Les Černá stráň

Od dávných dob bylo toto území využíváno k pěstění lesů, k čemuž dobře posloužila zdejší kvalitní půda. Původně se však jednalo o dubohabřinu, jež byla postupně nahrazována jehličnany. František Pitaš se ve své knize "Nový Hradec Králové 1930" zmiňuje o této lokalitě takto: "Lesy u Nového Hradce Králové jsou většinou jehličnaté, ačkoli se dnes dává přednost smíšenému porostu. Jsou zde vedle borovic, jedlí, smrků i modřínů též břízky, doubky, buky, habry, olše a j. V Černé stráni je t. zv. Křivá lípa (leč č. 97), 300letá. Černá stráň je jaksi nejhlubší v I. tř. bonitní a také na floru nejúrodnější částí hradeckých lesů. Jsou zde dosud zbytky bukového lesa dosti starého. Pod Černou strání bývala asi obora v díle, který se r. 1785 nazývá Ohradou starou. Též v lese u Zeleného sloupku byla bažantnice, jak svědčí dosud užívaný název jeho Bažantnice." Podle Josefa Strachoty bývala na Černé stráni hojně zastoupena také jedle, což uvádí ve své publikaci "Lesy královéhradecké" z roku 1908. V ní též zmiňuje to, že zde dříve rostl ve velkém hořec a mařinka vonná.

Ohledně původu názvu se autoři rozcházejí. Jedni hovoří o tom, že se uvnitř zdejšího světlého lesa nacházel tmavý jehličnatý porost a od toho byla zdejší stráň, z níž bývalo kolikrát vidět až k Hoděšovicím, pojmenována. Jiná teorie mluví o tom, že tamní les býval tak hustě nasázen, že již pozdě odpoledne v něm nebylo vidět na krok. Ono pojmenování však mohlo vzniknout i podle nějaké dávné tragedie, protože různých neštěstí se zde stala rovněž řádka. Pravdivou by mohla být i možnost, že její pojmenování mělo podobný původ jako "Černýho stráň" ve Lhotě pod Strání, tj. podle nějakého hospodáře.

Za prusko-rakouské války roku 1866 sem uprchla řada obyvatel Nového Hradce Králové, kteří si sem přivedli i svůj dobytek a na válečnou dobu si zde vystavěli řadu prozatímních dřevěných bud. Vedle toho docházelo k odcizování dřeva a dokonce k nedovolenému kácení. V hájemství "Černá stráň" byla následně odhadnuta škoda ve výši 30 zlatých a 25 krejcarů. Ty byly postupně zahlazeny, ale tato místa byla stále provázena řadou problémů, ať již šlo o požáry (v roce 1785 vyhořel les Ohrada stará pod Černou strání, 30. května 1907 požár na Černé stráni a 5. června 1972 zde vznikl požár, jenž poškodil kolem 8 arů lesa), nebo kalamity různých škůdců a množství vichřic (známé větrné smrště 4. července 1929 a 5. července 2012), které se postaraly o řadu zdejších stromů. Tamní hospodaření však bylo i tak úspěšné a město se jím chlubilo, např. při sjezdu České lesnické jednoty v roce 1886, kdy zde byli jeho účastníci také pohoštěni. Bohatost místní flory prozkoumal také autor knihy "Květena okolí Hradce Králové" Antonín Hansgirg.

Již během 19. století byla na Černé stráni vybudována i dřevěná bouda, jejíž existenci nám dokládá inventář jmění královéhradecké městské obce, který byl schválen při poradě obecního výboru 3. května 1865. V něm byla její hodnota odhadnuta na 41 zlatých a 80 krejcarů. Do počátku 20. století zde byla umístěna také dřevěná rozhledna, z níž mohli hajní pozorovat, zda nevychází z lesa kouř od vzniklého požáru. Ta však shnila a nebyla již obnovena. Ani požár v roce 1907 tento stav nezměnil. Tamní krajina bývala pro svoji různorodost a bohatost také cílem mnoha procházek a školních výletů, např. žáků c. k. vyšší školy reálné v Hradci Králové (7. května 1904 botanická vycházka pod vedením profesora Jindřicha Seeháka, 30. května 1908 táž pod vedením profesora Josefa Zázvorky). Od přelomu 19. a 20. století docházelo k postupnému průzkumu a inventarizacím přírodního bohatství této lokality. V rámci botanického inventarizačního průzkumu SPR byla v roce 1982 např. nalezena a doložena promovanou bioložkou Jiřinou Belicovou z Krajského muzea východních Čech v Hradci Králové dokonce nápadná barevná odchylka jinak zde častého kruštíku modrofialového.

Zdejších zbytků původní smíšené dubohabřiny si vážili jak městští lesníci v 19. století, tak později pracovníci Státních lesů (obvod lesního závodu v Hořicích a polesí Nový Hradec Králové). Aby byly zachovány s celou fyto- (kruštík modrofialový, mečík střechovitý, svízel lesní, svízel vonný, břečťan popínavý, jaterník trojlaločný, hrachor jarní, ptačinec velkokvětý, sasanka hajní, orlíček obecný, strdivka jednokvětá, lilie zlatohlávek, lýkovec jedovatý), fungi- (strmělka číškovitá) i zoocenózou (káně lesní, hrdlička divoká, datel černý, strakapoud velký, králíček obecný, mlynařík dlouhoocasý, sojka obecná, veverka obecná, daněk skvrnitý, krajník hnědý, tesařík Clytus lama, srpokřídlec olšový, srpokřídlec lipový, píďalka Melanthia procellata, hranostajník bukový, hřbetozubec plachý), byla část lokality prohlášena ministerstvem školství a kultury státní přírodní rezervací, a to k 8. červenci 1960. Podle vyhlášky činí její plocha 11,46 ha (oddělení 105d) a podle současného katastru 11,95 ha. Později byla přetransformována v přírodní památku, která se postupně vrací k původnímu stavu. V její jihozápadní části došlo v letech 2015-2016 k redukci smrků ve prospěch dubového porostu. Více o této přírodní památce lze nalézt zde: https://drusop.nature.cz/ost/chrobjekty/zchru/index.php? SHOW_ONE=1&ID=50.