Slavný hřebčín ve městě Napajedla byl založen roku 1886, když se na panství rodiny Stouckau přiženil velký milovník dostihů Aristides Baltazzi. Právě Baltazzi po smrti Friedricha Stouckaua převzal panství a založil plnokrevný hřebčín. Ten se nacházel jižně od napajedelského zámku, ale později se přistavělo několik dalších stájí na různých místech v okolí. První plemeník, který sem byl přivezen, byl vítěz chovatelsky nejcennějšího dostihu - The Derby Stakes v Epson - hřebec Kisbér. I proto se hřebčín velmi brzy proslavil a začal tak směle konkurovat uherskému Kisbéru, nejvýznamnějšímu chovu podunajské monarchie.

V roce 1914 po smrti Baltazziho začal hřebčín pomalu upadat. Začala 1. světová válka, na tu navázala hospodářská krize a značný podíl na úpadku hřebčína nesla také vdova Marie, dědička celého panství. Uvěřila totiž záměrně šířené fámě, že se na území celého panství nacházejí prameny nafty, do jejíhož hledání investovala nemalé finance. Na druhou stranu právě v této nesnadné době zažili napajedelští koně největší úspěchy a roku 1925 nastala slavná éra československých koní. Napajedelská hříbata začala být velmi žádaná, ovšem ani zisk z proslulých dražeb ročků nedokázal pokrýt finanční ztráty, a tak Marie Baltazzi přistoupila k prodeji všech plnokrevných koní. Hrozící nebezpečí odchodu cenných chovných koní do zahraničí odvrátilo Ministerstvo zemědělství, které prohlásilo napajedelské koně státním majetkem.

Roku 1935 proběhla veřejná dražba a novým majitelem hřebčína, pozemků i zámku se stala obuvnická továrna Baťa. Snahou ing. Tichoty a tehdejšího ředitele hřebčína ing. Michala se podařilo získat hřebčín zpět i s pastvinami a stájemi, a to výměnou za pozemky v Otrokovicích a Tlumačově. V roce 1937 byl hřebčín přejmenován na „Státní plnokrevný hřebčín v Napajedlích". Ministerstvo hned začalo jednat a posílilo „krevní základnu" hřebčína.

Na začátku 2. světové války čelilo vedení hřebčína tlaku okupantů, kteří chtěli zakoupit německé koně pro vylepšení zdejšího chovu. Nakonec tedy dr. Ambrož vybral tříletého německého hřebce Gradiva, který více jak deset let patřil mezi nejúspěšnější československé plemeníky. Jakmile se začala blížit válečná fronta, většina koní z hřebčína byla ukryta na různých místech na Moravě, plemeník Gradiv spolu s osmnácti klisnami byl převezen do Národního hřebčína Kladruby. Válečné škody naštěstí nebyly příliš velké: opravily se budovy zasažené granáty, došlo k zabavení krmiva a odvedení jedenácti koní. Po osvobození mohl být tedy provoz hřebčína bez problémů obnoven.

Během let 1948 - 1989 měl napajedelský hřebčín výsadní postavení v chovu plnokrevníků - i proto byly napajedelské barvy, tedy modro-bílo-červená šerpa a modrý dres, zvoleny jako barvy reprezentace Československa. Postupně docházelo k reorganizaci, hřebčín dostal název „Státní plemenářský ústav v Napajedlích" a hlavním cílem bylo produkovat vynikající anglické plnokrevníky, kteří by úspěšně obstáli vedle plnokrevných chovů z celé Evropy. Ovšem o šest let později proběhla další reorganizace, v důsledku které se veškerá administrativa přenesla do Tlumačova. Přesto si napajedelští odchovanci vedli stále výborně, a tak se na výstavním postavení tohoto hřebčína vůbec nic nezměnilo, ačkoliv se český turf nacházel v hlubokém útlumu.

