Chřiby - skalní městečko na Barborce
Turistické cíle • Skalní útvar
Chřiby jsou pohořím, které je charakteristické výskytem velkého množství pískovcových a slepencových skal, ale většinou se jedná o solitéry. Shluky útvarů, dosahující množiny skalního městečka, aby ve zdejších hlubokých bučinách bystrozraký pohledal. Ale i takové se zde najdou. Jedním takovým, ale naprosto miniaturním, jsou například Čertovy skály u Osvětiman. Větší koncentraci spolu sousedícího bizarního kamení u Stupavy, Vlčí jámy v Kudlovické dolině, skály u Salaše, skalní stádečko u Kozla či Skaličky u Koryčan lze označit spíše za skalní dědinky.
Celkovou bilanci tak napravuje výskyt rozsáhlého seskupení na vrchu Modla (510 m), vypínajícího se na dohled od hradu Buchlova, jehož vrcholové temeno je možné dosáhnout po trasách turistických či po trase naučné stezky. Kopec je mnohem známější pod jménem Barborka, neboť z něj nad koruny stromů trčí z daleka viditelná střecha a báň raně barokní kaple. Byla dokončena roku 1673 a sloužila pánům Buchlova jako rodinná hrobka.
Návštěvu skalního městečka na Barborce se mi podařilo konečně uskutečnit až v letošním květnu, bohužel ale – kvůli naplánované prohlídce hradu – v naprosto nevhodné obuvi. (Zdejší extémně strmý jižní svah totiž na sestup v teniskách opravdu není, jenže kdybych měl na tlapách kanady, neobul bych na ně na hradě zase ty papuče!)
Od vrcholového palouku s lavičkami a sochou Panny Marie jsem zamířil za kapli k zábradlí na okraji srázu a odtud se mezi bludiště skalisek vydal prudce klesajícím horolezeckým chodníčkem. Ten žel místy křižovaly pásy spadaného listí, takže s očima na šťopkách nezbylo než pečlivě volit každý krok a být co nejopatrnější.
I tak jsem po dosáhnutí vrcholu Hlavního kamene, obsypaného horolezci, raději dolů pod úpatí skal nepokračoval a musel se bohužel spokojit jen s výskytem nejbližších okrajovek. Ani to osvětlení nebylo k čočce fotoaparátu zrovna nejvlídnější, jenže co už!
Z toho, co jsem viděl, jsem si udělal jakous takous představu a kvůli tomu divokému terénu návštěvu skal rozhodně běžnému turistovi doporučit nemůžu.
Skalním tulákům a dobrodruhům jako já (pokud budou vyzbrojeni dobrou obuví) ale ano, neboť se jedná o úžasné místo. Všechny ty skalní věže a bloky – ať už je to Hlavní kámen, Hradby, Pelcova plotna, Plotna pod Barborkou, Dunivá plotna, Baba, Kohútík, Prcek, Sousední kámen anebo Dvojitá věž – jsou totiž fantasticky vypreparovanými až sochařskými díly a zaujme nejen jejich bizarnost, ale i to množství kulovitých otvorů je proděravějící.
Však jsem si také - jakmile jsem se dalším chodníčkem, ústícím na druhé straně zábradlí u kaple, vyškrábal opět nahoru – řekl, že se sem v kanadách určitě jednou zase vrátím. Ale s ohledem na už vzrostlou vegetaci dubové bučiny, chráněné spolu se skalisky v přírodní památce na ploše téměř 8 hektarů, tak učiním raději zjara anebo až v čase pozdního podzimku...