O králi slováckých hradů, o Buchlovu
Co myslíte, jak má vlastně vypadat takový ideální hrad?
No jak - kromě impozantní kulisy svých věží, paláců a hradeb by měl být dobře viditelný ze všech světových stran... a to samozřejmě platí i naopak, vždyť daleký výhled z něj byl důležitý kvůli blížícímu se nepříteli.
A nyní to nejdůležitější: opevněné sídlo by mělo mít natolik romantickou podobu, že v naší mysli roznítí představy o dávno zde žijících princích, princeznách či králích.
Já se sice pod jedním hradem narodil a jeho silueta dohlížela na přechod mého dětství až do vyšší dospělostí, jenže ten brumovský byl pouhou zříceninou a ani v nejbujnější dětské fantazii jsem si s ním výskyt krásné královské dcery a jejího okorunovaného tatíka nikdy neztotožnil.
(Tady bych chtěl podotknout, že archeologický výzkum dr.J.Kohoutka, který hrad doslova vykopal ze země + jeho následná rekonstrukce přišly až v časech, kdy už jsem pohádkové knížky dávno odložil a zkoušel najít nějakou tu živou „princezku“ v reálném životě.
To sem ale nepatří. Prostě: hrad mého dětství byl jen ruinou ze všech stran zarostlou lesem, ze které směrem k mému domovu hleděla pouze zachovalá hranolovitá věž, kus hradby a trosky válcové bašty.)
Ten z mých snů jsem poprvé (ještě jako předškolní dítko) spatřil na výletě s rodiči a dědou, který nás na něj vzal svou tatřičkou, která svými zadními kulatými okny připomínala ponorku. Ponorka neponorka, auto fungovalo skvěle a zavezlo nás až pod ohromný masív Buchlova. Dál už si bohužel žádné detaily nepamatuju, ale vím, že jsem byl tím fantastickým hradem naprosto uchvácen a on se stal vděčnou kulisou mých snů.
Jak jsem rostl a bystřil se mi rozoumek, návštěv Buchlova přibývalo a s nimi i v hlavě vědomostí o něm. Zatímco na školním výletě ve třetí třídě jsem byl nejvíce ohromen pověstí o lípě neviny, hlubokou cisternou na vodu na vnitřním nádvoří a korýtkem v rytířském sále, do kterého si panstvo ulevovalo, aby mohlo pokračovat ve zběsilé žranici... v dalších letech už jsem si všímal i jiných věcí. Třeba těch gotických klenutí, nacházejících se v několika sálech, vzácné sošky Buchlovské Madony a obrazu Petra Brandla, kolekce habánské keramiky i sbírek bratří Berchtoldů s proslulou mumií či úžasné vyhlídky z jedné z hradních věží.
Jak šel čas a já se začal zajímat (krom jiného) i o architekturu a historii našich hradů, byl můj mozek obohacen i těmi buchlovskými zajímavostmi.
Původně zeměpanský hrad přešel na začátku šestnáctého století do rukou šlechty a v následujících pěti stech letech se tu střídali páni a stále se tu hodně stavilo. Ona totiž jeho prapůvodní dispozice sestávala jen ze dvou mohutných hranolových věží (donjonů), spojených krátkým paláckem s jedním velkým sálem, no a pak už jen z hradeb. Takže jeho majitelé - ať už to byl Jan Tovačovský z Cimburka, páni z Boskovic, ze Zástřizl či Petřvaldští – na něm stále něco nového budovali a přistavovali, až se jim z Buchlova podařilo vytvořit vynikající ukázku jak středověké pevnostní architektury, tak i pohodlného a reprezentačního sídla.
Poslední buchlovští majitelé Berchtoldové už sice trvale sídlili na zámku v Buchlovicích, ale na hrad nezanevřeli. Ba právě naopak: bratři Bedřich (botanik) a Leopold (lékař) byli totiž náruživí cestovatelé i sběratelé a v době obrození hrad zaplnili mnoha cennými předměty. Vzniklé hradní muzeum bylo veřejnosti přístupno - no považte, už dokonce roku 1848!
Rodu Berchtoldů také patří velký dík za záchranu Buchlova pro další generace, neboť když jej v roce 1931 postihl ničivý požár, vše na něm pak opravili a v podstatě vrátili do původního stavu.
