Machkova Labice

Jedná se o část původního toku Labe na pomezí královéhradeckých městských čtvrtí Pražského Předměstí a Březhradu, z něhož se díky regulaci řeky v letech 1907-1911 stalo odstavené rameno, jehož pozdější pojmenování pochází od třebešského sedláka Karla Machka z čp. 18, který býval nejen obecním starostou v letech 1900-1906 a 1911-1919 a vlastníkem 165 korců polí na třebešském katastru, nýbrž rovněž předsedou Vodního družstva pro Nový Hradec Králové a okolí se sídlem ve Střebši.

Sám poloostrov, jenž takto vznikl, nesl původní jméno "Machkova louka", který se vyskytuje ještě ve vojenské topografické mapě v měřítku 1 : 5 000 z roku 1958, jejímž autorem byl J. Bernard (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=topo1952&idrastru=D7_1__M-33-68-(122)). Ten zanikl stejně jako další pojmenování - "Na paloučku", což bývalo i jméno zdejší kóty o nadmořské výšce 227,2 m n. m. Druhý pojem "labice" byl odvozen přímo od názvu řeky, který zase vznikl od staročeských sloves "labiti" či "lábati" (= pít), což není nic divného, protože jako příklad můžeme dát pojmenování zaniklé labské zátoky "Labice" v Poděbradech.

Výše zmíněné práce probíhaly za vedení C. k. místní stavební správy ustanovené expoziturou C. k. ředitelství pro stavbu vodních cest v Praze a provedeny byly podnikatelstvím vodních staveb Kress & Bernard z Prahy. Důkazem tohoto tvrzení budiž letecký měřicí snímek z roku 1937, kde je ještě krásně vidět trasa původního zdejšího labského meandru (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1937.HKRA62.08296).

První projekt na úpravu středního Labe byl vypracován technickým oddělením zemského výboru již roku 1884 (na základě usnesení českého zemského sněmu z 16. října 1884) a na jeho splavnění v roce 1896. Z nich byl vypracován v letech 1897-1901 nový generální projekt úpravy a splavnění Labe. Po vydání vodocestného zákona z 11. června 1901 byl tento projekt předán ministerstvu obchodu a následně došlo k jeho převzetí ředitelstvím pro stavbu vodních cest. Jeho součástí se stala rovněž úprava Labe u Hradce Králové.

Podrobný projekt této částečné úpravy byl vypracován expoziturou ředitelství pro stavbu vodních cest v Praze, politická pochůzka byla provedena 9. května 1905 a na jejím základě vydalo ministerstvo obchodu 14. července téhož roku stavební povolení. Následně byly vykoupeny potřebné pozemky a stavba byla zadána veřejnou soutěží.

V zimě 1906/1907 byly provedeny přípravné práce a se stavbou se začalo v dubnu 1907 v místě, nacházejícím se 800 m nad Opatovickým jezem (některé prameny uvádějí 400 m nad Opatovickým jezem, ale tento rozdíl je způsoben samotným přemístěním původního Opatovického jezu). Mezi soutokem Labe a Orlice a Opatovickým jezem byl tok řeky narovnán trojicí průkopů (lokality „U velkého jezera“, „Zadní luka“ a „Vlachovský“) a 2 břehovými odkopy. Právě takto vznikla Machkova Labice, přičemž v těchto zátočinách mezi Březhradem a Třebší pracovaly v roce 1907 2 vodní bagry o výkonu 300 m3, 1 vodní bagr o výkonu 150 m3 a pozemní bagr o denním výkonu 1 000 m3. První trojice byla obsluhována pontony a pozemní bagr polní dráhou. V průkopu se pak čerpala prosakující voda čtveřicí odstředivých čerpadel.

Tato odříznutá zátočina s přirozenými rozervanými a zarostlými břehy i mělčinami nebyla zasypána a spodním koncem zůstala spojena s řekou, aby mohla být využita jako rybí útulek, neboť nově zřízené kamenité břehy Labe nebyly chovu ryb zrovna příznivé. A díky tomu se zde Machkova Labice nachází dodnes, i když péče o ni již není taková jako ještě na přelomu 60. a 70. let 20. století, kdy ji prováděli místní rybáři (roku 1961 pročistili všechny její břehy od náletů a přestárlých nebezpečných stromů). Tehdy byla maximální hloubka této zátoky 1,9 m. Později tuto činnost převzali pracovníci Povodí Labe, jehož předchůdci byly v letech 1961-1965 Krajské vodohospodářské rozvojové a investiční středisko a Okresní vodohospodářská správa. V roce 2002 bylo rozhodnuto o těžbě prosychajících olší na břehu, ale pracovníci údržby byli odsud třikrát vyhnáni kvůli rozlití velké vody do inundace. V poslední době přitahuje tato lokalita též řadu botaniků a zoologů, čehož dokladem může být diplomová práce Bc. Terezy Krpatové o pijavicích královéhradeckých říčních ramen Labe a Orlice (viz https://theses.cz/id/nxbb2a/22995214).

Na závěr musíme dodat ještě to, že i v těchto místech docházelo k řadě tragédií, když se tu lidé koupali nebo naopak bruslili. Mnohdy stačilo se smeknout a skončit pod hladinou této sedimenty zanešené labské zátoky, která na své odbahnění stále čeká a mnoha majiteli okolních chat bývá zavážena různým odpadem. Jedno z posledních neštěstí se zde událo 27. září 2014, kdy zde utonul starší muž, který se smekl a spadl do vody (viz https://www.hzscr.cz/hasicien/docDetail.aspx?docid=21872995&docType=ART). Teprve roku 2020 byla tato lokalita o délce 0,25 m a ploše 7,5 ha zařazena do revitalizačního plánu trojice labských a pětice orlických říčních ramen (viz https://www.parlamentnilisty.cz/zpravy/tiskovezpravy/Povodi-Labe-Revitalizace-ricnich-ramen-Labe-a-Orlice-v-Hradci-Kralove-647151), jenž byl rozvržen na období let 2023-2025.