Lomnice - pohledy ze zámeckého parku

Tahle Lomnice se nachází asi 6 km od Tišnova, její centrum se vypíná na návrší pod zámkem a může se na malém prostoru pochlubit velkým množstvím zajímavých staveb, označovaných dnes za historické památky. Pokud zabrousíme do dávné minulosti, dozvíme se, že byla už v druhé půlce 15.století zmiňována jako městečko. Dnes v Lomnici žije jen asi 1500 obyvatel a napříč všem těm překrásným stavením obklopujícím její dva rynečky (Palackého a Židovské náměstí) obdržela v roce 2006 jen poněkud hanlivý status městyse.

 

Já po letmém obkouknutí hlavního rynku nejprve zamířil ke vchodu do zámeckého parku. Na stránkách internetu jsem se totiž dozvěděl, že v zámku roku 2018 ukončilo svou činnost učiliště a střední škola (učební obor kuchaři, kuchařinky, číšnice a číšníci, prodavači apod) a on po dlouhé restituci připadl potomkům rodu Serényiů – příslušníkům rodu Thienen-Adlerflyt, kteří vzápětí začali s jeho rekonstrukcí. (Pokud vám dobře slouží paměť, jistě jste už o rodu Serényiů slyšeli např. v souvislosti s Luhačovicemi, neboť jim kromě lomnického patřil a znovu patří i luhačovický zámek.)

Když jsem tu byl s kamarádem před dvaceti lety, byl vstup do zámeckého parku uzavřen, dnes byl sice dokořán, jenže kamenný sloupek zdobila cedule s velkým nápisem Vstup zakázán! Pod ním ale bylo drobným písmem doplněno, že je vstup dovnitř na vlastní nebezpečí, neboť se areál v zimě neudržuje.

 

Já se z parku pokochal nejprve siluetou zámku, vypínajícího se v nejvyším bodě svažitého parku.

 

Původně byl gotickým hradem, v 16.století se ale musel smířit s přestavbou na mnohem pohodlnější renesanční zámecké sídlo. Později prošel barokními úpravami a v 19.století úpravou v novogotickém stylu. Po druhé světové válce připadl státu, který se o něj pranic nestaral, a tak zámek chátral. Až v sedmdesátých letech minulého století byly jeho interiéry využity jako střední odborná škola a učiliště a „nové dějiny“ zámku se začaly psát od roku 2018.

 

Dalším mé pohledy směřovaly přes zeď parku dolů na městys. Napravo byla hezky vidět bílá silueta dvojvěžového barokního jednolodního chrámu kostela Navštívení Panny Marie, který vznikl podle projektu slavného architekta G.P. Tencaly.

 

Ta hranolová věž před ním už patřila dvouposchoďovému stavení radnice, vystavěné ve stejné době jako kostel, ale okrášlené manýristickou fasádou.

 

Hlavní panoráma pak tvořilo panoráma městyse s „normální“ zástavbou a hradbou kopců v pozadí, mezi nimiž se vypínalo jedno odlišné stavení. Opravená budova je barokní sýpkou postavenou roku 1759 za Marie Terezie. Tak jako mnoho jiných jí podobných, sloužila i tahle jako zásobárna obilí pro vojáky a civily v období neúrody anebo válek...