Městská věž Hláska v Roudnici nad Labem

Tato hranolová omítaná věž z lomového zdiva s jehlancovou střechou s lucernou, s podstřešní dřevěnou pavlačí, hodinami a vedlejším přístavkem s klíčovými střílnami na rozhraní Starého a Nového města je pozůstatkem městského opevnění ze 14. století, jež nechal vybudovat po roce 1378 arcibiskup Jan Očko z Vlašimi. Tehdy sloužila jako pozorovací a ohlašovací věž, která byla známá zejména svým zvonem.

O zvonu na Hlásce napsal Antonín Baum pro schůzi Spolku historického v Praze toto: „Když zbožná Polyxena z Lobkovic v panství Roudnické se uvázala, bylo jí velmi nemilé, že Roudničtí „truňku“ příliš holdovali, pijíce v adventě, v postě, pijíce po celý rok, a to i po klekání a pozdě do noci. Dala tedy na hlásku zavěsiti zvonec, jímž hlásný znamení dával k rozchodu, a byl-li kdo po zvonění v hospodě zastižen, byl biřičem domů doveden a potrestán. Zvoncem tím dává se nyní znamení na poplach a zvoní se jím v adventě o sedmé hodině, čemuž po dnes „zvoniti z hospody“ říkají.“

Poškozena byla při požáru roku 1649. Po velkém ohni 28. dubna 1665, kdy vyhořela do základů, došlo k její přestavbě. Tehdy sloužila jako hlásná věž pomocného a její umístění a vzhled známe z polohopisného nástinu města Roudnice z roku 1668. Opětovně byla rekonstruována a stavebně upravena v 18. století (někdy kolem přestavby zvonice v roce 1715), kdy byla využívána jako vodojem pro kašnu na Koňském trhu, což je dnešní Husovo náměstí. Ve 2. polovině 19. století však byl její stav hodně zanedbaný, o čemž svědčí slova výše jmenovaného Antonína Bauma (viz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php/BAUM_Antonín_12.5.1830-2.5.1886), která řekl v roce 1868 na schůzi pražského historického spolku: „Domy, které r. 1668 podle zámku stávaly, masné krámy a solnice zmizely, rybníček pak na náměstí byl od té doby vysušen a vydlážděn; loubí také již není, ale stará hláska posud stojí, a hlásný jest jistě výborný sokol, že dovede choditi po shnilé a pobořené pavlači.“ V roce 1907 opatřila městská rada nové věžní hodiny od firmy Karel Adamec z Čáslavi, a to nákladem 1 300 K. V období 1. republiky byly z věže dávány signály nebo řízeny různé vojenské a civilní slavnosti, např. 6. září 1924 z ní byl ohlášen výstřelem a fanfárami začátek benátské noci k Žižkovým oslavám a 25. října 1931 byla z Hlásky zase řízena slavnostní dělostřelba u příležitosti slavnostního předání nové standarty dělostřeleckému pluku č. 103 z Terezína.

Za 2. světové války se na ní nacházela pozorovatelna civilní protiletecké ochrany. Počátkem 40. let 20. století věnovala zdejší spořitelna na její opravu 40 000 K. 1. září 1964 byl objekt zapsán do státního seznamu kulturních památek (viz https://pamatkovykatalog.cz/mestska-hlaska-18400253). Nejdříve se mnoho nedělo, ale později došlo k řadě úprav, zejména v letech 1983-1984 (kvůli zřízení expozice „Historie a současnost města Roudnice nad Labem“, k jejímuž otevření mělo dojít nejprve v roce 1985 a poté o rok později), aby mohla být věž 28. října 1990 znovu slavnostně otevřena. Od té doby se zde uskutečnila řada výstav, např. v roce 1993 Společnost pro obnovení Podřipského muzea v Roudnici nad Labem zpřístupnila na Hlásce dvojici výstav. Přesto se následně muselo přejít k dalším opravám. Roku 2002 došlo k provedení hydroizolace. V roce 2009 byla věž uzavřena, protože na jejím dřevěném ochozu se objevila hniloba, a to na trámech na západní straně v místě elektrické instalace již nefunkčního osvětlení a na jihovýchodním rohu. Následujícího roku došlo k opravě ochozu a krovu, natření hodin a demontování jejich starého osvětlení. V té době rovněž vznikla studie ohledně přístupového schodiště na věž (Iveta Klabíková a Miroslav Polerecký). V roce 2017 došlo k rekonstrukci její fasády.

Dnes slouží jako rozhledna, z níž je skutečně krásně vidět po městě i jeho okolí. Uvnitř můžeme najít starý hodinový stroj, expozici historických fotografií a pohlednic a také množství tipů na další zajímavé výlety a procházky po Podřipsku. Více o současnosti věže lze najít zde: https://www.vyletnarip.cz/turisticke-cile/kamenna-vez-hlaska. Na závěr je třeba zmínit i to, že stejně jako jiné městské dominanty byla mnohokrát výtvarně ztvárněna v mnoha malbách (Carl Croll, Karel Liebscher), později též na různých fotografiích a pozadu nezůstali i různí literáti (František Šťastný a jeho „Staré vzpomínky“), inu její krása nenechala nikoho chladným a tak je tomu dosud.