Na území Královéhradeckého kraje se stále nachází více než 100 smírčích a mezních křížů, přičemž v rámci staletí jich zanikl přinejmenším stejný počet jako těch, co se zachovaly do dnešních dob. Dvojici takových křížů nalezneme rovněž v Josefově. Jeden kříž s vrypem sekery na noze a kříže na hlavě o rozměrech 106 x 75 x 19 cm se nachází poblíž kostela Nanebevstoupení Páně, druhý s negativním reliéfem sekery na noze a negativním reliéfem kopí na hlavě o rozměrech 128 x 77 x 17 cm je situován v Masarykových sadech v Josefově.
Právě jemu bych rád věnoval pár řádků. Původně se nacházel na jiném místě, a to více k břehu Labe a směrem k městu. Na toto místo byl přemístěn až v souvislosti se sadovými úpravami tohoto místa a jeho přerodu v důstojnický park. Podle všech zmínek v tehdejších periodicích a kronikách byl dokonce přemístěn několikrát a je možné, že i do Josefova byl přemístěn z jeho blízkého okolí, aby byl zachráněn a neskončil např. jako stavební materiál, což se dělo po celém okolí dost často.
O tomto kříži, jehož vznik si volně spojil s popravou za velezradu odsouzeného tesařského políra Ignáce Pabila z Pardubic 3. prosince 1783, napsal zdejší publicista a novinář Pavel Albieri (vlastním jménem Jan Mucek) dojemnou novelu „O zapadlém kříži“, jež poprvé vyšla v „Lumíru“ v roce 1882. Podle ní byl na tomto místě roku 1786 zastřelen setník Rödl z Rodewaldu, protože se ocitl v podezření, že prozradil plány pevnosti. V roce 1883 pak jeden z dělostřelců 4. pluku vytesal na kříž jméno hrdiny novely „Röedl z Rodewaldu“ s letopočtem 1786. Později byl nápis z kříže odstraněn a sám Albieri přiznal, že si rovněž on sám vše vymyslel, když se volně inspiroval Pabilovým případem, který nebyl tak úplně jednoznačný, protože císař Josef II. vykázal jeho vdově a dětem určitou sumu peněz na jejich obživu a vychování, což by v případě jasné velezrady asi sotva panovník udělal, neboť se zrádci a jejich příbuznými nebylo nikdy jednáno „v rukavičkách“, ba právě naopak. Obšírně se tomuto kříži věnuje Josef Duška ve svých „Pamětech“:
„Smutná událosť tato zaznamenána jest v pamětní knize fary Josefovské od ctihodného vojenského faráře a tit. děkana Vincence Seicherta, avšak neudáno ani datum ani křestní jméno popravence a místo Pabil psáno chybně Pabel; dále se tam praví, že prý jemu ku památce zasazen kamenný kříž, který se potud na okraji sadů důstojnických blíže dřevěného mostu labského spatřuje, s čím však naprosto se nesrovnávám a za mylné domnění to prohlašuji, protože onen kamenný kříž nic jiného není nežli prastarý mezník, který již století dříve zde stával, nežli pevnosť stavěti se počala. Toto své tvrzení odůvodňuji takto:
1. Jest úplně pravdě nepodobné, že by dovoleno bylo od vojenské správy, aby tak těžkému provinilci nějaký pomník na místě, kde byl smrtí trestán, postaven byl;
2. kamenný kříž onen dle veškerých příznaků vědy archaeologické daleko větší stáří nežli 100 let tvarem svým a sešlostí osvědčuje;
3. na straně k sadům obrácené kříže samého vytesán jest charakteristický znak, který rozlušťuje zajímavou hádanku docela zřejmě a jistě. Jest to vytesaný na střední ploše hrot ať od kopí neb od šípu, jakéhož znamení dle staročeského práva mezního užíváno ve 12. a 13. století k označení mezníkův a mezí.“
Této teorie, že se jedná o mezní kříž, se drží též Josef Matějka ve stati „Kříže z dob dávných pod jménem „zapadlé“, jež vyšla na pokračování v „Hradeckém kraji“ v roce 1909 a píše se v ní toto: „Kříž u vojenského sadu směrem k labskému mostu v Josefově jest dle označení původu pradávného: hrot střely vzhůru trčící (č. 3.). As omezení pozemku sousedního panství.“, případně v krátké zmínce „Zapadlé kříže a památné kameny“, publikované v „Archivu. Rozhledech historických, topografických, národopisných, statistických a školských po kraji Královéhradeckém“ roku 1904.
Já sám bych byl opatrný v tom, že nemůže být nějaká souvislost kříže s popravou výše zmíněného velezrádce. Protože v dřívějších dobách byly tyto kříže považovány za nadbytečné, klidně se mohlo stát, že někdo vzpomenul této smutné události tím, že na místo popravy přenesl tento kříž, aniž by to nějak zaujalo tehdejší velení pevnosti, když se obdobný objekt nacházel přímo uprostřed města a množství dalších v celém okolí. A i kdyby vše kolem něj bylo vymyšlené, tak si tento kamenný svědek středověku či raného novověku zaslouží naši pozornost a ochranu. Tu naštěstí získal 6. března 1964, kdy byl zapsán do státního seznamu kulturních památek. Více o něm můžeme najít na památkářském webu:
https://pamatkovykatalog.cz/smirci-kriz-masarykovy-sady-12329254 nebo přímo na stránkách:
http://www.smircikrize.cz.