O Luhačovické přehradě

Fotografie (11) • Foto: Franta

Začátek naší puberty odstartovala dvě nepříjemná zjištění. Tím prvním byl fakt, že růst těl svou rychlostí několikanásobně překročil růst mozkové hmoty v našich hlavách (tzv. rozum) a vzápětí přišla druhá jobovka. Spolu s koncem prvního ročníku studia na středních školách a učilištích a nástupem léta okresní hygienik koupání v brumovském koupališti zakázal.

Prý už není dál možné, aby se napouštělo potrubím vodou z rybníka (však si s námi v bazénu jednou radostně zaskotačil i jeden nadmíru urostlý kapr) a veřejnosti bude znovu přístupné až od okamžiku, kdy jeho areál ozdobí zbrusu nová čistička.

No potěš! Ale co my včil? Kúpání v rybníkoch a plavbu na loďkách pod pokutú 500 Kč za pomoci rozhlasu MNV totiž přísně zakázal! (Na vině asi bylo poslední kácání mája a následné mecheche s táborákem, gdy sme sa rozkurážení promilama z bečky piva o půlnoci chtěli povozit na hladině prvního rybníka na lodičce „půjčené“ ze súsedního pivovaru a nejaká sviňa nás potem udala.)

Jistě – zbývala možnosť sednút na kolo a zajet na kúpaliště do súsedních dvuch dědin, enomže to ve Štítnéj bylo malé... no a v Návojnéj v Tarahúnoch sme zas od starších místních patriotů málem dostali na bendžo, a proto sme z tama moseli rychlo zdrhnút.

Já osobně několik prázdninových dnů strávil s rodiči a sourozenci ve stanu u Váhu a šploucháním se v jeho chladných vlnách, ale to byl teprve začátek léta a ty největší hice měly teprve nastat.

Na další schůzce s kamarády jsem jim ukázal turistickou mapu 1: 100 000, kterou mi daroval strýc, a my při detailním průzkumu valašského terénu zjistili, že se na jeho území nachází hned dvě rekreační přehrady. Luhačovickou už jsme z přechozích návštěv dobře znali, ale ta na Bystřičce pro nás byla dosud naprosto neznámou vodní množinou.

Následovala samozřejmě průzkumná výprava a my jí byli naprosto unešeni. V průběhu času se nám zalíbila tak, že jsem zde dokonce strávili týden poslední dovolené před nástupem na vojenskou službu. A shodli se na tom, že zatímco Bystřička je rájem čundráků, Luhačovická přehrada je určena spíše pro „mastňáky.“ Navíc byl na Bystřičku od nás z Brumova o víkendech daleko lepší spoj, neboť se až téměř k ní dalo dojet vlakem.

V návštěvách Bystřičky a jejího krásného skalnatého okolí jsem poté (sem tam) pokračoval i v následujících desetiletích, ale díky jistému „zmoudření“ jsem vzal na milost už i tu „mastňáckou“ luhačovickou vodní nádrž. Zvláště po poslední návštěvě s Janou, kdy jsme si k ní z lázeňského města s manželkou odskočili za jednoho krásného zimního dne a kdy její hladinu pokrýval ledový příkrov.

Zajímavé je, že zmíněné přehrady mají hodně společného: obě přibližně stejný tvar (i s tou zátokou na jejich pravém břehu), dosahují téměř stejné rozlohy (Luhačovická je jen o maličko větší a širší) a obě byly zbudovány v časech dávno minulých – Luhačovická ve třicátých letech minulého století a Bystřička dokonce ještě za Rakouska-Uherska. Společná mají i ta rekreační zařízení zdobící jejich břehy, jako jsou různé stánky s občerstvením, restaurace, dětská sportoviště, půjčovny lodiček či kempy) a odlišují se jen svým umístěním v terénu.

Bystřička leží na stejnojmenném toku v hlubokém údolí Vsetínských vrchů a je obklopena malebnými zalesněnými kopci, z nichž je ten nejmajestátnější Klenov a jeho skalnaté témě se rádo shlíží na hladině nádrže, co by v zrcadle.

To okolí Luhačovické přehrady je skáluprosté, neboť byla zbudována na úpatí Bílých Karpat na říčce Šťávnici a les pokrývá pouze její levý břeh. Ten protější je holý, zdobený jen travnatými plážemi a kulisami hotelů a restauračních zařízení.

Luhačovická přehrada ve skutečnosti leží na katastru Pozlovic a od lázeňského města je vzdálena asi 2 km.

Patří k nejstarším stavbám v Povodí Moravy a stejnojmenný podnik je jejím vlastníkem. Stavět se sice začala již v roce 1913, ale dokončena byla až o 17 let později. Masu vody o rozloze 40 ha ( a objemu 2.7 miliónu krychlových metrů H2O) zadržuje sypaná hráz, vysoká 17 m, široká v koruně 6 m a dlouhá 240 metrů. Výpustní zařízení je umístěno v 28 m vysoké kamenné věži (připomíná nějakou tu hradní), umístěné v blízkosti hráze na levém břehu přehrady.

V roce 2010 byla Luhačovická vodní nádrž kvůli sinicím vypuštěna, bagrováním zbavena od množství bahna, poté znovu napuštěna a veřejnosti zpřístupněna v roce 2013.

V současnosti slouží jako ochrana před povodněmi, výrobna el.energie v malé vodní elektrárně, zajišťuje minimální průtok Šťávnice pod hrází, dále slouží k provozování rybářství a samozřejmě rekreačnímu využití, k němuž patří koupání a provozování vodních sportů.

Pěkné jsou i pěší procházky okolo jejích břehů, což nás přivedlo na myšlenku, že se k ní v nejbližší době - a to na jaře, na podzim anebo v létě - s manželkou znovu rádi vrátíme...

Poslední aktualizace: 13.2.2021

O Luhačovické přehradě na mapě