Rozběřice (Všestary)

Tato lokalita byla podle častých archeologických nálezů osídlena již v době kamenné, ale více pozůstatků se našlo rovněž po osídlení z doby bronzové. Zejména jde o nález několika lidských koster s bronzovými náramky a kamennými nástroji v cihlářské hlíně za živností Josefa Šráma v roce 1879. První zmínky o vsi pocházejí z let 1371-1405, kdy nesla pojmenování Rozběšice, ale již roku 1376 se objevuje její nynější název. Vedle toho se určitou dobu užívalo rovněž jméno Rozběžice. Všechny tyto verze názvu obce mají údajně pocházet od zakladatele vsi a zdejší zájezdní krčmy Rozběha. František Ladislav Sál však říká, že toto pojmenování vzniklo od „rozběhnutých“ stavení, kdy každé bylo jinde, nic pohromadě. Další autoři míní, že název ilustruje to, že se ves nacházela na křižovatce cest, jež se odtud rozbíhaly všemi směry.

Někdy během 14. století tu vyrostla dřevěná tvrz, jež se nacházela pod nynějším rybníkem, který zásoboval jí obepínající vodní příkop. Za husitských válek a v neklidných dobách těsně po jejich ukončení sloužila jako úkryt. Následně byla přestavěna na tvrz nadzemní a sloužila obraně i obývání. Nikdy se však nejednalo o velký objekt, byla mnohem menší než tvrze v Sadové či Lípě. Později vznikl u tvrze panský pivovar, a to blíže rybníka nad tvrzí, od níž byl oddělen výše zmíněným příkopem. V té samé době zde měli královéhradečtí měšťanové jednotlivé statky, v letech 1371-1382 Mikuláš Polický, roku 1371 Hynek Nugwort (objevuje se též verze Nügwort či Nügworth), v roce 1392 Stadler a roku 1376 k nim náležela rovněž Anna Rebelinová z Jaroměře. Statek Mikuláše Polického přešel v roce 1395 na Věnka a Paška, kteří seděli na Heřmanicích u Jaroměře. Během toho času byly rovněž odváděny z Rozběřic úroky na udržování oltářů v kostele sv. Ducha v Hradci Králové, a to i když v sousedství existoval dávno kostel ve Všestarech. Roku 1371 oltářník od kostela sv. Ducha přikoupil ještě 2 kopy úroků pro oltář „Nástrojů umučení“ a o 3 roky později Mikuláš Polický učinil ještě roční nadání 6 kop grošů úroků z Rozběřic, za které měla se každodenně sloužit ranní mše svatá u oltáře sv. apoštolů v kostele sv. Ducha. Tento úrok byl novými majiteli statku, Věnkem a Paškem z Heřmanic, převeden na své zboží v Heřmanicích. V roce 1383 bylo z Rozběřic odváděno 6 kop grošů úroků na oltář sv. Kateřiny u sv. Ducha v Hradci Králové, které byly o 2 roky později převedeny na ves Stéblovou. Roku 1405 Václav z Rozběřic s manželkou Kateřinou, kteří sídlili na tvrzi, prodali poplužní dvůr s poli, lesy a vším příslušenstvím královéhradeckému měšťanovi Václavu Váchovi za 52 kop grošů. Tento dřevěný dvůr s kamennou podezdívkou vznikl spojením 2 statků a stál proti nynějšímu rybníku na místě pozdějších stavení čp. 19-25. Role se nalézaly těsně u dvora, lesy byly na hůře obdělavatelných svazích ke Chlumu. Kromě tohoto největšího dvora byly v Rozběřicích v té době jen 2 statky (čp. 17 a 18), jež nadále náležely královéhradeckému měšťanstvu. Během husitských válek se jim dostal do rukou rovněž výše zmíněný poplužní dvůr, jenž však byl zanedbáván a půda tak ležela po většinu času ladem. V roce 1500 