Napajedla - hřbitovní kaple

Turistické cíle • Památky a muzea • Kaple

Ve městě Napajedla najdete na místním hřbitově kapli, vystavěnou roku 1828. Peníze na stavbu poskytla hraběnka Františka z Kesselstattu. Jednoduchou architekturu zdobí sloupy v řeckém stylu u vstupního portálu.

Do hrobky v kapli byly v letech 1824 - 1941 ukládány těla zemřelých majitelů napajedelského panství.

V roce 1994 byly do kaple uloženy také ostatky hrabat rodu Šternberků z Pohořelic.

ARISTIDES BALTAZZI (1853 – 1914)

Jedním z významných obyvatelů města Napajedla, který je také v kapli na hřbitově pohřben, byl Aristides Baltazzi, který založil místní slavný hřebčín. Pocházel z vlivné bankéřské rodiny, která patřila k nejvyšším vídeňským společenským kruhům. Do Napajedel se přiženil roku 1884, vzal si Marii Terezii ze Stockau. Byl vynikajícím dostihovým jezdcem a zvelebil napajedelský chov anglického plnokrevníka a věnoval mu veškerou péči a finanční prostředky. Je pohřben v hrobce napajedelské hřbitovní kaple.

Baltazziovi byli svého času jednou z nejmocnějších rodin Vídně, přímo u císařského dvora však byli akceptováni se značnými rozpory, jednak pro svůj jižanský původ a jednak jako obchodníci bez šlechtického erbu. Rodina pocházela z Itálie a lze ji vysledovat až do poloviny patnáctého století. Ve druhé polovině devatenáctého století se čtveřice bratrů Baltazziů vydala do Anglie a tam všichni získali náklonnost k dostihovému sportu. Posléze stáli i u zrodu rakouského Jockey Clubu.

Všichni bratři byli samozřejmě velmi dobrými jezdci, avšak nejúspěšnějším v tomto směru se jednoznačně stal Hector Baltazzi, jenž v letech 1881 až 1887 třikrát vyhrál Velkou pardubickou. Bratři Aristides a Alexander dosáhli obrovského úspěchu coby majitelé stáje již v roce 1874, kdy koupili na dražbě ročků maďarského hřebčína Kisbér hřebce po plemeníkovi Buccaneer z klisny Mineral. Stál je 5160 zlatých a v lednu roku 1875 poslali koně, jehož později pojmenovali právě po hřebčínu „Kisbér“ do Anglie k trenérovi Josephu Hayhoeovi s jediným cílem. Připravit koně do Epsom Derby a pokud možno vyhrát. Na Kisbérovo vítězství uzavřeli obrovské sázky a když kůň zvítězil lehce o pět délek, inkasovali oba mladíci na dotacích a výhrách přes sto tisíc liber.

Při svém působení ve vedení Jockey Clubu, kde se postupně stal hlavním stewardem, byl Aristides Baltazzi velmi zásadový. Snažil se všemi prostředky bojovat za čistotu turfu, vystupoval proti dopingu, nekorektním jízdám jezdců a pokusům o ovlivňování výsledků. Byl také autorem propozic, jeho autorství stojí např. za dodnes konanou Austria-Preis, svého času průlomovým dostihem pro dvouleté a starší koně.

V srpnu 1884 se Aristides Baltazzi oženil s hraběnkou Marií Terezií Stockau, dcerou majitele rozsáhlých pozemků v Napajedlích. Rozpustil svou úspěšnou stáj, jejíž koně např. třikrát vyhráli rakouské Derby a začal budovat napajedelský hřebčín. Oficiálním datem založení Hřebčína Napajedla je rok 1886, nicméně Aristides Baltazzi své plány realizoval prakticky ihned po svatbě a už na vídeňské mezinárodní výstavě koní v roce 1886 byli nabízeni k prodeji roční hřebci z napajedelského chovu. Prvním plemeníkem v novém hřebčíně byl samozřejmě Kisbér, ale krev jeho otce Buccaneera byla v rakouském chovu natolik silně rozšířena, že se ho Aristides rozhodl posléze prodat do německého hřebčína Harzburg. Baltazziho intenzivní snažení v chovu katapultovalo Napajedla během necelých deseti let mezi nejúspěšnější chovy regionu. Na rozdíl od tehdejších tendencí, které velely zařazovat do rakouského chovu především klisny importované z Anglie, dával přednost matkám z domácích chovů nebo starším anglickým klisnám, které se již ve zdejších podmínkách dostatečně aklimatizovaly. Brzy po založení hřebčína započala slavná éra napajedelských dražeb – ač na prvních dvou aukcích se ještě prodávali ročci narození v Alpine Stud Farm v Horním Rakousku, který patřil bratru Alexandrovi. Nejvýznamnější napajedelská dražba za Aristidova života se odehrála v roce 1913. Tehdy se prodalo osmadvacet ročků za 193.000 zlatých, což představovalo průměr 6893 zlatých za jednoho mladého koně – to byla dvojnásobná průměrná cena, než deset let předtím. Manželé Baltazziovi velmi dbali o společenskou úroveň dražeb, které se konaly v nádherném a pečlivě udržovaném parku přímo před zámkem. Pro hosty byl dokonce vypraven vlak z Vídně, který je po dražbě odvezl zase zpět. Aukce tak spíš připomínaly velkou zahradní párty plnou stánků a stolů s nejrůznějšími pochutinami. A lákavé občerstvení a nápoje včetně drahého šampaňského byly k radosti hostů zdarma.

Významným příjmem pro hřebčín Marie a Aristida Baltazziových byly samozřejmě připouštěcí poplatky. Konkurence hřebčínů ale rostla, a tak Baltazzi neustále vyhledával hřebce pocházející z módních linií a nemilosrdně vyřazoval ze svého chovu klisny, které i přes výborný původ nesplnily očekávání. Když se u Aristida Baltazziho začala projevovat zhoubná nemoc, ukončil své aktivity v Jockey Clubu a vedoucím chovu koní ustavil Eduarda Gerschu, pozdějšího ředitele hřebčína. Napajedla opouštěl jen zřídka, ale právě při jedné takové cestě na Balkán v říjnu 1914 se mu velice přitížilo a po převozu do Vídně zemřel.

http://www.dostihy.cz/cz/legendy-minulosti/article/90/aristides-baltazzi-1853-1914.html