Jedeme na sever a severovýchod Moravy – 47. den: Černá Hora–pivovar Černá hora a létající pivovar Netopýrka; Lomnice-městská památková zóna a pivovar Genius noci; pivovar Doubravník; Žďár nad Sázavou-pivovar Revolta; Havlíčkův Brod-pivovar Čechovka a domů

V noci bylo jasno, ale ráno v 8 už je zase zataženo. Teplota v autě klesla pod 7 stupňů. Počítali jsme s tím, zima nám nebyla, spalo se dobře. Horší bylo do té zimy vstávat a převlékat se. Vítr totiž neustal a nebyl vůbec teplý. Ale zvládli jsme to. Jen obličej jsem si ráno myla zachumlaná do zimní bundy a v kapuci.

Po snídani to trochu balím, ať to snadno doma vyneseme. Už jsme rozhodnuti, že do večera musíme být doma. Máme to 300 km, s přestávkami bychom za 6 hodin mohli být doma, už také proto, že po dálnici nejezdíme. Ne proto, že chceme ušetřit za dálniční známku. Ale z dálnice není nic vidět. Raději máme vedlejší silnice – to je zajímavější, i když to trvá dýl.

Opouštíme Moravský kras. Rušíme prakticky vše, jen se chceme zastavit v některém pivovaru. Projíždíme okolo zámku Rájec nad Svitavou, kde jsme se chtěli zastavit na prohlídku. Tam sice neprší. Ale časově by nás to dost zdrželo. Zvenku jsme ho zahlédli, vypadá skutečně moc hezky. Snad někdy příště.

Dokonce Ota skutečně netrvá na návštěvě Spešovské rozhledny. To by nás sice zase tolik nezdrželo - za 30 – 40 minut bychom mohli být zpátky, ale vše je mokré. Zase totiž občas prší, i když mezitím vždy na chvilku sluníčko zvládne vysvitnout.

Zastavujeme se v Černé Hoře – v areálu lobkovického pivovaru Černá hora má mít sídlo i létající pivovar Netopýrka. Tento létající pivovar bez vlastního varního zařízení, který pivo vaří podle svých receptů v různých pivovarech, byl založen r. 2021. Jenže v tomto areálu nacházíme jen non stop otevřenou prodejnu lobkovického pivovaru. O létající Netopýrce tady nic neví. Ota si kupuje aspoň dvě půllitrovky, které běžně v krámu nevidíme. Kvůli etiketám.

Areál vypadá moc hezky – je vidět, že to je historický areál. Pivo se zde vařilo již r. 1298, jak je i dnes uvedeno na vstupní bráně pivovaru. První písemná zmínka o zdejším panském pivovaru v tomto areálu je z r. 1530. Pivo se tu vařilo asi stále. Od r. 1996 je v soukromé vlastnictví Pivovaru Černá Hora, a. s., který se 1. dubna 2010 stal součástí pivovarnické skupiny Pivovary Lobkowicz. Budeme se tady muset zastavit někdy ve všední den, až bude areál otevřený, abychom si to lépe prohlédli a třeba našli i ten létající pivovar.

Další zastávku děláme v Lomnici. Procházku po Cimrmanově stezce, vč. prohlídky obce, jejíž centrum je městskou památkovou zónou, jsme zrušili, chtěli jsme se jen na Palackého náměstí zastavit v pivovaru Genius noci nebo v nedaleké cukrárně MumiCafé, kde pivo prodávají. Jenže vše dopadlo jinak.

O pivovaru se píše už r. 1558, kdy byla zdejší gotická tvrz přestavěna na renesanční zámek a pivovar. V té době panství vlastnil původně uherský šlechtický rod Seréniy, jehož potomci zde pobývali až do r. 1948. Dokonce si zde pěstovali i vlastní chmel. K přerušení vaření piva došlo během 1. světové války, kdy byl sládek povolán na vojnu. I když se r. 1919 vrátil a činnost pivovaru byla obnovena, tak r. 1922 byla výroba piva zcela ukončena. R. 1925 areál pivovaru koupil Alois Buchta, pradědeček současných majitelů Pavlišových. Vaření piva zde však neobnovil. Zřídil si zde truhlářskou dílnu. Horní patra upravil na byty a části domu pronajímal. Bydleli zde Židé, Němci i Rusové. Po r. 1948 byl podnik znárodněn. Zůstala zde bydlet jen dcera původního majitele. R. 1985 se sem nastěhovala i jeho vnučka Lea Pavlišová s rodinou, která zde žije dodnes. Až jejich děti - Barbora a Ivo tady r. 2016 obnovili vaření piva, o kterém jsme slyšeli jen samou chválu. Do obce se po r. 2016 vrátili i potomci původních majitelů - rod Serényi a když našli fungující pivovar, stali se s velkým nadšením jejich pravidelnými odběrateli.

Historie pivovaru je zajímavá, ale my máme smůlu. V cukrárně jim pivo došlo. Doporučili nám počkat do 14 hodin, kdy otevírá pivnice pivovaru vedle radnice, ale to se nám nehodí. Poslali nás tedy do hospůdky V Židech na Židovském náměstí, kde ho prý také točí. Jenže v neděli otevírají až ve 12, tj. skoro za hodinu. Zkouším volat na číslo uvedené na pivovaru, zda nelze ještě pivo získat i jinde. Jenže pán je nemocný, sotva mluví. Prostě pivo nebude.