byly Rozběřice získány městem Hradec Králové, ale jako jeho majetek jsou zmíněny až roku 1523. V roce 1541 platily Rozběřice městu Hradci Králové pololetní úrok 10 kop a 10 grošů. Roku 1547 byly Rozběřice císařem zkonfiskovány a prodány Janovi z Pernštejna sezením v Pardubicích. Ten je o rok později prodal Adamu Sádovskému ze Sloupna za 495 kop a 12 grošů. V sobotu před sv. Martinem 1552 zemřel Adam Sádovský vě věku 79 let. Jeho jmění zdědila vdova Eva a 4 jeho synové: Petr, Bohuslav, Jan a Mikuláš, jež si toto dědictví v následujícím roce rozdělili, přičemž Rozběřice připadly Janovi Sádovskému, který roku 1554 opravil a znovu zřídil zdejší tvrz, rozšířil panský dvůr jak stavebně, tak pozemkově. Památkou na něj může být cínový džbán, který byl nalezen v jedné ze zdejších studní roku 1866. Když jeho bratr Petr, držitel Sadové, v roce 1560 zemřel a nedlouho poté i jeho syn Adam, získal toto zboží Jan Sádovský, jenž se odstěhoval z Rozběřic na honosnější sádovskou tvrz, přičemž tuto ves zanechal svému bratru Mikulášovi. Roku 1577 byl v Rozběřicích 1 dvůr, 2.statky, větší chalupa a několik robotnických domů. Tento rok rovněž zemřel Mikuláš Sádovský a Rozběřice byly připojeny opět k sádovskému panství Jana Sádovského, který zemřel v roce 1594 a odkázal své zboží synovci Václavu Sádovskému sezením na Chlumu, později psaného jako Václava Sadovského ze Sloupna, pána na Chlumu, Žiželovsi a Sadové. Po jeho úmrtí 18. května 1598 zdědil panství syn Jiří. Někdy v té době zanikla zdejší tvrz i pivovar. Po bitvě na Bílé hoře byly statky Sádová, Žíželeves a s nimi i Rozběřice zabaveny císařem a prodány roku 1623 Albrechtu z Valdštejna, jenž za ně zaplatil 47 000 kop grošů míšeňských. O rok později se tu utábořili švédští vojáci, kteří způsobili celému okolí řadu škod. V témže roce směnil Albrecht z Valdštejna tyto statky za jiné, a tak se Rozběřice staly součástí smiřického panství, jehož panstvo, zejména Marie Mandaléna Trčková z Lobkovic, se snažilo rozběřické obyvatele vrátit ke katolické víře, k čemuž se zavázal rychtář Šrám z čp. 17 a konšel Veverka, přičemž prvně zmíněný za to obdržel v roce 1626 jako rychtář práva šenku v panské krčmě čp. 4, ale ještě roku 1651 byli v Rozběřicích pouze 2 katolíci a v panském dvoře 4 katolíci. Toho času měly Rozběřice pouze panský dvůr, 2 větší statky a pětici chalup s hospodou u rybníka. V roce 1655 bylo postaveno dalších 5 stavení. Roku 1713 zabral dvůr veškerou neplodnou půdu kolem obce. V roce 1775 se zdejší chalupníci připojili k selskému povstání. Roku 1780 došlo k rozdělení panského dvora a o rok později sem bylo přemístěno několik rodin od nově budované josefovské pevnosti. Podle josefinského katastru z roku 1789 bylo ve vsi 41 stavení, 281,5 jiter rolí a 41,5 jiter luk. V roce 1792 tábořilo ve vsi pruské a roku 1813 ruské vojsko. V roce 1826 bylo v obci 34 domů, 1 hospoda a 212 obyvatel. Roku 1830 zde žilo 220 obyvatel ve 38 domech. V té době byly po obci vysázeny topoly. V letech 1830-1855 zde fungovala cihelna Josefa Šráma z čp. 17 („Na červinkách“). V roce 1840 vyhořel statek čp. 19 Josefa Hejcmana. O 5 let později vyhořelo v Rozběřicích 5 stavení.

