Mikulčice - Slovanské hradiště s vyhlídkovou věží

Tipy na výlet • Vycházka - půldenní • Do přírody

Nahrát moje fotografie

Vstoupit do fotogalerie (19 fotografií)

Kam a jak jedeme?

Pomalu se vracíme z Lednice do Plzně a chceme cestou ještě navštívit rozhledny, které při předcházejících výletech unikly naší pozornosti. Mezi ně patří právě Slovanské hradiště v Mikulčicích, kde je i vyhlídková věž.

Za čím jedeme?

Mikulčice leží nedaleko od silnice z Břeclavi do Hodonína. R. 1141 byly majetkem velkofarního kostela v Břeclavi. Je známo, že ve 12. a 13. století se u kostela rozkládalo řadové mladohradištní pohřebiště. V hrobech se našly esovité záušnice a další nálezy, charakteristické pro tuto dobu. Podle nálezů při stavbě rodinných domků se tehdejší sídliště nalézalo za dnešním obecním úřadem.

Původní farní kostel Nanebevzetí Panny Marie je pravděpodobně z r. 1353. Ve 14. a na začátku 15. století měla být v Mikulčicích i tvrz. Ta asi zanikla během husitských válek. Pozdější kostel byl postaven v 15. století. Z té doby se zachoval presbytář. Ostatní části kostela pochází ze 17. stol. R. 1701 byla přistavěna věž. Uvnitř je unikátní oltář z dubových kmenů, které byly nalezeny v korytě Moravy.

Zhruba 4 km na východ od obce je slovanské hradiště Valy. Patří k nejvýznamnějším místům velkomoravského státu 9. století. Tehdejší sídliště se pravděpodobně rozkládalo na jednotlivých ostrovech mezi rameny řeky Moravy a bylo opevněno mohutnou dřevěnou hradbou s kamennými zátarasy. Zde asi působili slovanští věrozvěstové Cyril a Metoděj. Na poměrně malém prostoru jsou základy knížecího paláce a dalších 12 kamenných kostelů, pozůstatky mohutného valu, kůlových mostů a pohřebiště, kde bylo objeveno přes 2 500 hrobů. Sem byli pohřbívání prostí lidé. Nejvýznamnější členové vládnoucí vrstvy byli pochováni s bohatou výbavou v hrobkách v kostele, příp. na čestném místě u kostelů. Prostí lidé bydleli v dřevěných stavbách, které měly kůlovu konstrukci nebo byly roubené. Tyto stavby byly nadzemní, zatímco v ostatních sídlištích v té době bydleli lidé ve vyhloubených zemnicích.

Mikulčice byly vojenskou pevností, vojenská družina bydlela v předhradí. Tady žil mocný rod Mojmírovců, tady bylo významné středisko církevní správy. To dokazují i nálezy zlatých a stříbrných šperků a knoflíků, mečů, zdobených opaskových kování a luxusních dovezených předmětů. Se zánikem Velké Moravy zanikalo i toto hradiště. Lidé odcházeli a usazovali se v okolních obcích, mimo jiné i v Mikulčicích nebo zakládali si své vlastní osady. Část obyvatel zde zůstala přibližně do 13. století. Výjimka byla v prostoru Kostelíka, kde ve 14. a a v 1. pol. 15. století stála menší tvrz.

První muzejní expozice Velkomoravské Mikulčice - Knížecí hrad v údolní nivě řeky Moravy byla veřejnosti zpřístupněna r. 1960. Postupně přibývaly další. Nyní můžete sami absolvovat pěší okruh, kde uvidíte základy původních 12 kostelů a knížecího paláce. Všude jsou popisky ve čtyřech jazycích – samozřejmě v češtině, dále němčině, angličtině a ruštině. Kromě textu je zde i zajímavá obrazová dokumentace. Součástí prohlídky jsou i dva pavilony, které nejsou běžně volně otevřené. Tam je vstup pouze v rámci komentovaných prohlídek. My měli smůlu, pavilony byly zavřené a na komentovanou prohlídku se nám čekat už nechtělo.

Součástí vybudovaného návštěvnického centra je i 30 metrů vysoká vyhlídková věž, odkud je vidět celé hradiště, okolní lesy, řeku Moravu, Hodonín, Moravskou Novou ves a také na slovenskou stranu do Holíče a Kopčan. V muzeu najdete předměty denní potřeby, ale také výrobky tehdejších řemeslníků. Zajímavý je malý stříbrný pozlacený relikviář ve tvaru miniaturní bohoslužebné knihy. V exteriérech pavilonů jsou vidět i kopie osmi mikulčických kostelů a knížecího paláce.

Další informace vč. vstupného a otevírací doby najdete na http://www.masaryk.info/slovanske-hradiste-mikulcice/61/

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

V areálu je otevřené občerstvení. Nevaří tam, ale např. klobásu, pizzu a podobné si tam dát můžete.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Původní záměr byl navštívit jen rozhlednu. Naštěstí nemají samostatné vstupné pouze na tu rozhlednu, tak jsme se rozhodli si to tu také trochu projít. Nějak jsme ani netušili, co vše tady je a byli jsme víc než příjemně překvapeni. Kdybychom neměli jiné plány, klidně bychom se tam mohli zdržet výrazně déle. Byli jsme tam 1,5 hodiny, zdaleka jsme neprošli všechno a to jsme nebyly v těch dvou pavilonech.

Ostatní informace

Můžete sem přijet samozřejmě autem – je zde velké parkoviště. Nejbližší vlaková zastávka je Lužice – po modré je to sem cca 5,5 km. Po zelené turistické značce z centra Hodonína je to 6 km, ta dál pokračuje až do Lanžhotu – tam k vlaku je to dalších 15 km. Areálem prochází i cyklotrasy.

GPS souřadnice:

uložit .gpx soubor (48.804, 17.086)

Poslední aktualizace: 23.10.2017

Vyhledání vlakového spojení na výlet