Mikulčice – Sousoší sv. Anny
Svatá Anna chladna z rána. Tak asi dnes většina z nás zná tuto svatou. Ovšem světice je to velmi významná. V jedné populární filmové vánoční pohádce sice dcera peskuje dotyčnou, že dlouho vylehává po ránu (pod peřinou na peci, když je jí po ránu zima). Tou dcerou je ovšem Pananka Marie a svatá Anička je vskutku její matka. Takže asi normálně dcery své matky takto nehubují.
Sv. Anna je světice celkem oblíbená a populární. Ze své funkce vlastně babičky Ježíše Krista je většinou uctívána jako ochránkyně rodiny, matek, manželství, šťastného porodu apod. prosebníci jí ale i prosili o déšť a ochranu při bouřkách. Je zajímavé, že světice dlouho nebyla oficiálně církevně uznávaná, její svatořečení si vyžádala její popularita v lidových vrstvách.
Svatá Anna bývá často zobrazovaná buď jako Samotřetí (s těhotnou Marií), jindy už jako babička s malým Ježíšem, nebo jako matka s dětskou Pannou Marií. Právě takovou ji můžeme vidět v jihomoravských Mikulčicích. Jde o sousoší na odstupňovaném čtyřbokém podstavci. Ten stojí na čtvercovém základě s dvěma stupni, horní je mírně zkosený. Sloup pokračuje dvěma stupni a profilovanou římsu, po dalších ustupujících stupíncích následuje hlavní část sloupu. V přední části je ozdobný rám gotického tvarosloví s dedikačním nápisem. Díky tomu se dovídáme, že donátorem byl Jindřich Flesnera v roce 1872, „Ke cti a chvále Boží“. Spodní nápis uvozuje i dodavatele, tedy Františka Krejčiříka z Kroměříže. Tato část sloupu má zkosené rohy, boky jsou zdobené gotizujícími nikami. Po stejně široké římse následuje osmiboká plošina se stříškovými boky a obloučkovými nárožími. Na užší základně je umístěnou sousoší světice. Sv. Anna je zpodobněná v sedu, levou nohu má na vyšší podložce, hlavu mírně skloněnou k modlící se dětské Panně Marii. V pravé ruce drží opřenou knihu. Autor se snažil ve výrazu tváře znázornit fakt, že Anna měla Marii již v pokročilejším věku. Kniha znázorňuje i skutečnost, že šlo o poměrně vzdělanou ženu. V té době asi nečetl každý.