Tak jako kdysi, i dnes se zvenčí na první nádvoří vchází barokní branou s bastionem a po dřevěném mostě průjezdem v budově purkrabství na nádvoří druhé. Při hradbě vlevo jsou rozmístěny hospodářské budovy (v nich se nyní nachází expozice o hradu a hospůdka) a vzadu z hradeb trčí renesanční bašta Andělka. Vpravo se nad námi tyčí mohutné a vysoké hradní jádro, které bylo vystavěno na půdorysu pětiúhelníku. V popředí z něj vystupuje renesanční budova z roku 1602, taneční sál, který Jan Zikmund ze Zástřizl nechal vystavět jako dar pro svou nastávající. Vedle se nachází terasa s lípou neviny a hodinovou věží, v jejímž přízemí je vstup do vnitřního hradního dvora. Obklopují jej budovy různého stáří a slohu a uvidíme zde už dokonce i barokní arkády.
Interiéry pak nabízejí pohled na mimořádně zachovalý soubor obytných prostor šlechty z období gotiky i renesance. V patře jihovýchodní přístupové věže se nachází raně gotická monumentální kaple té nejvyšší umělecké úrovně a je právem řazena k nejdůležitějším památkám na celé Moravě.
V prvním patře hradních paláců se nachází několik místností s pozdně gotickými žebrovými klenbami. V přístupných komnatách a sálech jsou vystaveny ukázky renesančního, barokního i pozdějšího nábytku a samozřejmě i ty tolik proslulé Berchtoldovské sbírky.
Byl jsem na hradě Buchlově už mnohokrát, chvilku po vojně na čundru dokonce zvažoval, jestli jej nepřeruším a nezůstanu tu, neboť mi učarovala hradní princezna – kastelánka... ale pozoruhodné interiéry již zmiňované kaple jsem (spolu s manželkou) zatím viděl jen jednou jedinkrát, na naší předposlední návštěvě. Její prostory se totiž dlouhá desetiletí opravovaly. Pro změnu jsme se zase nemohli pokochat krásou pozdně renesančního tanečního sálu, protože při plánovaných rekonstrukcích přišel na řadu zase on.
Až přišel 6.červenec jistého roku, my se k Buchlovu znovu rozjeli a doufali, že tentokrát už z něj spatříme úplně vše.
Od Břestecké skály jsme vystoupali zalesněným úbočím Barborky až na vrcholovou louku mezi hradem a kaplí. Já si půjčil Janin fotoaparát a běžel zjistit, jaký je pohled na hradní sídlo z konce lučiny.
Následovala cesta mezi desítky zaparkovaných aut a davy návštěvníků k hradní bráně a my strnuli údivem:
No teda, vždyť je to tady jak na pouti!
Včera byla ta slavná na Velehradě a dnes nejspíš spolu se svými ratolestmi pozvedli zadnice i všichni měšťáci, aby si mohli jednou za rok v kalendáři odškrtnout nějakou tu „kultůru.“
U pokladny fronta připomínající ty na banány a velká cedule, která vysloveně zapovídala do vnitřního hradu vstup s kolem a se psy. To ale některým „vyčuránkům" nezabránilo, aby své miláčky nenacpali do batohu či tašky a nedopravili je tam na zádech.
Dále vidíme některé rodiče nesoucí dovnitř kojence v náručí. Děťátka řvou nadšením a nemohou se dočkat prohlídky hradu, do toho povyku starší děti vztekle informují své rodiče, že dovnitř nechtějí... a my, když vidíme ten blázinec, tak už taky ne!!
Prohlédli jsme si proto jen hradní nádvoří, muzeum a prodejní výstavu keramiky, koupili ledňáka a opustili zdi hradu, stínající od náporu takyturistů. A cestou do Buchlovic došli k smutnému závěru, že jít sem na státní svátek nebyl zrovna nejlepší nápad.
Takže jsme návštěvu hradu odložili na jindy a na jinou roční dobu...
Od té doby ale už uplynulo několik let a stále se nám ta návštěva jaksi oddaluje, znáte to – vždycky do toho něco přijde!
Hlavní magické trojvrší Chřibů – Holý kopec, HRAD BUCHLOV a Barborka nejsou dobře viditelné jen ze slovácké roviny okolo Hradišťa, ale kupodivu i z našeho balkonu ve Zlíně. Většinu roku jsou kopce v mírném oparu, ale když vzduch vyčistí čerstvý vítr, beru do rukou dalekohled a mám tu milovanou hradní siluetu skoro jako na dlani.
Zrovna dnes je jeden z takových dní... a viděný objekt vyvolá teskné přání spatřit jej co nejdřív zase hezky zblízka.
Ale jestli to bude ještě letos, Bůh suď...
Přidat do oblibených uživatelů
Buchlovice
Mapa
Ubytování
Počasí
Chaty a ChalupyPříspěvky z okolí O králi slováckých hradů, o Buchlovu
