Město Potštát - zámek
Turistické cíle • Památky a muzea • Zámek
Zámek Potštát byl postaven na místě starší tvrze na počátku 17. století. Tehdy Bernard Podstatský z Prusinovic provedl zásadní přestavbu tvrze, při níž doplnil chybějící křídla a postavil hranolovou věž. Tvrz tak přestavěli na patrový čtyřkřídlý zámek s obdélníkovým nádvořím.
Tvrz nahradila původní a odlehlý Hrad Puchart, jehož ruiny se nacházejí asi 4 kilometry od města. Ten byl centrem panství v průběhu kolonizace a nějaký čas po ní. Po založení tvrze při městě byl Hrad Puchart opuštěn.
Tvrz se připomíná roku 1377, kdy byla v držení Bočka z Kunštátu a Poděbrad. Tvrz měla velké rozměry (41 x 42,5 m) a tak nepřekvapuje, že se sídlo od roku 1538 nazývá hradem. Z tohoto označení se dá předpokládat i pozdně gotická přestavba. Také sklepy jižního křídla jsou zřejmě starší, než pozdně renesanční. Dosavadní názory by mohly pozměnit archeologický průzkum, neboť při výkopech v nádvoří byl náhodně odkryt další kamenný sklep.
Po bitvě na Bílé hoře byl zámek zkonfiskován a věnován nemanželské dceři Rudolfa II. - Karolině d´Austria. Po ní zámek získal v 60. letech 17. století rod Walderode, jenž ho měl v držení spolu s rodem Desfous, který ho v průběhu věku po vymření po přeslici získal, až do roku 1963.
Barokní úpravy z přelomu 17.-18. století se týkaly především interiérů. Na fresce v Horním kostele z let 1742-43 má podle vzoru zámeckých věží v Hranicích polygonální nástavbu. Nádvoří dostalo klenuté arkádové Ochozy na pilířích, ovšem při klasicistní přestavbě byly zazděny. Pod omítkou arkád dosud prosvítá sgrafitová rustika a dochovala se většina renesančních kleneb.
Barokní úpravy provedené Janem Jiřím z Walderode na přelomu 17. a 18. století se dotkly především interiérů. V jižním křídle nechal provést štukovou výzdobu s kartušemi rodových znaků. Předěláno bylo také schodiště, jediné v celém zámku. Teprve po požáru v roce 1813 bylo při obnově zřízeno druhé v jižním křídle. Snesena byla i věž a zámek dostal nepříliš hodnotnou klasicistní fasádu. Renesanční rozvrh oken a jejich ostění se zachovaly na jižním průčelí.
Dnes zámek slouží potřebám obce, sídlí zde městský úřad a najdete zde také muzeum.
http://www.hrady.cz/index.php?OID=2855
Fotogalerie
Městečko Potštát najdete v bývalém okrese Přerov, severně od Lipníka nad Bečvou a 12 km severozápadně od Hranic v Nízkém Jeseníku v oblasti Oderské a Vítkovské vrchoviny. Zámek uvidíte v Potštátě po levé straně na silnici Velký Újezd - Odry, nebo při jízdě na náměstí v Potštátě, po pravé straně před náměstím. Po silnici z Poštátu do Hranic se dostanete k Potštátskému skalnímu městu se zříceninou Hradu Puchartu.
O městečku Potštátu je první zpráva z r.1322 ve které se uvádí Záviš z Potštátu, je pravděpodobné že v té době zde byla i tvrz nebo jiné panské sídlo. Zpráva o tvrzi v Potšátě je až z r.1377 v zápise věna manželce Bočka z Kunštátu Elišce, ve kterém je zmínka o tvrzi, jako sídle držitelů potštátského statku. Děd budoucího českého krále Jiřího z Poděbrad, Boček z Kunštátu a Poděbrad vydal v r.1388 nejstarší potštátské privilegium, jimž daroval městu právo vařit pivo ve vlastním pivovaru. Po Bočkovi z Kunštátu a Poděbrad je pojmenováno i místní Bočkovo náměstí. Od Bočka z Kunštátu koupil v r.1408 Potštát Tas z Prusínovic a pánové Potštátští z Prusínovic byli na Poštátě až do r.1623. Starou gotickou tvrz pak přestavěli někdy v pol. 16.stol. na renesanční zámek čtvercového půdorysu s malým nádvořím. Na renesanční výzdobě zámku pracovali v r.1601 italští zedníci Lukáš Ekr a Vlach. Za účast na stavovském povstání jim bylo panství v r. 1623 konfiskováno a od císaře Ferdinanda II. r. 1634 ho získala kněžna Karolína d´Austria Contecroi. Jako odúmrť, potštátské panství v r.1663 císař Leopold I. prodal říšskému dvornímu radovi Janovi Walderode, dědictvím potom v r.1816 přešel na hrabata Desfours-Walderode, kteří Potštát drželi až do r.1945. V letech 1838-73 hrabě František Desfours-Walderode zámek přestavěl v empírovém slohu a v této podobě zůstal i dnes. Jižně od zámku je Zámecká zahrada. Po r.1945 přešel zámek do vlastnictví státu a sloužil pro potřeby obce jako mateřská škola, byty, kulturní sál, archiv a OÚ.