Lomnice - Židovské náměstí a synagoga

Židovská obec byla v Lomnici u Tišnova založena hrabětem Antonínem Amatem Sérenyim. Členové tohoto etnika v městečku žili už od 16.století, ale teprve o dvě stě let později se jeho komunita výrazně rozrostla díky novým osadníkům přibyvším sem z Lysic. Území židovské čtvrti dodnes tvoří významný urbanistický komplex, který vznikl severně od historického jádra městečka. Tvoří ji jediná (asi 125 m dlouhá) svahem klesající přístupová ulice Josefa Uhera a malé čtvercové náměstíčko (36 x 36 m). Veškerou zástavbu na ulici i okolo rynečku tvořily nejvýše jednopatrové domy. Ghetto bylo od vlastního městečka odděleno zahradami a na začátku ulice nesoucí dnes jméno Josefa Uhra byla umístěna brána, jíž později nahradil řetěz. Židovská čtvrt se původně skládala z 35 domů, k nimž patřil špitál s lázní, škola s rabinátem a hostinec.

 

Místní Židé se zabývali nejen obchodem, ale i drobnou řemeslnou prací – výrobou plátna, krajek a zpracováním vlny. Právě díky nim se počátkem „století páry“ v Lomnici rozjela manufakturální výroba sukna… a dlužno dodat, že nábytkové textílie a potahy se v jedné místní fabričce dělají dodnes.

Za „první republiky“ nastal odliv obyvatel lomnické židovské čtvrti do větších měst a zdejší komunita byla roku 1928 zrušena. Nejvýznamnějším rodákem odsud se stal Leo Eitiger, psycholog a psychiatr, člen norské královské akademie věd a autor mnoha ve světě odbře známých odborných publikací.

 

Většina budov čtvrti se (byť přestavěná) zachovala až do dnešních časů. Její centrum tvoří náměstí Josefa Uhra s parčíkem, v němž jsou umístěny lavičky i jeho busta. Po obvodu rynečku se nacházejí tři významná stavení.

 

Tím opravdu nepřehlédnutelným je zdejší synagoga. Jedná se o jednopatrový objekt na půdorysu obdélníku se zaoblenými nárožími a stojícím v západním rohu náměstí. Synagoga byla vystavěna roku 1794 v pozdně barokním slohu na místě své již nedostačující předchůdkyně – dřevěné modlitebny stojící na kamenné podezdívce. Práce na ní probíhaly necelé tři roky a stalo se tak za úřadování rychtáře Isaka Wolknera. Směrem k náměstí se dodnes hrdě vypíná její bělostný štít s volutami. Využívána jako modlitebna byla až do začátku druhé světové války, pak se změnila na sklad.

Bohužel ani po válce se lepšího osudu nedočkala. Chátrání objektu pokračovalo až do „sametu“ a přítrž mu učinil až rok 1997, kdy byla celá vzorně zrekonstruována a využita pro kulturu.

Při slavnostním otevření na její stěnu přibyla pamětní deska obětem holocaustu. V bývalé synagoze se v současnosti konají svatební obřady, probíhají zde výstavy a pořádají se koncerty.

 

Naproti ní stojí na východní straně rynku budova bývalé školy – rovněž pozdně barokní stavení z počátku 18.století. Židovským dětem začala ale škola sloužit až od roku 1781 a výuka probíhala v německém jazyce. Byla umístěna v přízemí budovy, nad ní v patře měl vedle ostatních bytů svůj i rabín. Škola byla funkční až do roku 1920, pak stavení přešlo do soukromých rukou.

 

Třetím pozoruhodným objektem na rynku pak je „pravá“ židovská hospoda stojící na jeho jižní straně, v níž se čepuje novodobý výrobek starého lomnického pivovaru s velmi poeticky znějícím názvem – pivo Genius Noci.