Vysokomýtský, v letech 1600-1607 Jakub Hradecký, v roce 1615 Jan Stehlík a v letech 1623-1624 Jan Zádolský), další 2 roky byl opuštěn a v letech 1626-1630 patřil pod přepyšskou duchovní správu, kde byl tehdy jediný katolický kněž na celém opočenském panství. Roku 1638 byla meziříčská farní osada přidělena jako filiální k třebechovické faře a vlastní fara byla obnovena v roce 1713, kdy k ní byly přiřazeny kostely v Králově Lhotě a v Rohenicích. Prvním katolickým farářem byl v letech 1713-1743 P. Antonín Sýkora, za něhož byla roku 1715 vystavěna fara.

V roce 1748 byl dřevěný kostel hrozící zřícením zbořen a Rudolfem Josefem hrabětem Colloredo z Walsee byl postaven nový. Základní kámen byl položen 8. září 1748 a nový svatostánek byl posvěcen 25. listopadu 1752. 12. září 1753 byla na věž dána makovice s křížem a na ni byly následně vytaženy zvony. Roku 1754 byl úplně dodělán vnitřek kostela a postaven nový oltář. O rok později byla vybudována kazatelna a do věže uhodil blesk, aniž by ji výrazněji poškodil. Při boření kostela bylo nalezeno jen 6 náhrobníků, které byly roztlučeny na stavivo. Podle farní pamětní knihy kryl jeden z náhrobníků ostatky kněze Martina, který zemřel v roce 1553; druhý svědčil o tom, že je zde pochován rytíř Jan Tamchyn z Doubravice, pán na Tošově, jenž zemřel roku 1623; třetí náležel jeho manželce Alžbětě Tamchynce, která zesnula v roce 1619 a ostatní patřily jejich dětem. Roku 1843 došlo k novému štafírování a pozlacení oltáře i kazatelny, které dal udělat na vlastní náklad zesnulý Rudolf kníže Colloredo-Mansfeld. 22. června 1844 byl kostel vykraden. Zmizely 2 stříbrné svícny, oltářní přikrývky a pozlacené stříbrné ciborium. V roce 1847 bylo zakoupeno 8 nových svícnů, lampa před hlavní oltář a lustr do lodi. Roku 1856 byla opravena střecha a v následujícím roce všechny dveře. V roce 1862 došlo k předláždění objektu. O rok později došlo k zrestaurování všech obrazů a postranního oltáře. Roku 1875 došlo k opravě lucerny a stříšky sanktusníku a na velké věži byla sundána makovice s křížem, který byl narovnán a nově pozlacen. 10. května 1877 uhodilo do nově opravené lucerny, což způsobilo značné škody na hlavním oltáři. V roce 1883 byly věže opatřeny hromosvody. Roku 1892 byly pořízeny věžní hodiny, jejichž tvůrcem je Karel Adamec z Čáslavi. Poprvé byly spuštěny 3. srpna 1892. V dubnu 1899 a na přelomu března a dubna 1900 se v chrámu Páně uskutečnila obnova sv. misie. 12. srpna 1901 došlo ke vloupání do kostela, kde byly ukradeny ciborium a monstrance. 7. července 1906 zde udílel svátost biřmování královéhradecký biskup Msgre. ThDr. Josef Doubrava. Od 19. března 1964 je objekt památkově chráněn (viz https://pamatkovykatalog.cz/kostel-sv-kateriny-s-ohrazenim-hrbitova-marnici-a-sousosim-p-marie-790188). Kostel byl rozsáhle opraven v roce 1971, kdy byla mj. otlučena stará omítka. Roku 1995 byla natřena fasáda a o rok později bylo rozhodnuto o opravě střechy.