Nová kapitola dějin hřebčína se začala psát roku 1992, kdy byl hřebčín zprivatizován a přejmenován jednoduše na „Hřebčín Napajedla". Ovšem v této době se postavení hřebčína zhoršilo, zdejší koně totiž nebyli schopni konkurovat kvalitním koním z dovozu. Situace se zlepšila až v roce 2000, kdy se do hřebčína dostal vynikající hřebec Rainbows for Life, jehož potomci svými úspěchy vrátili hřebčín opět na výsluní.

Další změna nastala roku 2005, kdy se hřebčín opět stal soukromým majetkem. Jeho nový český majitel, pan Antonín Sieklik a vedení si dali za cíl zařadit hřebčín Napajedla mezi nejlepší v Evropě. Hřebčín je v současnosti největší a nejstarší chovatelskou stanicí anglických plnokrevníků v České republice. Kromě chovu se dále zabývá i vzděláváním chovatelů a poskytováním podkladů pro výzkum. Jelikož hřebčín vždy dodával nejkvalitnější jedince pro steeplechase a rovinové dostihy, v současnosti chce stejně tak kvalitní koně dodávat i pro všestrannost. Dobrá zpráva pro milovníky koní jistě je, že si nemusí o hřebčíně pouze číst, ale mohou ho po předchozí domluvě i navštívit.

http://www.konicci.cz/clanky/chovatelstvi-90/hrebcin-napajedla-2458/

ARISTIDES BALTAZZI (1853 – 1914)

Aristides Baltazzi, který založil místní slavný hřebčín, pocházel z vlivné bankéřské rodiny, která patřila k nejvyšším vídeňským společenským kruhům. Do Napajedel se přiženil roku 1884, vzal si Marii Terezii ze Stockau. Byl vynikajícím dostihovým jezdcem a zvelebil napajedelský chov anglického plnokrevníka a věnoval mu veškerou péči a finanční prostředky. Je pohřben v hrobce napajedelské hřbitovní kaple.

Baltazziovi byli svého času jednou z nejmocnějších rodin Vídně, přímo u císařského dvora však byli akceptováni se značnými rozpory, jednak pro svůj jižanský původ a jednak jako obchodníci bez šlechtického erbu. Rodina pocházela z Itálie a lze ji vysledovat až do poloviny patnáctého století. Ve druhé polovině devatenáctého století se čtveřice bratrů Baltazziů vydala do Anglie a tam všichni získali náklonnost k dostihovému sportu. Posléze stáli i u zrodu rakouského Jockey Clubu.

Všichni bratři byli samozřejmě velmi dobrými jezdci, avšak nejúspěšnějším v tomto směru se jednoznačně stal Hector Baltazzi, jenž v letech 1881 až 1887 třikrát vyhrál Velkou pardubickou. Bratři Aristides a Alexander dosáhli obrovského úspěchu coby majitelé stáje již v roce 1874, kdy koupili na dražbě ročků maďarského hřebčína Kisbér hřebce po plemeníkovi Buccaneer z klisny Mineral. Stál je 5160 zlatých a v lednu roku 1875 poslali koně, jehož později pojmenovali právě po hřebčínu „Kisbér“ do Anglie k trenérovi Josephu Hayhoeovi s jediným cílem. Připravit koně do Epsom Derby a pokud možno vyhrát. Na Kisbérovo vítězství uzavřeli obrovské sázky a když kůň zvítězil lehce o pět délek, inkasovali oba mladíci na dotacích a výhrách přes sto tisíc liber.

Při svém působení ve vedení Jockey Clubu, kde se postupně stal hlavním stewardem, byl Aristides Baltazzi velmi zásadový. Snažil se všemi prostředky bojovat za čistotu turfu, vystupoval proti dopingu, nekorektním jízdám jezdců a pokusům o ovlivňování výsledků. Byl také autorem propozic, jeho autorství stojí např. za dodnes konanou Austria-Preis, svého času průlomovým dostihem pro dvouleté a starší koně.