Roku 1849 se staly Rozběřice samostatnou politickou obcí. Prvním zvoleným starostou se stal František Šrám z čp. 17. V roce 1856 se začala v obci pěstovat cukrovka. 3. července 1866 probíhaly v obci krvavé boje prusko-rakouské války, jež byly součástí bitvy na Chlumu. Tehdy většina obce vyhořela nebo byla zničena dělostřeleckou palbou. V Šolcově chalupě ležel nemocný dědeček, kterého zachránil před padajícím prohořelým stropem rakouský myslivec. Oba však byli následně zasaženi dělostřeleckým granátem a zabiti. Ostatní zde se ukrývající obyvatelé bitvu ve zdraví přežili, a to včetně obecního blázna Františka. Roku 1867 došlo ke skácení 3 vysokých topolů u kříže na návsi. Po roce 1866 postavil František Šrám z čp. 17 za statkem cihelnu. Roku 1869 bylo v Rozběřicích 42 domů a 297 obyvatel, z nichž 3 byli Židé. V roce 1876 byl Františkem Hejcmanem přestavěn statek Hejcmanka. Roku 1890 byly c. k. místodržitelstvím schváleny stanovy Hospodářské čtenářské besídky (Ludvík Domečka píše, že Hospodářsko-čtenářská beseda byla založena až v roce 1895) a roku 1897 SDH (podle téhož autora v roce 1900, oboje není pravda). 26. července 1897 došlo k požáru stodoly Františky Košťálové. 29. července 1897 shořela stodola strážníka Josefa Hejcmana. Roku 1900 byl skácen vysoký jasan u čp. 4. V roce 1906 byla stará stodola upravena na hasičskou kolnu. V letech 1906-1907 byla stavěna silnice z Nedělišť přes Rozběřice na Chlum a roku 1908 v samých Rozběřicích. V roce 1912 vzniklo Vodní družstvo a o rok později byla postavena obecní váha. Roku 1914 bylo skáceno topolové stromořadí v obci a došlo k úpravě návsi. V roce 1917 byl získán obecní domek výměnou za obecní pole. Téhož roku koupil polovinu statku Hejcmanky Ing. Dr. František Skořepa. Tu druhou získal až v roce 1921. V roce 1918 odjelo z obce 7 zde umístěných haličských uprchlíků. Z front 1. světové války se nevrátilo 7 zdejších mužů.

10. listopadu 1918 došlo k ustavení Národní obrany. Roku 1919 byly před kamenným křížem vysázeny Lípy svobody a došlo k ustavení místního odboru Domoviny domkařů a malorolníků. V roce 1925 se ustavilo Hospodářské strojní družstvo pro rozvod a upotřebení elektrické síly v hospodářství a živnostech. 18. července 1926 se v obci uskutečnil sjezd hasičské župy královéhradecké č. 100 spojený s veřejným cvičením. Roku 1926 došlo v rámci pozemkové reformy k parcelaci dvorů smiřického panství ve Dlouhých Dvorech, Nedělištích a na Chlumu. 28 zdejších hospodářů obdrželo 28 ha pozemků. V září 1935 se u obce konaly vojenské manévry. 22. března 1938 vypukl ve statku Františky Slezákové požár, jenž se rozšířil i na usedlost rolníka Františka Šráma. Četníci zjistili, že usedlost Slezákové vyhořela během posledních 5 let již čtyřikrát a vždy za záhadných okolností. Královéhradeckou četnickou pátrací stanicí byl posléze zatčen 19letý syn a spolumajitel usedlosti Zdeněk Ryba. Hospodářství bylo pojištěno na 120 000 Kč a z velké části předluženo. 