Loading...
Komárov je menší zemědělskou vískou, která leží vysoko ve svazích Vizovických vrchů nad Dolnomoravským úvalem a tudíž se její více jak 300 obyvatel už řadí k Moravským Slovákům. Název obce je odvozen od dřívějšího hojného výskytu nesympatického bodavého hmyzu i toho, že byla původně majetkem jakéhosi Aleše z Komárova.
První písemná zmínka pochází z roku 1349 a chod dědinky byl ovlivněn příkazy a nákazy pánů z pohořelického panství, pod jejichž ochranná křídla se dlouhá staletí choulila.
Dnes už je samozřejmě tohle vše pasé a moderní doba život v obci naprosto změnila.
Ke kulturnímu vyžití Komárovským slouží už od roku 1959 Kulturní dům, v němž se kromě velkého sálu nachází také knihovna, pohostinství, sídli zde Obecní úřad a hasiči tady mají zbrojnici.
Co se týče kultury duše... a hlavně víry, bývalo vždy toužebným přáním místních vystavět v obci kostelík anebo aspoň malou kapli. Ale do doby, než se tak konečně stalo, zdobilo náves a nejbližší okolí dědinky jen několik kamenných křížů a socha Panny Marie.
Na začátku minulého století trpělivost občanům došla a v roce 1906 uspořádali na stavbu sakrální stavby první veřejnou sbírku. Jelikož byli místní vždy velmi chudí, podařilo se shromáždit finanční hotovost 9.000 Kč na vkladní knížce k tomu určené až o třicet let později.
Stavbu zahájil v říjnu 1937 napajedelský stavitel Alois Dostál podle projektu Kristiána Klofáče a nejprve byly zbudovány základy. V březnu následujícího roku se začalo s výstavbou obvodových zdí a již koncem dubna byl kostelík zastřešen. Když se pak na něm v měsíci září dělaly omítky, ve stejné době se podařilo z Boskovic získat část kostelního mobiliáře - jako např. lavice, měšní roucha a dokonce i oltář. O rok později byla přistavěna sakristie, dokončeny omítky a v neděli 16.června 1940 byl kostel zasvěcený sv.Antonínovi Paduánskému zlínským děkanem P.Teodorem Vavrušou slavnostně vysvěcen. Zúčastnilo se té slávy tehdy na 3000 obyvatel z celého širého okolí...
Roku 1947 byl kostel elektrifikován. Výměna elektroinstalace proběhla v roce 1968 a podle návrhu F.Peňáze se úpravy dočkal i liturgický prostor. Začátkem devadesátých let minulého století byla rozšířena sakristie a opravena fasáda kostela.
Až do roku 1953 zdobil hlavní oltář obraz patrona obce sv.Antonína Paduánského, který namaloval F.Lysoněk. Pak jej ale nahradilo mnohem hodnotnější (námětově stejné) dílo od akademického malíře Karla Soláčka, které se stalo nejcennějším prvkem celého interiéru. Ten ale velmi kvalitně dotváří také soubor obrazů křížové cesty a sochy Nejsvětějšího srdce Ježíšova a Neposkvrněného srdce Panny Marie z dílny B.Beka. Autorem skulptury Panny Marie Lurdské se stal B.Kafka.