Jde o jednolodní neorientovanou stavbu s presbytářem na západní straně, se sakristií na severní straně a s kaplí na jižní straně. V západním průčelí je hranolovitá věž s cibulovitou bání. Fasáda je hladká, nečleněná, nároží věže jsou zkosená a členěné pilastry. Presbytář, loď a kaple jsou sklenuty valenou klenbou s výsečemi, sakristie a podvěží má klenbu křížovou. Stěny lodi jsou členěny přízedními pilíři se zdvojenými římsovitými pilastry. Triumfální oblouk je půlkruhový. Vpravo před vchodem do kostela je umístěna socha Panny Marie, jejímž tvůrcem je František Pacák, žák Matyáše Bernarda Brauna. Vztyčena byla 8. září 1749 a do roku 1942 stávala nedaleko mostu přes Dědinu. Postavením nového kamenného mostu a postupným zvyšováním silnice ztrácela na působivosti a tak byla přemístěna na starý hřbitov před kostelem. Po levé straně průčelí se nachází kamenný kříž, který byl posvěcen 16. září 1855.

Hlavní oltář s obrazem patronky kostela v disputaci s císařem Maxentiem (od malíře Jana Antonína Vocáska z Rychnova nad Kněžnou), kazatelna a zařízení jsou barokní. Oltářní sochy sv. Kateřiny a sv. Barbory a figurální výzdoba kazatelny (sochy Mojžíše a sv. Klimenta) pochází z roku 1755 a je dílem královéhradeckého řezbáře Františka Deckera. Původní cínová křtitelnice z roku 1558 s českým nápisem byla v roce 1796 (někde se uvádí již rok 1786, toho se drží Ludvík Domečka) prodána a za utržené peníze byl pořízen postranní oltář sv. Jana Křtitele, který byl zhotoven řezbářem Bartošem z Dobrušky. Křížová cesta byla pořízena v roce 1851. První varhany byly pořízeny kolem roku 1748 a k jejich opravě došlo v letech 1753, 1760, 1768 a 1779. V roce 1782 byly nahrazeny novým nástrojem, opraveným v letech 1787, 1796 (Antonín Mareš), 1821, 1850 (Amand Kunz) a 1895. V roce 1896 byly zakoupeny nové varhany od Josefa Vanického z Třebechovic pod Orebem. Ty byly opravovány v letech 1904 a 1912 Josefem Kobrlem, v roce 1921 Václavem Poláčkem, roku 1941 Janem Tučkem a v roce 1942 Josefem Melzrem (viz http://www.varhany.net/cardheader.php?lok=3706). Uprostřed kostela je pod dlažbou velká krypta.

Vysoká průčelní věž je ozdobena nad vchodovým portálem kamennými erby Rudolfa Josefa hraběte Colloredo z Walsee a jeho manželky Marie Isabelly, roz. hraběnky ze Stahrenberku. Na ní visela původně trojice zvonů. První o váze asi 28 centů s nápisem: „Tento zwon gest slyt odemne Martina Exnera zwonarze w miestie Hradczy Kralowe nad Labem ke czti a chwale Boží a ku pocztiwosti Swate Panny Katerziny k Zadussi Mezrziczkemu Leta Panie 1644.“ (roku 1860 byl přelit a od té doby nosil text: "Hlásám slávu .. Orodujte .. K památce tisícileté sv. Cyrilla a Methoda .. přelíti dal František Pecháček farář 1860."); druhý o hmotnosti kolem 20 centů, s podobiznou ukřižovaného Krista, Panny Marie a sv. Jana Evangelisty s textem: „Letha panie Mdxxxviii tento zwon gest Slit ke czti A k chwale panu bohu a Swatemu duchu na Horzyczky duch bozy naplnil gest wssecek okrsslek zemie alla Mistr Matieg“; třetí o váze 1,5 centu s nápisem: „Tento zwon gest slyt odemne Martina Exnara w meste Králowe Hradczy nad Labem 1634.“ Tento zvon byl přelit z předešlého rozlitého spolu s největším zvonem. Během přelití došlo k chybě, protože zvon má nést vročení 1644, ne 1634. V malé vížce visel navíc sanktusník, jen vážil 80 liber a byl bez nápisu. V roce 1770 byl ještě pořízen umíráček o hmotnosti 56 liber. Zvony byly zrekvírovány roku 1917. 1. dubna 1923 byly posvěceny nové 2 zvony od Oktáva Wintera z Broumova – Poledník o hmotnosti 89 kg s nápisem: „Matko boží, oroduj za nás“ a Umíráček o hmotnosti 33,5 kg s textem: „Mortuos plango“ Více o kostele a farnosti zde: https://farnost-ceske-mezirici.cz.