Landštejn – gotický skvost mezi hrady

 

            Řečeno slovy bulváru: Kdo neviděl Landštejn, nebyl nikde! Landštejn se prostě vidět musí! Pomezní hrad, na jehož výstavbu dohlížel sám český panovník Přemysl Otakar I. a dokonce na ochranu stavebníků poskytl i vojenskou ochranu, patří ke třem nejzachovalejším gotickým hradům v Česku. Vznikal totiž na horkém vitorazském území, které bylo rozhodnutím císaře Fridricha I. Barbarossy odtrženo Čechám a přidruženo k Rakousům. Tuto dobu využili hrabata ze Zöbingu k postavení hradu, pod nímž vzniklo městečko Pomezí.

            O spornou část území se vedly dlouhé spory a boje, které ukončil až sňatek politicky myslícího krále Přemysla Otakara II. s Markétou z Babenberka v roce 1252. Částí jejího věna bylo kromě hradu Landštejna i jeho okolí, které bylo již natrvalo připojeno k Čechám. Český král si však hradu příliš neužil. Po sedmi letech za nezjištěných okolností získal Landštejn pan Oldřich  z rodu Vítkovců z Lomnice.

Vítkovci byli velmi mocný rod s velkým majetkem a podle toho si i vyskakovali. Tu na straně krále, tu proti němu. Zatím co Sezemův syn Vítek se vyznamenal při obraně Znojma v roce 1307 a stranil Elišce Přemyslovně, vnuk Vilém, držící Třeboň, Lomnici a Nové Hrady a na královské Hluboké byl dokonce purkrabím, zpočátku opruzoval krále Jana Lucemburského, s jehož panováním nebyl spokojen. Král si nemohl nechat líbit neloajální jednání svého „podřízeného“ a podnikl proti jeho landštejnskému sídlu v roce 1317 trestnou výpravu. Výtečně opevněný hrad však odolal tehdejší vojenské technice a královské vojsko muselo odtáhnout s nepořízenou. Ani husité jej o sto let později nedobili a stačili jen vypálit jeho část. To ale předbíháme.

Vilémovi to však myslelo politicky, a proto se do roka s králem usmířil a ten za jeho služby při válečných výpravách a diplomatických jednáních se mu odvděčil tím, že z něj udělal svého rádce – v dnešním pojetí poradce. Vilém si dovedl šplhnout i u moravského markraběte a pozdějšího českého krále Karla IV.. Ten se ho zastal  při sporu o starou zemskou obchodní stezku z Rakous do Slavonic, který vyvrcholil v roce 1354. Jindřich z Hradce totiž plánoval v dnešním slova smyslu obchvat do Jindřichova Hradce přes Kunžak a Bystřici, který by minul dosavadní stanici v Pomezí. Přesto, že do sporu nazývaného „válka růží“ zasáhl sám král – otec vlasti Karel IV., došlo o dva roky později až na osobní souboj. Vilém ve svých šedesáti letech zřejmě neovládal svou zbraň tak dokonale jako hradecký Jindřich a raněn při souboji ve třetí dekádě dubna 1356 umírá.

Hrad pak získal od Václava IV. rod z Krajku původem ze Štýrska, který provedl na hradě významné přestavby. I tehdy přes příbuzenské vazby a možná právě pro ně trvaly spory s Hradcem a musel je urovnávat sám král Václav IV. Landštejnský Lipolt si ale naběhl na vidle, když s rakouským vévodou Albrechtem oblehl neúspěšně v roce 1420 město Tábor. Táborský lapka a šéf husitů Jan Žižka z Trocnova si to nenechal líbit, unesl Lipoltovu manželku a děti z Bystřice a jako by mu to nestačilo, vypálil mu i hrad a Bystřici. Snad by mu vypálil i rybník, kdyby tam byl.

Do gotické podoby hrad přestavěl a opevnění vylepšil Vilémův syn Wolfgang. Obranný systém zlepšoval i jeho syn a vnuk Zdeněk II.. Ten však nebyl zřejmě dobrým hospodářem a hrad s panstvím stačila zadlužit natolik že jej po neshodách s nevlastní matkou

musela dceruška Anna prodat i s 12 vesnicemi jednomu rakušákovi. Od něj zase koupil majetek bohatý jihlavák David Neumaier. Jeho syn Gottfried se však dal v roce 1618 na stranu odbojných stavů a hrad byl obsazen vojenskou posádkou. Nastal čas prověřit úspěšnost opevnění. Císařský velitel hrabě Henri Dampierre si na něm vylámal zuby a ani generálu hraběti Buquoyovi se ho nepodařilo dobýt vojensky a byl nucen počkat na to, až se mu vyhladovělá a nedostatečně zásobená posádka vzdá dobrovolně.

            Po Bílé hoře se začaly konfiskovat majetky odbojných šlechticů a konfiskace se nevyhnula ani Landštejnu. Vystřídalo se na něm pak několik majitelů. Co nedokázaly zničit vojenské kohorty zničila příroda. Dvakrát byl hrad zasažen bleskem. Ten druhý zásah do útočištné věže zvané bergfrit v roce 1771 byl pro něj smrtelný. Hrad zcela vyhořel a stal se neobyvatelný. Brzy to zjistili i obyvatelé okolních obcí a z hradu si brali stavební materiál pro své potřeby.

Trvalo ještě dlouhých 200 let, než se v roce 1972 začalo se záchrannými pracemi. Rekonstrukce trvala dlouhých 18 let, než mohli do útrob hradu vstoupit první oficiální návštěvníci. Práce však ještě neustaly, neboť v současné době se provádí archeologický průzkum, jehož výsledky si můžeme v hradní expozici prohlédnout. Vystavené nálezy svědčí o vysoké kulturní a životní úrovni jeho majitelů. Snad nejzajímavější jsou renesanční kapesní sluneční hodiny, které alespoň ve dne odměřovaly čas Krajířům z Krajku. Zajímavá jsou i nalezená pisátka, knižní kování, pozdně gotická plastika panenky s měšcem, koník z pálené hlíny, z keramiky zejména gotické kachle i skleněné nádoby. Neočekávaný a unikátní byl nález víčka od lékovky na tzv. „dryák“ neboli všelék, pocházející z dosud existující benátské lékárny.

Dosti však historie a pojďte se s námi nadýchat neopakovatelné atmosféry, kterou pozůstatky hradních zdí vyzařují. Rozhodně si šetřete síly na výstup po 150 schodech na 36 m vysokou Velkou věž, odkud je jedinečný a nezapomenutelný výhled na landštejnskou vodní nádrž, Kostel sv. Jana Křtitele v osadě Pomezí a rozsáhlé lesní hvozdy přecházející plynule „díky“ schengenu až do Rakouska.

Na prohlídku si kromě vstupenky zakupte ještě dvacetistránkovou brožurku s krásnými fotografiemi, která vás spolehlivě provede hradem i jeho historií a průvodce či průvodkyně vám jistě prozradí pověst o landštejnské Bílé paní.

I na Landštejnu se v období prázdnin pořádají různé kulturní akce, rytířská klání, ukázky výcviku dravců. Abyste něco nepropásli zalistujte na jeho webových stránkách

www.hrad-landstejn.eu/kulturni-akce a rozhodně přijeďte. Věřte, že nebudete litovat!

 

Text i foto: Ing. Rostislav Novák