Lázně Jeseník – Mokřad Svornosti

V Jeseníku a lázních, které se rozkládají na návrší zvaném Gräfenberek je bezesporu krásně. A není to jen díky přírodě, ale i díky lidské činnosti, která se projevuje nejen v úpravě lázeňských budov a jejich okolí, ale i ve formě drobných stavbiček, rozesetých v menší i větší vzdálenosti od samotného města i lázní.

K těmto zmíněným stavbičkám patří mj. i soustava lázeňských pramenů a pomníčků s nimi souvisejícím, které jsou rozesety hlavně ve svazích Studničního vrchu, ale ač s nimi přímo geograficky nesouvisí, i prameny na protějším kopci, tedy Zlatém Chlumu.

Svým způsobem by se mezi prameny dalo zařadit i místo, které sice pramenem není, ale nechybí tady to podstatné tedy voda.

Mokřad Svornosti svým názvem napovídá, že ho máme hledat někde u pramenů Svornosti (Concordia). V tomto případě jde ale o poněkud zvodnělejěí plochu, kde voda netryská z jdenoho bodu, ale pokud více zaprší, drží se zde voda déle a protože svah je tady přerušen menší plošinkou, drží se tu voda i déle. Pomáhá tomu i vzrostlý les, který hlavně v létě chrání místo před výparem. Pokud se obecně bavíme o mokřadech, většinou si představíme větší území, jako mohou být jihočeská blata, šumavská nebo krušnohorská rašeliniště. A protože tady jsme v Jeseníkách tak třeba Rejvíz nebo Skřítek.

Mokřad u Svornosti je proti tomu skutečný drobeček. Protože ale přes něj vede jedna z turistických tras v okolí lázní a zároveň i naučná stezka Vincenze Priessnitze, bylo nutné průchod územím nějak zjednodušit. Ono by to celkem jednoduše šlo obejít, ale správci lesa, tedy Lesy ČR zde vybudovali kratší haťový chodník a odpočinkovou plošinou. Na vysvětlující naučné tabuli se můžeme dočíst o svérázných podmínkách na zvodnělém stanovišti. To by mělo být obýváno vodomilnou faunou a flórou. Z té fauny toho normálně moc vidět asi není (snad nějaké otravné hovado, mouchy a jiný hmyz). Nějaké žáby, čolci či jiní obojživelníci se obvykle ukrývají v porostu. Pokud sem dorazíme ve vegetačním období, něco z té flóry naštěstí vidět je. Z výčtu uvedeném na tabuli zjistíme že to jsou názvy leckdy známé, někdy méně časté (kyčelnice cibulkonosná, pitulník žlutý, zběhovec plazivý, devětsil bílý, rozrazil lékařský, pryskyřník kosmatý, violka lesní, řeřišnice horská). Ve vrcholu sezóny asi dominují porosty kapradě samce a hlavně přesličky největší. Posledně zmíněná sice nedosahuje velikostí z období karbonu a permu, díky kterým i u nás vznikly zásoby černého uhlí. Při troše fantazie si tak můžeme představit, jak asi vypadaly prvohorní lesy, kdy ovšem přesličky dosahovaly i velikosti desítek metrů. Jak se můžeme dozvědět, přeslička největší může dorůst i do 150 cm. Tady sice asi metr a půl žádná nemá, ale někteří jedinci se tomu metru i blížit můžou.