Pomník c. k. pěšího pluku Deutschmeistrů č. 4 v Rozběřicích

I když bylo Královéhradecko v rámci staletí dějištěm řady různých válek a konfliktů, tak bitva u Hradce Králové, jinak zvaná též jako na Chlumu či u Sadové, byla tou největší a nejkrvavější vůbec. Prusko-rakouská válka roku 1866 přinesla tak nesmyslné zabíjení a obrovskou řadu škod, že se na ni ani po více než půldruhém století nedá jednoduše zapomenout. Jednou z nejvíce postižených obcí byly rovněž Rozběřice, což připomíná řada pomníků v obci i v jejím blízkém okolí.

V jednom z fejetonů, jenž vyšel 19. června 1914 v „Královéhradeckých rozhledech“ se mj. píše: „V Rozběřicích, vísce, leží u paty památného Chlumu, jest neméně než dvacet náhrobků nad šachtami, v nichž tlí těla padlých vojáků, v některé pak leží více mrtvol, nežli čítá celá vesnice obyvatelů. U silnice, v zahradě velkého statku Hejcmanky, leží v šachtě 547 vojínů naházených na sebe, uprostřed vsi, u rybníčka, stojí pomník pěšího pluku č. 4. (Deutschmeister) a pod ním na tři sta mrtvých, pod jinými méně, více, ale všechny budí stejnou hrůzu a stejnou, nevýslovnou bolest.“

Právě z výše zmíněných pomníků je nejlépe vyveden ten s č. 343, který náleží padlým příslušníkům rakouského vídeňského 4. pěšího pluku Hoch- und Deutschmeistrů z brigády generálmajora von Rosenzweiga. Zaujme především tím, že se jedná o podstavec z červené litické žuly, jenž má připomínat skálu, na níž je vpředu umístěna trojice mramorových nápisových desek a kovový kříž s liliemi a orlicí a na zbylých stranách se nachází vždy jedna deska. Na horní levé desce je text: „DEM EHRENDEN ANDENKEN DER AM 3. JULI 1866 FÜR KAISER UND VATERLAND GEFALLENEN ACHT OFFIZIERE UND 296 MANN DES K. K. INF. – REGIMENTS HOCH U DEUTSCHMEISTER NO. 4.“; na horní pravé desce se skví nápis: „ERRICHTET VON DEM UNTERM H PROTEKTORATE SR K. U. K. HOHEIT DES ERZHERZOGS EUGEN STEHENDEN DEUTSCHMAISTER KRIEGER DENKMAL – COMITEE. 7. SEPTEMBER 1902.“ a pod nimi je spolu s již zmíněným, velkým tepaným křížem s rakouskou orlicí deska s textem: „PAMÁTCE ZA CÍSAŘE A VLAST DNE 3. ČERVENCE 1866 PADLÝCH OSMI DŮSTOJNÍKŮ A 296 MUŽŮ C. K. PĚŠÍHO PLUKU Č. 4.“; na desce u pravého boku se nachází nápis: „ZŘÍZENO DNE 7. ZÁŘÍ 1902 PÉČÍ KOMITÉTU PRO POSTAVENÍ VOJENSKÉHO POMNÍKU POD VYSOKÝM PROTEKTORÁTEM JEHO C. A K. VÝSOSTI, ARCIVÉVODY EUGENA.“; na levém boku se nachází deska se jmény členů Komitétu pro postavení vojenského pomníku, jež jsou většinou nerozluštitelná („GRÜNDUNGSCOMITE. FRANZ MACHAN …VINCENZ KUSTER. FRANZ ...“); vzadu je ještě situována černá deska se zlaceným nápisem: „Pozemek pro tento pomník věnovala Obec Rozběřice. Das Denkmal Grundstück vurde von der Gemeinde Rozběřic gewidmet.“ Na této skále je poté umístěno sousoší, které ztvárňuje zraněného vojína, jenž má oko převázané šátkem, v pravé ruce drží namířenou a k výstřelu připravenou zbraň a levou rukou podpírá klesajícího zraněného důstojníka, jemuž padá hlava k zemi.

