Nisa (Nysa) – bazilika sv. Jakuba a sv Anežky (Bazylika św. Jakuba i św. Agnieszki w Nysie)

Polské město Nysa – nebo chcete-li Nisa – patří mezi nejstarší slezská města a žije zde více než 47 tisíc obyvatel. Město bylo založeno zřejmě již někdy v 10. století, a proto se nelze divit, že historických památek zde naleznete více než dost. Však se také díky velkému množství barokních i gotických chrámů Nyse právem přezdívá „Slezský Řím“. Je ovšem pravdou, že jejich podoba je v současné době tak trošku vylepšena, protože jim v minulosti zle „pocuchali fasádu“ nejen husité a Napoleon, ale také války, včetně té třicetileté nebo II. světové. I přes 50% poškození města a poválečnou demolici se zde dodnes dochovalo 103 historických budov a kostelů. Nejcennější z nich je – od roku 2011 v seznamu památek Národního institutu pro dědictví zapsaná - katedrální bazilika sv. Jakuba a Anežky. O této stavbě, která se celým názvem jmenuje bazilika sv. Jakuba Apoštola, sv. Anežky a Panny Marie Mučednice, by se daly napsat desítky stran textu, ale pokusím se být stručnější. Katedrála je totiž největší a nejcennější sakrální stavbou ve městě, je zde pohřbeno osm vratislavských biskupů a titul baziliky byl chrámu udělen v roce 2009. Až budete tuto krásnou stavbu z 15. století obdivovat, musíte si uvědomit, že její poškození bylo za II. světové války takové, že se zde například dochovalo jen úplné minimum vitráží, a i ty pocházely až z přelomu 19. a 20. století.

Původně se zde nacházela pohanská svatyně, kterou okolo roku 1000 vystřídal dřevěný kostelík. V letech 1195 až 1198 zde pak vznikla první zděná stavba v románském slohu. Tento kostel stejného zasvěcení zničili v roce 1241 Tataři. V podzemí dnešního chrámu se základy této stavby stále nacházejí. V roce 1249 proto vzniká druhý románský zděný kostel, který následně přežil téměř 150 let. Na konci 14. století již byl tento chrám v katastrofálním stavu, a tak přichází čas na první fázi vzniku současné katedrály. Zahájena byla před rokem 1392, ale již v roce 1401 nový kostel vyhořel. O pět let později byl dočasně přestavěn a následně chátral. Druhá fáze výstavby proběhla v letech 1424 až 1430. Stavitelem byl určen slavný architekt Peter Frankenstein neboli Peter z Zabkowic. Ten – za použití základů dvou románských předchůdců - začal budovat krásnou gotickou katedrálu. Tu sice později zasáhly požáry, války i modernizace, ale její charakteristická silueta se již nezměnila. Například po požáru v roce 1542 vznikla síťová klenba a vzápětí byla rozšířena varhanní empora a vznikl tzv. měšťanský chór. V 17. a 18. století pak dochází k barokní přeměně interiéru kostela. Byla postavena barokní Kaple mrtvých (dnes paradoxně křtitelnice), snížil se počet oltářů (ze 43 na 23), byly odstraněny staré gotické malby, sochy a okenní vitráže a postupně se objevuje barokní mobiliář.

