Mladá Boleslav - kostel Nanebevzetí Panny Marie
Turistické cíle • Památky a muzea • Kostel
Arciděkanský kostel Nanebevzetí Panny Marie se nachází v centru města automobilů a patří k jeho nejzajímavějším památkám. Už jen proto, že je svým způsobem skvělou učebnicí dějin architektury i umění celkově. Vždyť např. hlavní část chrámu, dovedně skrytá za nápadným barokním průčelím, je pozdně gotická a pochází z poloviny 15. století. Podobně interiér sice evokuje podobu gotického kostela, ale je vyzdoben renesančními malbami, které doplňují oltáře s barokními plastikami. Kostel byl s největší pravděpodobností založen po roce 1406, snad na místě někdejší kaple sv. Vojtěcha nebo kostela Matky Boží z 10. století. Tato datace vychází z první známé zmínky o mladoboleslavském mariánském kostele – v roce 1406 totiž jeho výstavbu povolil král Václav IV.
Stavba kostela se však nečekaně protáhla, protože ji zastavily husitské války. Předpokládá se proto, že nějakých pět desetiletí fungoval protestantský kostel (katolickým se stal až po bitvě na Bílé hoře) provizorně a např. presbytář byl zaklenut až v roce 1470, chrámové trojlodí dokonce ještě téměř o století později, a to roku 1566 (tyto datace jsou odvozeny z klenáků s erby majitelů panství, tedy Tovačovských z Cimburka a Krajířů z Krajku). Roku 1566 jsou - zásluhou financí bohaté měšťanky Kateřiny Militké - vybudovány rovněž tribuny nad bočními loděmi a hudební kruchta, které zdobí sgrafita s figurálními výjevy. Ještě předtím – v roce 1538 – kostel vyhořel. Z dnešního vybavení interiéru jsou zřejmě nejcennější plastiky z kosmonoské dílny Jelínků a z 18. století nebo pozdně gotická cínová křtitelnice s postavami světců z roku 1489. Chrám s barokními lavicemi z roku 1730 můžeme stále považovat za pozdně gotické síňové trojlodí s širokým, polygonálně zakončeným, presbytářem, vyšším než trojlodí. Dochovaly se též tři hrotité portály, původní gotická Okna v presbytáři a dvě gotická Okna s kružbami v bočních lodích kostela. Ostatní Okna jsou již barokní. Presbytář je zaklenut žebrovou hvězdicovou klenbou, sakristie, boční lodi a prostor pod tribunami v bočních lodích klenbu křížovou. Hlavní loď pak má valenou klenbu se síťově uspořádanými žebry.
V průběhu Třicetileté války byl kostel vážně poškozen a zřejmě i proto došlo k barokní přestavbě (první pokus o barokizaci proběhl již roku 1665, kdy vznikly boční kaple) hlavního průčelí, které roku 1702 doplnila vstupní předsíň. Autorem těchto úprav byl švýcarsko-italský stavitel Mikuláš Rossi. Později ještě následovaly velké opravy kostela v letech 1888 a 1902 až 1908, kdy také byla Okna v presbytáři osazena vitrážemi s postavami sv. Cyrila, Metoděje a Václava. Ty však byly zničeny při sovětském náletu na město dne 9. května 1945, kdy byl silně poškozen v podstatě celý kostel. Nejhorší válečné škody byly odstraněny hned v roce 1946 a dalších oprav se kostel dočkal nejen na konci 50. let minulého století, ale rovněž v letech 1970 až 1972, 1994 až 1997 a 2002 až 2005.