V srpnu 1884 se Aristides Baltazzi oženil s hraběnkou Marií Terezií Stockau, dcerou majitele rozsáhlých pozemků v Napajedlích. Rozpustil svou úspěšnou stáj, jejíž koně např. třikrát vyhráli rakouské Derby a začal budovat napajedelský hřebčín. Oficiálním datem založení Hřebčína Napajedla je rok 1886, nicméně Aristides Baltazzi své plány realizoval prakticky ihned po svatbě a už na vídeňské mezinárodní výstavě koní v roce 1886 byli nabízeni k prodeji roční hřebci z napajedelského chovu. Prvním plemeníkem v novém hřebčíně byl samozřejmě Kisbér, ale krev jeho otce Buccaneera byla v rakouském chovu natolik silně rozšířena, že se ho Aristides rozhodl posléze prodat do německého hřebčína Harzburg. Baltazziho intenzivní snažení v chovu katapultovalo Napajedla během necelých deseti let mezi nejúspěšnější chovy regionu. Na rozdíl od tehdejších tendencí, které velely zařazovat do rakouského chovu především klisny importované z Anglie, dával přednost matkám z domácích chovů nebo starším anglickým klisnám, které se již ve zdejších podmínkách dostatečně aklimatizovaly. Brzy po založení hřebčína započala slavná éra napajedelských dražeb – ač na prvních dvou aukcích se ještě prodávali ročci narození v Alpine Stud Farm v Horním Rakousku, který patřil bratru Alexandrovi. Nejvýznamnější napajedelská dražba za Aristidova života se odehrála v roce 1913. Tehdy se prodalo osmadvacet ročků za 193.000 zlatých, což představovalo průměr 6893 zlatých za jednoho mladého koně – to byla dvojnásobná průměrná cena, než deset let předtím. Manželé Baltazziovi velmi dbali o společenskou úroveň dražeb, které se konaly v nádherném a pečlivě udržovaném parku přímo před zámkem. Pro hosty byl dokonce vypraven vlak z Vídně, který je po dražbě odvezl zase zpět. Aukce tak spíš připomínaly velkou zahradní párty plnou stánků a stolů s nejrůznějšími pochutinami. A lákavé občerstvení a nápoje včetně drahého šampaňského byly k radosti hostů zdarma.

Významným příjmem pro hřebčín Marie a Aristida Baltazziových byly samozřejmě připouštěcí poplatky. Konkurence hřebčínů ale rostla, a tak Baltazzi neustále vyhledával hřebce pocházející z módních linií a nemilosrdně vyřazoval ze svého chovu klisny, které i přes výborný původ nesplnily očekávání. Když se u Aristida Baltazziho začala projevovat zhoubná nemoc, ukončil své aktivity v Jockey Clubu a vedoucím chovu koní ustavil Eduarda Gerschu, pozdějšího ředitele hřebčína. Napajedla opouštěl jen zřídka, ale právě při jedné takové cestě na Balkán v říjnu 1914 se mu velice přitížilo a po převozu do Vídně zemřel.

http://www.dostihy.cz/cz/legendy-minulosti/article/90/aristides-baltazzi-1853-1914.html

Hřebčín Napajedla

Tel.: +420 577 941 009 +420 602 434 285

WWW : http://www.napajedlastud.cz/

Nabídka exkurzí

Po celý rok je hřebčín otevřen pro návštěvníky ve skupinkách nad 15 osob. Pokud je zájemců o prohlídku málo, bývají přiřazeni některé skupině.

Exkurze lze objednat osobně v kanceláři hřebčína, telefonem na číslo 606 696 666 nebo přes internetové stránky www.napajedlastud.cz - internetová objednávka exkurzí.

Návštěva hřebčína bez předchozího ohlášení není možná !

Cena 55 Kč / dospělý
45 Kč / dítě.

Fotogalerie

Autor: jirkacek

Přidat do oblibených uživatelů

Výdělek příspěvku: 11,14 Kč

Další příspěvky autora: 937

Kvalita příspěvku:    

Hodnotit kvalitu příspěvku

Nahlásit příspěvek redakci

Sdílet s přáteli

1 turista zde byl a hodnotil

5,00

vřele doporučuji

doporučuji

stojí za vidění

stavte se tam

nic zajímavého

Diskuse a komentáře k Napajedla - hřebčín - chov anglického plnokrevníka

Žádné příspěvky v diskusi, buďte první!