Loading...
Barokní zámek v malém středočeském městečku Liběchov je krásnou památkou pocházející z let 1720 až 1730. Památkou, která má za sebou zajímavou i bohatou historii, která je spojována s našimi nejvýznamnějšími barokními umělci a na kterou je v současné době dosti smutný pohled. Romantická stavba nikde a výrazy jako devastace, apokalypsa nebo oči pro pláč jsou při bližším pohledu opravdu jen lehkou nadsázkou.
Původně na tomto místě stávala středověká vodní tvrz pocházející ze 14. století, kterou v průběhu 16. století nahradil malý renesanční vodní hrádek či zámeček (fragmenty obou těchto staveb jsou zakomponovány i do současné zámecké budovy). Ten byl v letech 1720 až 1730 přestavěn v patrový barokní zámek, jehož konečnou podobu určil významný a ceněný architekt František Maxmilian Kaňka. V té době zde tvořil i slavný barokní sochař Matyáš Bernard Braun nebo uznávaný malíř Václav Vavřinec Rainer.
Další – tentokrát klasicistní - úpravy zámek čekaly hned v letech 1781 až 1783 a následně po požáru v roce 1811, kdy zde mj. působil malíř a freskař Josef Navrátil nebo budoucí sochařský „básník pískovcových skal“ Václav Levý (tento kuchař později učil sochat Myslbeka). V té době také vznikl originální orientální salón, zahradní parter, oranžerie i půvabná sala terrena a na zámku se pohybovali mnozí známí filozofové, umělci i další významní představitelé tehdejšího společenského života. V poslední čtvrtině 19. století pro zámek „zlaté časy“ skončily a celý areál pak už jen v podstatě stále pustl a chátral. Během II. světové války sloužil zámek jako vojenský lazaret.
Poslední šťastné období pro zámeckou budovu přišlo v letech 1967 až 1976, kdy byl tento zpustlý objekt opraven, aby do jeho 21 sálů byla následně z pražského Náprstkova muzea přemístěna expozice umění a řemesel asijských kultur. Po roce 1990 byl liběchovský zámek restituován a v srpnu roku 2002 jej silně poškodila povodeň, při které voda dosáhla v přízemí zámku až do výšky 3,2 m (a to komplex ještě čekala menší povodeň v červnu roku 2013). Z této rány se zámek doposud nevzpamatoval, i když při akcích typu Dny evropského dědictví se do něj občas nahlédnout dá.
I dnes zde však máme před sebou pozoruhodnou budovu na nepravidelném půdorysu, jejíž jedna část je jednopatrová, druhá dvoupatrová. Severní část charakterizuje půlkruhové průčelí s předstupujícím rizalitem a věžičkou, jihozápadní „parkovou“ část tvoří Kaňkovo monumentální dvoupatrové křídlo s tříosým rizalitem.
Zámecký park a zahrada jsou i v současné době volně přístupné a jejich návštěva jistě stojí za těch pár kroků i chvíli času. Kromě několika zahradních soch z dílny M. B. Brauna v čele s úžasným Perseem držícím uťatou hlavu Medusy bychom si měli všimnout minimálně také několika cenných starých stromů (ještě v poslední čtvrtině minulého století zde bylo celkem 8 druhů jehličnanů a 61 druhů listnáčů).
Co ještě dodat? Přes silně zanedbaný stav se jedná o cenný, památkově chráněný, areál, který kromě samotného čtyřkřídlého zámku (č.p. 143) tvoří hospodářské budovy, zahrada s bohatou sochařskou výzdobou a anglický park (boží muka, vázy hojnosti, sochy Pana, Apolóna, Persea, Herkula, gryfa a lva). Ze zmíněných hospodářských budov je potřeba upozornit zejména na obdélnou konírnu (č.p. 141) a dvoukřídlou barokní sýpku, která tvořila severozápadní stranu někdejšího hospodářského dvora. Jedná se o třípatrový objekt s půdorysem ve tvaru L, jehož fasády horizontálně člení lisénové římsy a jehož trojúhelníkové štíty zdobí štukové kruhy. Zapomenout bychom neměli ani na tři pavilónky s oranžerií (č.p. 151), pivovar (č.p. 37 a 39), mlýn (č.p. 41) a dům správce (č.p. 139).
Celý zámecký areál se nachází na jihozápadním okraji obce a je stále její jedinečnou dominantou. Je památkově chráněn již od května roku 1958 a jako jeho adresa bývá uváděna Litoměřická ulice, Pražská ulice i náměstí V. Levého.