Na prohlídce Galerie Slováckého muzea

Na poslední návštěvě u mé milé tchýně v Uherském Hradišti jsem jí slíbil, že spolu příště vyrazíme na prohlídku Galerie Slováckého muzea, no a v září jsme náš plán uskutečnili. Janu jsme nechali u ní doma a my dva odešli k zastávce MHD, neboť obě cesty pěšmo by ve svých 86 letech bývalá paní učitelka už asi nezvládla. „Poulička“ nás dopravila téměř až na místo a od zastávky byl ke Galerii opravdu už jenom kousek.

 

Výrazný objekt s růžovou fasádou je nejdominantnějším stavením Otakarovy ulice a už na první pohled nezapře svůj historický původ. V jeho bezprostředním okolí se nachází úsek renovovaných městských hradeb (i s bývalou brankou) a rovněž prostranství před budovou je velmi pěkně parčíkově upraveno. Při mé letní procházce jej zdobilo velmi zajímavé novodobé sochařské dílo, mající tvar obřího vejce. Jeho povrch až do posledního místečka pokrývaly reliéfy fantaskních tvarů a propletenců, připomínajících na dálku inspiraci obrazy Hieronyma Bosche.

Těšil jsem se, že jej mamince ukážu, jenže dneska tady v parčíku nestálo nic – zřejmě se jednalo o dílo zapůjčené umělcem k vystavování jen na omezenou dobu.

 

Budova dnešní Galerie byla roku 1723 vystavěna jako barokní zbrojnice dle projektů Jakoba Albla a Leandra Anquisoly. Na čelní straně objektu se nachází vstupní portál zkrášlený vojenskými atributy. Levé křídlo bylo doplněno půlkruhovou věží, v níž se nachází původní dřevěné točité schodiště vybíhající přes obě podlaží až na půdu. Zbrojnice po zrušení sloužila nejprve jako pošta a později se změnila na skladiště. Ve druhé polovině minulého století se historická budova stala součástí Slováckého muzea a ve funkci galerie veřejnosti slouží od roku 1962.

Její přízemí bylo v devadesátých letech upraveno na další výstavní sál. Při povodních v roce 1991 byl objekt notně poškozen a opravy vyšly na víc jak sedm miliónů korun.

 

Stálá expozice Umění jihovýchodní Moravy s díly slováckých umělců z devatenáctého a dvacátého století sídlí až nahoře v půdním prostoru. V něm se zachovaly původní barokní krovy s vazbou podoby ondřejských křížů.

V budově se nachází celkem čtyři výstavní sály a ten v patře pravého křídla – tzv.velký sál, má starý trámový strop. Vedle se nachází malý komorní sál. V něm jsme si mohli prohlédnout novodobou expozici charakterizovanou množstvím na podlaze sedících černých opeřenců – vran a na stěnách moderními obrazy.

Daleko větší naši pozornost si ale zasloužilo přízemí a sál s trámovým stropem, v nichž se nacházely exponáty výstavy Textile Art of Toaday, doplněné v patře i velmi zajímavou ukázkou moderního nábytkářského designu. A samozřejmě i ten půdní prostor vyplněný nejen díly starých mistrů, ale i novodobých umělců.

 

Závěrem snad jen to, že je galerie otevřena celoročně, denně a to v době od 9.00 – do 12 hod a od 12.30 do 17.hodin.