10. dubna 1938 navštívil své rodiče profesor královéhradecké obchodní akademie Václav Šrám. Při čištění browningu byl těžce zraněn do břicha a zemřel téhož dne v nemocnici v Hradci Králové, kam byl převezen. V roce 1938 byl ustaven místní odbor Národního souručenství. Během německé okupace tu fungovaly 2 hostince s trafikami (Josef Skořepa, Adolf Štěpánek), kovář Bedřich Tlapal, obuvník Ladislav Zádorožný, pekař a obchodník smíšeným zbožím Jan Fejgl. Obec nesla německé pojmenování Rosberschitz. 30. května 1943 vznikl Hockeyový klub Hasičského sboru v Rozběřicích. Roku 1945 odešlo 75 z 289 obyvatel dosídlovat pohraniční území po odsunutých Němcích. V roce 1950 vzniklo JZD, jež si roku 1961 změnilo název na JZD Rudý říjen Rozběřice a k 1. lednu 1973 bylo připojeno k JZD Všestary. V květnu 1950 byl otevřen družstevní zemědělský klub. V květnu 1961 byla založena při JZD tělocvičná jednota. V roce 1970 byla zahájena výstavba hasičské zbrojnice a o 7 let později zasedací místnosti. 1. července 1985 se Rozběřice staly součástí Všestar. V letech 1993-1994 došlo k plynofikaci obce. 17. prosince 1997 vyhořel bývalý hostinec. 14. října 2007 byla přepadena zdejší čerpací stanice pohonných hmot. V roce 2009 došlo k obnově pomníků z pruskorakouské války u Hejcmanky. V letech 2011 a 2015 byla provedena oprava zvoničky.

Ze zdejších pamětihodností jmenujme: kovovou zvoničku, která vznikla na místě původní dřevěné z roku 1847 (zvonek byl zrekvírován za 1. světové války a nahrazen železným, který zakoupil bývalý starosta Josef Šrám s několika dalšími občany; nový byl pořízen v roce 1919); kamenný kříž z téže doby, jenž byl opraven a pozlacen v roce 1903; ozdobný litinový kříž na pískovcovém soklu z roku 1866, který sem byl přenesen po roce 1981 od čp. 30; pískovcový jehlanec s křížem z téhož materiálu rakouského c. k. setníka Wenzela Palletze od 34. pěšího pluku, jenž sem byl přenesen z místa pomníku č. 302 v roce 1889; pískovcový jehlanec rakouského c. k. plukovníka Franze Bergona, velitele 30. pěšího pluku, z roku 1889; pomník rakouského pěšího pluku č. 38 u Hejcmanky, který byl slavnostně odhalen 7. dubna 1877; několik pomníků u Šrámova kříže, jenž byl postaven v červnu 1867 manžely Františkem a Kateřinou Šrámovými a opraven v roce 2011 (pískovcovou typovou pyramidu na hrobě 30 pruských vojáků; pískovcovou typovou pyramidu na hrobě 60 rakouských a 40 pruských vojáků, jež byla věnována pruským řádem johanitů; pískovcovou typovou pyramidu věnovanou jednomu pruskému důstojníkovi); balvan z litické žuly na hrobě rakouského c. k. majora Rudolfa rytíře Otty von Ottenfelda od 38. pěšího pluku z roku 1896; dvojici kovových křížků na pískovcovém soklu u Hejcmanky (jeden z roku 1897, druhý je starší); pomník c. k. pěšího pluku Deutschmeistrů č. 4, jenž byl slavnostně posvěcen 7. září 1902 (základní kámen k pomníku byl položen 1. července 1900); pomník prince Antona von Hohenzollern od A. Zlatohlávka z roku 1983 (pamětní deska byla od roku 1907 umístěna na domě čp. 9, Ludvík Domečka hovoří o čp. 8 a že ve skutečnosti byl přenesen do domu čp. 10). Z Rozběřic pocházel např. jičínský hlavní učitel Václav Zych (* 1793). Více o Rozběřicích lze najít rovněž zde: http://zdvorily.wz.cz/rozberice.htm.