Morkovice - Pomník padlým
Nad Pomníky padlým ze světových válek, vystavěných téměř ve všech obcích naší vlasti, většina návštěvníků ohrnuje nos a pospíchá jen za největšími místními atraktivitami. Jistě, ty staré pomníky už mladé generaci nic neříkají, ale měla by si uvědomit, co slz a smutku stálo za každým tím jménem na památníku. Zejména na těch z první světové války, kdy manželky přišly o živitele rodiny, rodiče o syny a sestry o bratry. A to všechno jen kvůli egu císaře pána, kterému prostý lid přišil přezdívku Franta Procházka.
Při návštěvě Morkovic jsem se zastavil u místního Pomníku obětem I.a II. světové války stojícím pod hřbitovem a nevěřícně počítal jména uvedená na vyleštěné černé desce. Snad jsem se nespletl, ale zatímco za Hitlera zahynulo sedm místních občanů, v té předchozí válečné vřavě jich padlo 54! Což je na takové malé městečko (tehdy ještě Morkovice nebyly spojeny se Slížanami) numero téměř až neuvěřitelné!
Po návštěvě morkovických zajímavostí jsem pokračoval do Pačlavic a odtud busem za přítelem do Vyškova, který mi jako zasloužilý pamětník (je mu 86 let) k tomu řekl následující historku:
Jeho staříček strávil od roku 1918 zbytek života bez zubů. O chrup přišel na frontě. Díky špatné menáži se mu zuby začaly kývat, takže nemohl jíst a nadřízený ho poslal k zubaři. Ten když viděl, v jakém stavu je vojákův chrup, rozhodl se jej celý vytrhat. Staříček pak byl, celý zakrvácený, poslán nazpět k své jednotce. Tam upadl do bezvědomí a život mu naštěstí zachránili jeho kamarádi.
Jakmile se trochu vzbrchal, přihlásil se k raportu a hlásil, že nemůže za císaře pána dál bojovat, neboť nemůže jíst, protože nemá zuby.
Nadřízený jej poslal nazpět k zubaři, který mu udělal umělý železný chrup. Ten byl ale leda tak pro žraloka, neboť se bezzubému vojínovi vůbec nevlezl do úst.
U dalšího raportu bylo uznáno, že se tím žraločím chrupem skutečně jíst nedá a zubař musel stařečkovi zrobit zuby nové, porculánové.
Ty byly nejprve nasazeny na rozbolavělá ďásna, jenže po jejich zhojení se v hubě neudržely, vypadly na zem a rozbily se.
Do konce války pak už musel staříček bojovat bez zubů. Když konečně nastal mír a on se dostal nazpět do civilu a k rodině, nové už si udělat nenechal, neboť na ně nikdy neměl dostatek peněz.
Ale ač byl bez chrupu, alespoň se z vojny - na rozdíl od mnoha kamarádů - dostal domů živý...
Přidat do oblibených uživatelů
Žádné příspěvky v diskusi, buďte první!
Morkovice-Slížany
Mapa
Ubytování
Počasí
Chaty a ChalupyPříspěvky z okolí Morkovice - Pomník padlým
