Obrázky z Vídně, města výborné kávy a dobroty pana Sachra

Turistické cíle • Zajímavost

Nahrát moje fotografie

Vstoupit do fotogalerie (14 fotografií)

Českou „vídeňskou kávu“ ve Vídni sice neznají, i když kávě maličko rozumí. Možná i trochu více, jelikož si toho všimli až v OSN.

Jedni říkají, že se káva do Vídně dostala po neúspěšném obléhání města Turky ke konci 17. století, druzí však tvrdí, že tento nápoj zde vařili odjakživa. Od roku 2011 je to i písemně stvrzeno. Vídeňská kavárenská kultura je od zmíněného roku zapsána jako nehmotné kulturní dědictví na seznam UNESCO. Ve Vídni je prý skoro 1000 kaváren. Já to nepočítal, ale je to docela možné, protože občas je jedna od druhé vzdálená pouhých několik desítek metrů. Zavítat do některé kavárny a přičichnout k její neopakovatelné atmosféře je při návštěvě Vídně povinností. Jinak člověk město nepozná.

Po přečtení nějakého průvodce napadne každého zavítat do některé z nejslavnějších kaváren, ale ty jsou plné turistů. Místní chodí do těch méně profláknutých, ale o to kouzelnějších kavárniček. To jsme také vyzkoušeli, ale i přesto jsme museli nakouknout, jak vypadají ty nejslavnější.

Těžko začít kavárenský výlet jinde než u Hotelu a Café Sacher. Své jméno získal díky stejnojmennému čokoládovému dortu Sacher, nazvanému podle svého tvůrce. Přehlédnou hotel nemůžete podle fronty turistů, jak do klasické kavárny, tak do její modernější, pro turisty upravené části. Nic pro nás.

Café Central, jedna z nejznámějších kaváren, otevřela poprvé své dveře návštěvníkům v roce 1876. Nás to však nelákalo nakouknout dovnitř a prohlížet si překrásný interiér, kde dříve sedávali Adolf Loos, Sigmund Freund, Stefan Zweig či Leo Trotzki. Také tady jsme odmítli stát frontu.

Café Demel, luxusní císařská kavárna, fungovala již v 18. století a údajně zde byl upečen úplně první Sachrův dort. Také tady jsme si nedali kávu a neprohlíželi starobylý nábytek či dobové obrazy.

Café Leopold Hawelka, další legendární kavárna, naštěstí již ne v takovém obložení turistů. Ochutnali jsme zdejší výbornou kávu a dožadovali se Buchteln, čerstvě pečených povidlových buchet, dle receptu Josefiny Hawelka, ale ty podávají až později odpoledne a večer. Škoda, líbilo se nám tady. Pozor však – platba pouze v hotovosti.

Proslulý dort pana Franze Sachra, podle mnohých nejslavnější dort na světě, byl v době svého vzniku dílem nezkušeného kuchtíka, to nic nemění na tom, že ho prostě musí člověk ochutnat při návštěvě Vídně. Ať to stojí, co to stojí. To by jinak ve městě vlastně nebyl. My jsme tak učinili v kavárně Diglas.

A co že to vlastně je za dobrotu? Základem Sachru je tmavý korpus, pomazaný meruňkovou zavařeninou a potažený čokoládou. Někde jsem slyšel, že by si měl dát člověk pozor na to, zda ochutná opravdový Sacher. Ale tahanice a podnikatelský boj mezi potomky objevitele tohoto pamlsku, způsobily, že v současnosti existují dva typy "originálních sachrů". Liší se například tím, že uprostřed dortu je druhá vrstva zavařeniny, či složením polevy.

Což o to, pochutnali jsme si. Sacher dort, jeden ze symbolů Vídně, není nijak přeslazený, přesně tak akorát. Ale na druhou stranu jsme ho už v další kavárně nevyhledávali. Jednou stačí.

Mezi kavárny, jejichž návštěvu mohu doporučit, patří určitě Urania, výborný podnik v budově hvězdárny. Kromě výborné kávy tady mají v případě pěkného počasí venkovní posezení se zajímavým výhledem na řeku a město.

Kaffeefabrik na Favoritenstraße klasickou kavárnu nepřipomíná, ale příjemná obsluha a výborná káva z vlastní pražírny stojí určitě za návštěvu.

Také Kaffemik není nóbl kavárna, kterou by možná člověk očekával v blízkosti slavné Mariahilferstrasse. Ale i tady nám kávička chutnala.

Na závěr kavárna, jejíž návštěvu mohu určitě také doporučit. Moc se mi tam totiž líbilo. Kleines Café, údajně nejmenší vídeňská kavárna, se nachází na Františkánském náměstí. Její interiér tvoří dvě kožené lavice, pár stoliček, stolky s mramorovou deskou a zrcadla.
*