Tak dlouho jsme se tady však motali, až jsme si nakonec skoro celé město prohlédli. První písemná zmínka o něm je z r. 1281. R. 1390 zde stál již hrad. R. 1407 se píše již o středověkém kostele sv. Jana Křtitele a sv. Víta, který byl zbourán někdy ve 2. pol. 17. století. Na jeho místě je od r. 1709 barokní morový sloup. Ten sem byl postaven již podle nového urbanistického projektu, který nechal zpracovat tehdejší majitel panství hrabě František Gabriel Serényi. Zahrnoval postavení nového kostela, fary a dokonce i špitálu.

Dominantou náměstí je dvouvěžový kostel Navštívení Panny Marie, který tu nechal hrabě postavit v letech 1669 – 1682. Vlevo s ním sousedí dvoupatrová fara ze stejné doby, stejně jako dvoupatrová radnice s věží na protější straně náměstí.

Na Židovském náměstí je synagoga. Zmínka o prvních zde žijících Židech je již z r. 1571. Židovská obec byla založena až na poč. 18. století. R. 1794 byla tehdejší dřevěná modlitebna nahrazena novou barokní synagogou. Během nacistické okupace zanikla židovská obec, v synagoze byl zřízen sklad. A chátrala. R. 1997 byla zrekonstruována a obec ji využívá pro kulturní účely. Naproti je z poč. 18. století silně chátrající pozdně barokní budova židovské školy. V patře byl byt rabína a další menší byty. V současné době by měla být v soukromém vlastnictví. 

Na zámek jsme nakonec zapomněli. Byla nám však už taková zima, že jsme byli rádi, že jsme v autě a odjíždíme. Stejně sem musíme někdy kvůli pivovar zajet, tak to napravíme. Dnes ho vlastní potomci původních majitelů rodu Serényi, kteří ho rekonstruují, tak aspoň zase bude v lepším stavu.

Na trase máme v Doubravníku od r. 2014 další rodinný pivovar Doubravník. Je to jen malá zajížďka v obci. Doma není nikdo. Pivo točí ve městě v pivnici U Sedláčků, ale tam je také ještě zavřeno.

Vidíme, že žádné nové pivo doma neochutnáme. Z trasy nechceme k dalším pivovarům uhýbat. Tak nutně to pivo zase nepotřebujeme.

Ještě jsme si vzpomněli, že ve Žďáru nad Sázavou je na náměstí pivovar Revolta. Toto pivo sice známe, ale nepohrdneme jím. Jenže tam, kde byla restaurace, je dnes cukrárna. Zdá se, že pivovar je vzadu ve dvoře, dnes samozřejmě zavřený.

Tady nás chytil jeden z dnešních lijáků, navíc s takovým poryvem větru, že mne to málem porazilo.

Když už jsme dnes viděli tolik zavřených pivovarů, tak ještě zajíždíme v Havlíčkově Brodu k pivovaru Čechovka. Víme, že tam pivo také nekoupíme, ale je to zajížďka jen 3 bloky. Chceme se podívat, kde se toto pivo vaří. Pivo začali r. 2012 vařit v tom nejmenším homepivovárku – co se týká plochy. Vše měli poskládáno na 36 m2. Víc místa k dispozici neměli. Pivo vaří dva nadšenci, předpokládám kamarádi Tomáš a Martin. R. 2014 začal na papíře růst velký pivovar, kde první várku uvařili r. 2016.

To byla poslední zastávka. Tedy skoro. Jen už jsme se cestou zastavili u lesa, abychom si dali svačinku. Teplé jídlo dáme až doma. Už se nechceme zdržovat. Do pěti bychom mohli být doma. Cesta je dnes skutečně náročná. Dost často prší nebo rovnou leje, jen občas vyleze sluníčko. Celou cestu fouká silný nárazový vítr. I v autě cítím, jak to s námi mává. Denní teplota je 10 – 12 stupňů.

Nejnáročnější byl průjezd přes Brdy. Že se ochladilo na 7 stupňů - to by nevadilo, ale dvě průtrže krátce po sobě, to bylo hrozné. A k tomu ten vichr. A zrovna v té době nešlo nikde odbočit nebo zastavit.

Když jsme doma vystupovali, tak jsme měli štěstí. V tu chvilku jen drobně mrholilo. Zaparkovali jsme dokonce v našem bloku, tak se to domů poměrně snadno doneslo.

Byli jsme rádi, že jsme se rozhodli pro ústup. Když jsem se doma podívala na další předpověď počasí, zjistila jsem, že bych ani ty houby neusušila. Takhle doma udělám houbovku. Už večer houby vařím. A už se na ni těšíme. Samozřejmě jsem zavolala Hedě, aby si o nás už nedělala starosti. Včera jsme sice tvrdili, že vrátit se domů ještě nemůžeme, ale že už večer jsme to vše změnili a že už jsme doma. Dozvěděli jsme se, že je to dost, že jsme dostali konečně rozum. Večer jsme pěkně v teple fandili fotbalu – Plzeň hrála se Slávií a vyhráli jsme.

Teď jen to vše vyprat a taky doma vygruntovat. Skoro půl roku jsme doma moc nebyli. Taky to tu na to vypadá. Ale výlety jsme si užili. Dokud nám to chodí, tak toho musíme využít.

Za týden jsou volby a když ještě bude nějaký hezký podzimní čas, tak třeba ještě někam vyjedeme.