Nový hřbitov ve Všestarech

V roce 1360 byl zmíněn zdejší kostel Nejsvětější Trojice Boží jako farní, ale ještě před ním tu stával malý kostelík sv. Václava, a to nejspíše na místě dnešní fary. Právě kolem obou těchto svatostánků se původně pohřbívalo, ale protože farnost byla velká, postupem času začalo docházet místo k pohřbívání a rozšíření pohřebiště nebylo možné.

V té chvíli bylo rozhodnuto, že musí být zřízen hřbitov nový, ať již kvůli nedostatku místa, tak z hygienického hlediska. Roku 1885 zakoupily obce Všestary, Rosnice, Bříza a Rozběřice pozemek za kostelem, přičemž např. Rosnice musela na jeho koupi vydat 1 428 zlatých 60 krejcarů a navíc její obyvatelé dovezli zdarma na oplocení pohřebiště 22 700 cihel a 85 m3 kamene.

Všestarský farář P. Josef Čížek si však stanovil podmínku, že na novém hřbitově musí vzniknout zvláštní místo hanby pro sebevrahy a zemřelé nepokřtěné novorozence a plody, případně pro příslušníky jiných vyznání. Tento nápad však byl obyvateli všech obcí zavržen, a tak farář odmítl nový hřbitov posvětit. Byl to tehdy zajímavý úkaz. Při pohřbu došel farář s pohřebním průvodem k bráně pohřebiště a poté se od něho oddělil a vrátil se zpět na faru. Pohřební průvod tak bez něj donesl rakev zemřelého k vykopanému hrobu a spustil ji do něj. Po rozchodu pohřebního průvodu přišel farář na hřbitov a rakev vykropil. Teprve poté ji hrobník mohl zasypat. To se však dělo pouze u obyčejných lidí. Ti významnější a movitější měli výjimku a jejich pohřeb se konal ve všem tak, jak by měl. Teprve po roce 1920 přestali všestarští faráři dělat tyto obtíže.

Tato nevraživost zdejších kněží se projevovala i tím, že když 6. října 1892 zemřel P. Josef Čížek, tak se nechal raději pohřbít na hřbitově na Chlumu, protože na starém hřbitově spočinout nemohl a na novém nechtěl. Obdobně se zachoval kaplan P. Josef Knejp, který byl pohřben na Pouchově.

Prvním, kdo byl na novém všestarském hřbitově pohřben, se stal úředník okresního hejtmanství z Hradce Králové František Brzický, který spáchal sebevraždu zastřelením. Přes 10 let byl starostou Spolku vojenských vysloužilců v Hradci Králové, ale kvůli poměrům v tomto spolku a kvůli dalším nezdarům v životě se rozhodl 1. prosince 1886 spáchat sebevraždu, a to na Chlumu, v místech, kde tzv. „mrtvá baterie“ hrdinně položila své životy.

Jedinými církevními osobami, jež byly pohřbeny na novém pohřebišti, byla krátce po jeho zřízení dvojice jeptišek (Greta Sommer a Ladislava Rumlová), která byla při služební cestě u Všestar zastižena silným sněžením a deštěm, a tak požádala o nocleh na všestarské faře, kde se přes noc udusila oxidem uhelnatým.

Na obou hřbitovech – starém i novém – sní svůj věčný sen rovněž mnozí vojáci ze všech konfliktů, které obec zasáhly. Někteří nakonec spočinuli jinde. Příkladem budiž to, že 28. února 1945 byli u Hejcmanky a Lípy Němci zastřeleni uprchlí britští zajatci, následně ve Všestarech pohřbeni, ale 30. září 1947 byli exhumováni a převezeni na Olšanské hřbitovy v Praze. Obdobný osud měl ruský voják, který byl zastřelen v čp. 23. Naopak třeba desátník pěšího pluku č. 18, jenž padl 17. října 1914 u polského Jaworniku, byl exhumován, 15. února 1916 přivezen do Všestar a o 5 dní později spočinul vedle své matky. Jako zajímavost můžeme dodat to, že nad jeho hrobem promluvil kaplan P. Stanislav Kordule, pozdější biskup Církve československé.

Na závěr je nutno ještě říci, že se obec o pohřebiště vzorně stará., a to zejména v posledních letech. V roce 2010 byl opraven plášť hřbitovního domku; v letech 2014-2015 byly zrekonstruovány hřbitovní zdi; roku 2017 byl upraven na hřbitově terén a vysazen živý plot a v roce 2019 byl Vítem Makovcem zrestaurován centrální kříž (pod technickým dozorem Aleše Zlatohlávka).