V letech 1650 až 1810 se kostel stává sídlem vratislavských biskupů a v roce 1752 jsou k chrámu přistavěny dvě symetrické kaple, zasvěcené Nejsvětější Trojici (severní) a Nejsvětější svátosti (jižní). V roce 1807 byla katedrála velmi silně poškozena Napoleonovou armádou. Rekonstruována je až v letech 1889-1895, a to v novogotickém slohu. Rekonstrukci vede Augustine Pischel a hvězdicovou síťovou klenbu nad lodi nahrazuje křížové žebroví. Vznikají také nové nástěnné malby, z kněžiště je odstraněn náhrobek biskupa Jakuba ze Salzy (na jeho místě se objeví neogotický kamenný baldachýn) a mizí většina barokního mobiliáře. Vzniká také vstupní část se dvěma zdobnými portály v západním průčelí. V té době již práce řídil Joseph Ebers. Další změny v podobě chrámu přišly ve 30. letech minulého století, kdy je kostelu částečně navrácen původní gotický sloh a jsou odstraněny omítky. V březnu 1945 však přichází největší katastrofa v dějinách baziliky. Shoří střecha, barokní varhany, obě boční kaple a cenný gotický kříž z 15. století, který byl součástí hlavního oltáře. Navíc se zhroutí západní štít, zaniknou vitráže a je těžce poškozena většina mobiliáře (jeho část přežije díky včasnému přemístění do Javorníku a zazdění pod hlavní oltář). Další rekonstrukce je zahájena až v roce 1957, a to podle projektu architekta Felikse Kanclerze. Obrovskou střechu pokryje keramická dlažba a je na ní postavena osmiboká věžička se zvonkem. Vznikly nové vitráže a došlo k odhalení cihlového zdiva. Přestavba zde probíhala do roku 1961, různé restaurátorské práce však trvají dodnes.

Katedrála je architektonickou dominantou města a vyniká – mimo jiné - jednou z nejvíce šikmých střech v Evropě, navíc s obrovskou plochou 4.000 m2. Monumentální vzhled interiéru zase podporují – 27 metrů Vysoké – štíhlé pilíře, nesoucí klenbu. Jedná se o trojlodní orientovaný chrám (všechny lodě mají stejnou šířku i výšku), postavený z růžového pískovce a světle šedých cihel. Západní průčelí je rozděleno dvěma pilíři a pásem pilastrů s obloukovou žaluzií. Loď, stará sakristie a boční kaple mají klenbu křížovou, nad kruchtou a sborem je hvězdicová. Najdeme zde i konzole ve tvaru lidské hlavy. Na severu k lodi přiléhá stará sakristie, na severovýchodu osmiboká křtitelnice. Hlavní část budovy je obklopena věncem 16 gotických kaplí, které ještě doplňují další dvě kaple barokní. Klenbu nese 24 pilířů (dvojnásobek čísla 12). Každý z nich je rozdělena do 12 kamenných pásů, ve kterých je 12 vrstev cihel. Tato architektonická symbolika má naznačovat, že sv. Jakub Větší je jedním z dvanácti apoštolů. Západní průčelí doplňuje uzavřená neogotická předsíň z francouzského vápence a světlého pískovce. Je zajímavé, že se dodnes odborníci přou, která část kostela je starší. V každém případě platí, že na jeho východní i západní straně najdemen úseky, pamatující I. čtvrtinu 15. století.

Současný hlavní oltář je dřevěný goticko-renesanční triptych z počátku 16. století a říká se mu oltář Pašijí. Jedná se o jediný přeživší ze 43 středověkých oltářů tohoto chrámu. V centrálním panelu se nachází skupina Ukřižování (Ježíš na kříži s Máří Magdalénou klečící u jeho nohou, a Pannou Marií a sv Janem Evangelistou na boku. Na křídlech jsou umístěny další scény z Pašijí, např. Bičování, Korunování trnovou korunou, Ecce Homo, Pilátův soud, Nesení kříže a Ukřižování. Je však možné, že oltář byl složen ze dvou – původně samostatných – částí. V interiéru chrámu však najdeme neuvěřitelné množství cenných soch, obrazů a jiných uměleckých předmětů z období gotiky, renesance a baroka. Přesto Poláci označují toto vybavení jako poměrně chudé; zřejmě proto, že během války byla nejvýznamnější díla zničena. Stále je však na co se dívat. Jmenujme např. sochu krásné nyské Madony s dítětem. Pochází z roku 1410 a je považována za nejcennější slezskou sochu tohoto typu. Následuje pozdně gotická socha sv. Anny s Pannou Marií a Ježíškem z období okolo roku 1500 (stříbrné nastavení pochází z I. poloviny 18. století). Vidět zde můžeme také obraz Panny Marie s dítětem a Čtrnácti svatými pomocníky od Hanse Dürera z roku 1524 nebo brutálně realistický obráz Umučení sv. Bartoloměje z počátku 17. století, jehož autorem je Michael Leopold Willman. Zapomenout bychom neměli ani na pozdně gotickou křtitelnici z konce 15. století (s barokními malbami Karola Dankwarta, čtyři barokní zpovědnice, cenné práce uměleckého kovářství v podobě bohatě zdobených pozdně gotických, renesančních, manýristických a barokních kovaných mříží bočních kaplí nebo pamětní desku, připomínající návštěvu Zygmunda III. Vasy.

