Kostel Zvěstování Panny Marie v Živanicích

Tento kostel byl opatřen plebánem již v roce 1350, i když můžeme uvažovat, že tu stál již dříve, protože Živanice patřily po roce 1145 doksanskému klášteru, do roku 1361 kostelu olomouckému a po roce 1361 opatovickému klášteru. Roku 1361 si vyměnil plebán Matěj z Jenišovic svoji faru se živanickým plebánem Držkem (též psán jako Drzek). Kněz Matěj zde byl plebánem až do roku 1367, kdy si směnil místo s Velislavem, plebánem v Kamenici. V roce 1361 opat Neplach postoupil kostelu místo povinných desátků ze 2 klášterních popluží v Živanicích 7 jiter role. Roku 1366 plebán Matěj postoupil klášteru 3 jitra rolí a klášter kostelu 3 jitra lesa vedle záduší a za desátky z Přelovic postoupil klášter kostelu 1/2 poplatního lánu. V letech 1369, 1384, 1385 a 1405 platil živanický plebán 12 grošů papežského desátku, ale roku 1399 již 24 grošů téhož desátku. V roce 1404 byl zmíněn plebán Mikoláš (zapsán jako Nicolaus Winarz), jenž převzal správu kostela v Černilově. Smlouva o tom byla podepsána 23. ledna 1404. Ještě roku 1415 byl v Živanicích farář, který uváděl faráře v Rohovládově Bělé. Počátkem 16. století byl probourán nový západní vstup, do něhož byl osazen pravoúhlý portál s přetínanou profilací. Někdy během 16. či 17. století byly před oba vstupy lodi postaveny čtvercové předsíně.

Po husitských válkách byl zdejší chrám dílem filiálním k Přelouči, dílem k Bohdanči, a sice v roce 1615 patřil k Bohdanči, pak s Bohdančí, když tam nějaký čas chyběl farář, k Přelouči. Roku 1677 byl zase filiálním k Bohdanči. Tehdy měl 2 stříbrné kalichy, cínový koflík, mosaznou monstranci, 5 mosazných svícnů, novou křtitelnici, 4 zvony a holé místo, kde dříve stála fara. V roce 1567 sedláci obrátili farní pole k záduší, z kterého šlo faráři 10 kop grošů úroku. Roku 1640 se konaly mše v kostele 4x za rok a stalých platů za to bylo odváděno 11 zlatých a 40 krejcarů. Někdy po roce 1754 byla nad sakristií postavena nevysoká věž. Tehdy dostal kostel nové krovy. Při těchto pracích byla nejspíše zbořena severní předsíň. Ve 2. polovině 19. století byly vyměněny krovy za stávající. V roce 1866 byl chrám opraven nákladem 4 000 zlatých z kostelního záduší, v "Blahověstu" z 5. prosince 1865 se hovoří o 4 226 zlatých a 63 1/2 krejcaru. Jednalo se spíše o konzervační regotizaci objektu, spojenou se zvýšením věže, a to podle plánu Františka Schmoranze st. V západním průčelí byly navíc upraveny 2 rosety a postavena západní předsíň. Další opravy proběhly v 80. letech 19. století a nedlouho před 1. světovou válkou. 18. března 1964 byl chrám zapsán do státního seznamu kulturních památek. V posledních letech etapovitě probíhají opravy fasády a střechy kostela i věže.

Jedná se o jednolodní, omítnutou orientovanou stavbu s obdélnou lodí a užším, jedním polem křížové žebrové klenby s meziklenebním žebrem a závěrem zaklenutým presbytářem, který je uzavřen 3 stranami osmiúhelníku. Nahoře, kde se sbíhají žebra, se nachází dvojice medailonů, jeden s vytesaným beránkem s praporem a knihou, druhý s rybou, kterou drží anděl. Dole pak jsou hlavice v podobě lidských tváří. K němu na severu přiléhá věž o čtvercovém půdorysu, v jejímž přízemí se nacházejí sakristie. Na západní straně kostela je malá předsíňka. Presbytář opírají jednou odstupněné opěrné pilíře. Lomená dvojdílná okna jsou opatřena kružbami a s motivem troj- a čtyřlistů. Loď osvětlují okna podobného typu jako v presbytáři. Ze severního boku vede lomený portál profilovaný pruty a výžlabky. Západní stěna je upravena novogoticky (kruhová rozeta). Věž podpírají na nárožích šikmé opěráky a přístupná je ze západní strany dřevěným schodištěm, a to v 1. patře. Portál je pravoúhlý a okosený. Okénka jsou lomená, okosená, ve 3. patře novogotická a s obloučkovým vlysem. Jehlancová střecha věže je kryta plechem a kostel opatřen prejzovou střechou. Triumfální oblouk je lomený výklenkem sanktuaria, jehož ostění vrcholí vysokým trojúhelníkovým štítem ukončeným křížovou kytkou. Sakristie je přístupná sedlovým portálem profilovaným prutem, výžlabkem a okosením. Klenba je valená, naopak loď má rovný kazetový strop. Kruchta je dřevěná a pochází z počátku 20. století. Ze západní strany vede pravoúhlý přetínaný profilovaný portál, který je chráněný novou předsíní.

Hlavní oltář je gotický s pískovcovou tumbou, ozdobenou křížem a se skládací archou, uvnitř níž je kamenná socha Panny Marie, kterou doprovázejí plastiky sv. Barbory a sv. Rozálie, na plátně malované pravé křídlo představuje neznámou pannu s korunou, levé ukazuje setkání sv. Alžběty s Pannou Marií. Po zavření obou křídel můžeme vidět malbu Zvěstování Panny Marie. Snad se jedná o původní archu, která byla opravena královéhradeckým malířem Adamem Weiglem. Na straně evangelia je ve zdi sanktuarium s krásnými mřížovými dvířky. Gotická čtverhranná kazatelna je ozdobena obrazy 4 svatých evangelistů a její přikrývka je zakončena lupenatým křížem. V lodi jsou 2 postranní oltáře s tumbami z hořického pískovce se skládacími obrazy. Oltář na evangelní straně má uprostřed uvnitř obraz sv. Josefa, na pravém křídle je Panna Marie, na levém neznámé světice a vnější strany křídel nemají žádné obrazy. Oltář na straně epištoly má ve svém středu obraz sv. Václava a pravé křídlo s levým tvoří malbu Zvěstování Panny Marie. Tyto obrazy na dřevě částečně zhtovil a částečně opravil chrudimský malíř Josef Papáček.

Kamenná čtverhranná věž je zakončena jehlancovitým vrcholem a obsahuje trojici zvonů - první od zvonaře Ondřeje Ptáčka s textem: "En ego campana, nunquam pronuntio vana, ignem seu festum, vel funus honestum per andream dictum ptaczek."; druhý s nápisy: "Kommt liebe Leute, lasst uns danken für Gottes Angeschaun mit Psalmen. Albrecht Pfefferkorn z Ottopachu na Ginoniczich, G. M. Czisarzske Hegtman na Pardubiczich. Gan Wostrzessausky G. M. Czisarzske pisarz syrotczi toho czasu na Pardubiczich." a třetí s textem: "Tento zwon slyt gest ode mne Martina Exnera zwonarze w Kralowe Hradczi nad Labem k zadussi Ziwanskemu 1692." Více o kostele se lze dovědět na webu památkářů: https://pamatkovykatalog.cz/kostel-zvestovani-panny-marie-11976614.