Za zmínku stojí také informace, že jižně od kostela stojí barokní budova arciděkanství, pocházející z počátku 18. století, nebo že součástí kostelního areálu bývala i dřevěná zvonice, která stála v místech dnešní nové vodárenské věže a která po několika požárech definitivně zanikla roku 1894. Kostelní zvony pak byly zavěšeny na hlavní věži nedaleko stojící staré Radnice. Součástí kostela je rovněž krypta pod presbytářem. Sloužila jako pohřebiště pro šlechtu a bohaté měšťany, a to v období od 16. století do konce 18. století, kdy Josef II. pohřbívání v kostelech zakázal. Kostel Nanebevzatí Panny Marie se nachází na mladoboleslavském Staroměstském náměstí a spolu s budovou arciděkanství tvoří architektonický celek, který je památkově chráněn již od roku 1958.
Na závěr ještě pár slov o tom nejzajímavějším, co v interiéru tohoto mariánského chrámu můžeme vidět a o čem není v předchozích řádcích téměř ani zmínka.
Například malby a sochy na emporách: Zde jsou totiž vyobrazeny nejen erby Krajířů z Krajku ale hlavně pozoruhodný obraz ve třetím poli, který představuje sedm klečících mužů v černých pláštích (vlevo) a klečící dívky v bílém rouše a ženy v černém (vpravo)- Obě skupiny jsou rozděleny křížem s Kristem a některé postavy jsou označeny křížkem nad hlavou (tito lidé byli v době malby již mrtví). Jedná se zřejmě o zobrazení rodiny Markéty Vávrové - Bettigarové, která v roce 1592 výmalbu kostela financovala. Tyto malby doplňují sochy Panny Maria Nanebevzaté, sv. Kateřiny, sv. archanděla Michaela a sv. Barbory.
Za zmínku stojí určitě také oltáře. Ten hlavní, neogotický, pochází z roku 1822 a je na něm umístěn obraz Nanebevzetí Panny Marie od pražského malíře Josefa Lexy. Po stranách pak můžeme vidět sochy sv. Jana Nepomuckého a sv. Václava od Josefa Kempeho. Hlavní oltář pak doplňují čtyři oltáře postranní. Oltář Bolestné Panny Marie je z roku 1720, kdy nahradil starší renesanční oltář. Jeho součástí je Rossiho tumba s Božím hrobem, Jelínkovy sochy sv. Vojtěcha a sv. Prokopa, ostatky mučedníků sv. Zeferina a sv. Doroty nebo zasklená skříň s Pietou z roku 1795. Nad horním oválným obrazem s Kristem v zahradě Getsemanské se nachází plastika Boha Otce se zeměkoulí a žezlem. Na oltáři sv. Josefa můžeme vidět obraz Smrt sv. Josefa a sochy čtrnácti Božích pomocníků (sv. Blažej, sv. Eustach, sv. Jiljí, sv. Erasmus, sv. Diviš, sv. Kryštof, sv. Cyril, sv. Kateřina, sv. Barbora, sv. Achar, sv. Vít, sv. Pankrác, sv. Markéta a sv. Jiří), pocházející rovněž z rodinné dílny Jelínků. Oltáře sv. Františka Xaverského a sv. Anny pak v roce 1822 nahradily starší oltáře sv. Jana Nepomuckého a sv. Barbory.
Rokoková kazatelna pochází z období let 1745 až 1770. Byla sem přemístěna ze zrušeného augustiniánského kláštera v Lysé nad Labem a nahradila tak původní pozdně gotickou kazatelnu. Součástí kazatelny jsou sochy Immaculaty a čtyř evangelistů (Matouš, Lukáš, Jan a Marek). Řečniště kazatelny je čtyřboké a zdobí ho pozlacený reliéf se sv. Pavlem a Barnabášem, uzdravujícími chromého. Na konzolách pak sedí západní učitelé církve (sv. Jeroným, sv. Řehoř Veliký, sv. Augustin a sv. Ambrož). A to nejlepší na konec: Cínová křtitelnice, více než 525 let stará, má tvar otočeného zvonu a stojí na třech nohách s hlavami mužů se lvími tlapami. Jejím tvůrcem je významný pražský zvonař Johanes Kantarista, o čemž svědčí latinský nápis na jejím okraji. Při její poslední renovaci v roce 1946 bylo zhotoveno nové cínové víko.