Na závěr ještě pár slov o bočních kaplích a sarkofázích v interiéru katedrály. Severní barokní kaple Nejsvětější Trojice pochází z přelomu 17. a 18. století a byla postavena podle návrhu Christophera (Krzystofa) Tausche. Zdobí ji kopule se štuky a polychromií Felixe Antona Schefflera z roku 1753. Ze stejné doby pochází mramorový rokokový oltář sochaře Antona Joerga. Jižní barokní kaple Nejsvětější svátosti vznikla v roce 1679 a zdobí ji fragmenty fresek Anthona Schefflera. Kostel má také šestnáct gotických bočních kaplí. Jedná se například o kapli Nanebevzetí Panny Marie s obrazem z bývalého barokního hlavního oltáře, kapli sv. Jakuba s neogotickým oltářem, kapli Panny Marie Čenstochovské se zachovalou síťovou klenbou z roku 1550, kapli (název jsem nepřeložil) s kamenným polychromovaným manýristickým oltářem z roku 1612 a renesanční mříží z roku 1609, kapli Panny Marie Karmelské z 16. století, kapli Panny Marie Růžencové s manýristickým oltářem, kapli sv. Jana Křtitele, kapli sv. Kříže nebo kapli sv. apoštolů Petra a Pavla. Pět kaplí slouží jako mauzolea biskupů, jedna jako mauzoleum proboštské. Najdeme zde také zachované bohatě zdobené (hl. rostlinné ornamenty) gotické portály z poloviny 15. století.

V katedrále je pohřbeno celkem osm vratislavských biskupů a – jako bonus – i jedno biskupské srdce. Nelze se proto divit, že je chrám také „muzeem“ krásných a výjimečně cenných náhrobních soch z období 15. až 18. století, včetně různých sarkofágů a epitafů nejen biskupských, ale i rytířských a měšťanských. Najdeme zde např. náhrobek biskupa Václava II. Legnického (mramorová deska zobrazuje biskupa v papežském oděvu, s berlou a mitrou), renesanční náhrobek biskupa Jakuba Salzy (červený mramoru ze Salcburku, zemřelý zobrazen ležící na katafalku), Baltazara z Promnice (biskup spící pod baldachýnem), pískovcový pozddně renesanční epitaf biskupa Kaspera z Lagowa od Michala Kramera, nástěnný epitaf Marcina Gertsmanna (s postavami světců Jana Křtitele a Jakuba staršího, zřejmě také od Michala Kramera) z červeného mramoru, manýristický epitaf biskupa Jana Sicze (s postavami svatých) nebo epitaf biskupa Sebastiana Rostocka. V kněžišti se nachází kamenná deska, ve které bylo uloženo srdce biskupa Frederyka von Hessen. Mimořádným uměleckým dílem je pak náhrobek Vincenta Hortensiuse, probošta katedrály ve Vratislavi (+1555), zobrazující mladého řeckého boha Chronose jako dítě s přesýpacími hodinami a lebkou. Upoutá také manýristický náhrobek nyského lékaře Jakuba Schorensiuse (+1590), vyrobený z alabastru. Celkově lze konstatovat, že zdejší renesanční náhrobky jsou velmi silně podobné svým kolegům z krakovského Wawelu.

Vedle kostela stojí zvonice, jejíž stavba byla započata v roce 1474 a čtvrtým patrem byla dokončena v roce 1516. Původně zde měla být postavena věž, dosahující výšky 100 až 120 metrů. Ještě v roce 1914 měla celkem osm zvonů; největší z nich – sv. Jakub - vážil 8,2 tuny a pocházel z 15. století. V roce 1945 byl zničen. O šedesát let později byla ve zvonici otevřena výstava katedrálního pokladu a liturgických předmětů, zhotovených nyskými zlatníky. Před kostelem se nachází ještě sousoší Ukřižování z roku 1729.