Na rozdíl od mnoha dalších pomníků byl tento monument vybudován přímo vídeňským komitétem pro zřízení pomníku, nikoliv tedy komitétem pro udržování pomníků na bojišti Královéhradeckém, jak tomu ve většině případů bylo. Jako autor návrhu této monumentální struktury byl vybrán sochař Gustav von Lichtenberg a sousoší z tepané mědi bylo nakonec vyrobeno ve vídeňské dílně firmy Alexandra Nehra. Kamenické práce provedl sochař František Slanec a gramitový masivní podstavec věnoval svým nákladem Oskar baron Parisch ze Žamberka, jehož neúnavná činnost v mnoha oblastech byla o 4 roky později odměněna papežskou komendou řádu sv. Řehoře Velikého s hvězdou.

Práce šly ráz na ráz, a tak ke slavnostnímu odhalení pomníku mohlo dojít již 7. září 1902 a byla to tehdy velká sláva, jíž se zúčastnili: v zastoupení arcivévody a velmistra Řádu německých rytířů Evžena Habsburského, protektora pomníkového komitétu, plukovník a komtur Řádu německých rytířů Karl von Wucherer; generálmajor Josef Keppelmüller, brigádník (velitel brigády) z Josefova, jenž zastupoval ministra války; polní podmaršálek a Vilém princ ze Schaumburg-Lippe z Náchoda, místodržitelský rada Heřman Steinfeld, vojenští vysloužilci z Vídně (pěšího pluku č. 4 a „Polního maršála Schwarzenberga“) a Nového Bydžova, výbor Ústředního spolku pro udržování pomníků na bojištích v Čechách v čele se svým předsedou Rudolfem von Ulmensteinem, členové místních pomníkových spolků z Hradce Králové, Nového Bydžova a zástupci důstojnického sboru z královéhradecké a josefovské posádky. Jediné, co trochu zkalilo velikost slavnosti, bylo to, že se kvůli nedostatku času nesešlo mnoho přihlížejících.

Slavnost byla zahájena slovy předsedy komitétu pro zřízení pomníku Františkem Machaněm, jenž ve své řeči nastínil průběh vzniku pomníku. Po něm byla provolána sláva císaři, vojenská hudba 42. pěšího pluku zahrála císařskou hymnu a zástupce arcivévody Evžena dal znamení k odhalení pomníku. Teprve poté se ujal slova a ve svém proslovu pohovořil o památce padlých v prusko-rakouské válce roku 1866. Ten byl doprovázen hlučným souhlasem a značným potleskem. Následně byl pomník posvěcen vojenským děkanem P. Josefem Mladnerem, jenž si nenechal ujít situaci a rovněž promluvil k přítomným. Po závěrečné řeči, kterou měl František Machaň, byla slavnost ukončena a došlo ke kladení věnců a kytic, z nichž ty nejbohatší položili: plukovník Wucherer, brigádník generál Keppelmüller a princ Schaumburg-Lippe. Následovala prohlídka bojiště, jíž se zúčastnili zejména vídeňští vysloužilci, kteří opustili Hradec Králové až večerním vlakem druhého dne, přeci jen neměli tolik příležitostí sem z Vídně pravidelně zajíždět, a tak se mohli pokochat krásami tohoto kraje, který měli spojený zejména se svými nepříliš hezkými vzpomínkami, když tu válčili.

V tomto stavu vydržel pomník až do dnešní doby. Jeho umělecká hodnota byla oceněna rovněž tím, že byl 22. ledna 1964 prohlášen za kulturní památku. Naposledy byl výrazněji zrestaurován v roce 2007 Milanem Pospíchalem, který o 2 roky později opravil také jeho vnější oplocení. Informace o tomto objektu lze nalézt rovněž v památkovém katalogu: https://www.pamatkovykatalog.cz/pomnik-z-valky-1866-13910021.