Mladá Boleslav – bratrská tiskárna a bratrská škola Na Karmeli

V mladoboleslavské historické části zvané Na Karmeli stojí v těsné blízkosti dva velmi podobné objekty. Jedním je budova někdejší bratrské tiskárny Mikuláše Klaudiána, tím druhým pak bývalá bratrská škola a pozdější piaristické gymnázium. Jedná se v podstatě o renesanční stavby na pozdně gotických základech, nacházející se dnes ovšem v podobě barokní přestavby, vyvolané poškozením obou objektů během Třicetileté války. Oba novoměstské domy byly mezi naše Kulturní památky plným právem zařazeny hned v roce 1958. Toliko na úvod.

Všeobecně se předpokládá, že budova bývalé tiskárny Jednoty českobratrské byla postavena někdy na počátku 16. století, barokně upravena po roce 1635 a svou současnou mansardovou střechu získala v průběhu 18. století. Po příchodu Mikuláše Klaudiána se jednalo o tiskařskou dílnu velice významnou, spolupracující např. s tiskárnou norimberskou. Zajímavé je, že při stavebních úpravách na počátku 21. století zde byly nalezeny dlouhodobě dovedně ukryté tiskařské potřeby a bratrská literatura. Bývalou tiskárnu, která je od roku 1958 kulturní památkou, najdeme na adrese Na Karmeli č.p. 77 a dnes je soukromým objektem.

Soukromým objektem je dnes také bývalá bratrská škola (č.p. 73), jejíž součástí byla od počátku i někdejší hradební fortna. Nejvýznamnější personou školy byl Lukáš Pražský, který zde napsal a nechal vytisknout vlastní pozoruhodnou učebnici. Po zrušení velmi uznávané školy, kde se vyučoval od roku 1571 i český jazyk (předtím latina, řečtina, hebrejština a němčina), využívali objekt od roku 1784 nebo 1787 pro své gymnázium piaristé z Kosmonos (vyučovacími jazyky byla němčina a latina, od roku 1866 pak čeština) a od roku 1973 se sem nastěhovala lidová škola umění.

Základ původní budovy byl čtvercového půdorysu (asi polovina šířky dnešní budovy) a celá stavba byla podstatně nižší. Kamenný oblouk sloužil zřejmě jako vchod do budovy, která byla v bratrské době ozdobena figurálními sgrafity, umístěnými po celé šířce a ve dvou pásech nad sebou. Část krásných sgrafit byla zničena po roce 1620, ta zbylá byla zakryta při barokní přestavbě školy. Průčelí pak mezi Okny nově ozdobila freska z roku 1785, zobrazující sv. Josefa Kalasánského, přijímajícího děti v dobových krojích. Tato freska však byla zničena povětrnostními vlivy. Barokní přestavba byla dokončena v roce 1786, jak dokládá latinský nápis s chronogramem. Na malém prostranství před tímto průčelím stojí kopie velmi hodnotné pískovcové sochy sv. Anny, kterou vytvořila kosmonoská sochařská dílna Jelínků. Vstupní brána, která se nacházela mezi školou a kostelem sv. Bonaventury, byla zbořena v roce 1901. Poslední velkou opravou prošla budova v roce 1995. Její současná podoba zřejmě nejvíce odpovídá klasicistní přestavbě z roku 1784, byly zde však odkryty a zrestaurovány původní kamenný oblouk i fragmenty sgrafitové výzdoby původního renesančního domu.

A na závěr ještě pár zajímavostí, souvisejících s oběma budovami i Mikulášem Klaudiánem, jehož nejznámějším dílem je první tištěná mapa Čech (byla vytištěna roku 1518 v Norimberku a měla ještě sever dole). Téhož roku se Mladá Boleslav stala prvním venkovským městem, kde byl postaven dřevěný vřetenový lis, umožňující Jednotě tisk map a knih v českém jazyce (prvním zdejším tiskem byl Nový zákon). V této době je z Mladé Boleslavi centrum evropské vzdělanosti i sídlo bratrských biskupů a město bývá nazýváno bratrským Římem nebo Jeruzalémem nad Jizerou. Po roce 1620 Jednota bratrská Čechy opouští a zdejší klášter i škola a tiskárna pustnou. Po roce 1688 se – díky Černínům – na čelo vzdělávání v regionu dostanou kosmonoští piaristé se svým gymnáziem i svými zvláštními způsoby odměňování studentů – ti nejlepší (a určitě také „bonzáci“) byli odměňováni pozlacenými nebo postříbřenými medailemi a zapsáni do knihy cti, ti nestudující a neukáznění se pak sami museli zapsat do tzv. černé knihy. Do klášterních prostor v Mladé Boleslavi se však – ač velmi neradi – přestěhovali až v roce 1784, a to na základě požadavku představitelů města a následného dekretu Josefa II. Z této doby pochází i dnešní dispozice školní budovy, ve které piaristé vyučovali až do roku 1868. Poté zde postupně následuje éra chudobince; mateřské školky (po r. 1945), městského muzea, již zmíněné LŠU a od roku 1993 se sem stěhuje Soukromá základní škola výtvarných umění, později Základní umělecká škola Karmel. A pokud bychom ještě měli zmínit Mikuláše Klaudiána, tak tento – v Lipsku narozený – český lékař, tiskař, kartograf a renesanční učenec byl znám také jako Mikuláš Klaudyán nebo Nicolaus Claudianus, což však vždy značí totéž – celkem neuctivé označení Kulhavec.