Obří ledová jeskyně u Werfenu (Eisriesenwelt bei Werfen)

Název tohoto přírodního unikátu, nacházejícího se v rakouském pohoří Tennengebirge, lze do češtiny přeložit jako Svět ledových obrů, ale také krátkým a úderným Kra. Občas ale bývá nazýván také Posseltovou jeskyní. Jedná se o pozoruhodnou zpřístupněnou jeskyni, která se nachází „v útrobách“ dvoutisícové hory Hochkogel, přibližně 50 kilometrů jižně od Salcburku. Se svými 42 délkovými kilometry je vůbec nejdelší ledovou jeskyní na světě. A na tomto konstatování nic nemění ani to, že jen v Rakousku najdeme asi šest jeskyní o něco delších ... ty už ale nejsou ledové. A pokud si pamaruji výklad průvodce dobře, tak vstup do jeskyně leží v nadmořské výšce 1.640 metrů, nejvyšší bod zpístupněné části v 1.775 metrech (i když některé prameny uvádí, že tzv. Nový Svět leží ještě o 20 m výše) a během prohlídky musíte – v různých chodbách, labyrintech a dómech – zdolat celkem 1.475 schodů. Ve tmě, mrazu, s karbidovou lampou v ruce … a o dvacet euro lehčí. Musíte uznat sami, takové nabídce nelze odolat.

Jeskyně Eisriesenwelt se nachází u – nebo spíše vysoko nad – třítisícového městečka Werfen, ležícího v údolí řeky Salzach v nadmořské výšce okolo 550 metrů. Je úžasné sledovat, jak se hradní pevnost Hohenwerfen, tyčící se na vysoké skále nad městem, ocitá rychle hluboko pod vámi. A to jste teprve na parkovišti pod restaurací a prodejnou suvenýrů, nacházející se jen pár desítek metrů nad „pouhopouhou“ tisícovkou. Před vámi je v té chvíli teprve cesta k dolní stanici kabinové lanovky. Tu můžete absolvovat jako panoramatickou (s výhledy) nebo zastřešenou (skalním tunelem). Lanovkou pak během chvilky překonáte převýšení téměř 500 metrů. Od horní stanice lanovky pak zbývá ke vchodu do jeskyně ještě nějakých 25 minut pěšky. Cesta vede v serpentinách po západní stěně hory a z části je krytá. V každém případě se jedná o velmi zajímavý a nevšední zážitek.

Zdejší ledová jeskyně, široká až 30 metrů, byla objevena již v roce 1879 salcburským přírodovědcem Antonem von Posselt a veřejnosti byla zpřístupněna v roce 1920. Dnes ji procházíte s průvodcem, který k vašim lampičkám přidává bílé světlo z „drátu“, který je vlastně hořčíkovou světlicí. Klasické elektrické osvětlení ve vápencové skále totiž chybí. Z celkové délky jeskyně je veřejnosti zpřístupněn přibližně 1 kilometr, ale dál byste si už ledového království stejně moc neužili. Přesto, že se zde provádí – v němčině a angličtině - jen od konce dubna do konce října (doufám, že jsem se nespletl – zde použité informace tahám z paměti a slov naší česko-rakouské průvodkyně, která s námi ledovou prohlídku absolvovala a tlumočila), průvodci jsou zde zaměstnáni celoročně. Zbytek roku totiž zajišťují úklid a oplachové čištění. Fluktuace zaměstnanců je prý více než vysoká.

Tím bychom měli řečeno to základní, ale přidám ještě - jen tak, bez ladu a skladu – alespoň pár slov, převážně z historie objevování tohoto místa a technických dat. Významnou postavou pro dějiny tohoto místa byl vědec Alexander von Mörk, který je zde také pohřben. Vrstvy ledu v jeskyni narůstají díky komínovému efektu. kdy do jeskyně vniká studený vzduch, který pak Jarní tájící sníh transformuje uvnitř jeskyně do podoby ledu. V létě se ovšem ohřeje i interiér jeskyně a 5 až 10 cm ledu opět odtaje. Když v roce 1879 přírodovědec Anton Posselt jeskyni objevil, dokázal se dostat jen asi 200 metrů do jejího interiéru. Dále už nemohl vstoupit pro špatné vybavení a příliš strmý výstup. Místo zlomu označil černým křížem na skále, který zde i dnes uvidíte, a jeskyně s přibližně 30 tisíci m2 ledu, byla opět zapomenuta. Nic na tom nezměnil ani fakt, že Posselt svůj objev roku 1880 prezentoval v jednom horolezeckém časopise.

Až v roce 1913 se podařilo několika výzkumníkům, v čele s Alexanderem von Mörk, dobýt nejstrmější části ledového příkrovu, zvané Velká ledová zeď. Von Mörk byl také jediný, kdo se odvážil projít malým zatopeným průchodem a vstoupit tak do obrovského sálu, který byl později po něm pojmenován. V roce 1914 musel tento mladý badatel narukovat a zasáhnout do bojů I. světové války. Ve 27 letech umírá a jeho kamarádi v roce 1920 plní Alexanderovo poslední přání. Von Mork je tak pohřben v ledové katedrále. V roce 1919 zde zahajuje výzkumné práce salcburský právník Friedrich Oedl, který tady také postavil první hotel nebo spíše chatu, nazvanou Forscher Hütte. Ta další se již jmenuje po Oedlovi (Dr.Oedl-Haus, 1.575 m.n.m.) a pochází z roku 1925. Vlastníky „pozemku“ ledové jeskyně jsou však nadále Rakouské spolkové lesy nebo přesněji Národní rakouská lesnická komise. Tam prý také končí většina příjmů ze vstupného. Od roku 1920 jsou zahájeny první veřejné prohlídky. Dnes sem zavítá kolem 160 tisíc návštěvníků ročně a zdejší kabinová lanovka přepraví až 2.500 turistů denně. Celá prohlídka trvá okolo hodiny (ale někdy téměř 75 minut) a teplota zde bývá většinou těsně pod bodem mrazu. Nejznámějšími útvary jeskyně jsou Posseltova věž, Hymirova jeskyně a Dóm Alexandera von Mörka

Od roku 1953 se k jeskyni dalo zajet po velmi špatné silnici zvané Eisriesenweltstrasse. V roce 1964 byla silnice rozšířena a o deset let později bylo vybudováno parkoviště pro 300 osobních automobilů. Visutá lanovka s největším převýšením v Rakousku, která výrazně urychlila výstup k jeskyni, byla vybudována roku 1955. Od roku 1978 je lanovka vybavena většími kabinami pro 15 osob. V současné době lanovka dosahuje sklonu přibližně 50 stupňů a za pěkného počasí vás čekají nádherné výhledy na Vysoké Taury. Pěšky vás čeká přibližně 90 minut prudkého stoupání, ale zase něco ušetříte (my to měli jednoduché – pršelo a byla mlha, takže jsme raději neušetřili a stejně nic neviděli). Je přitom zajímavé, že ještě stále nebyl – z finančních důvodů – realizován původní návrh, kdy měla být postavena lanovka z údolí Salzachu, která by vedla skalní úžlabinou až do místa ležícího asi 100 metrů od vchodu do jeskyně.

Pro lepší představivost se uvádí, že ledové stěny Jeskyně Eisriesenwelt dosahují výšky osmipatrové budovy. Maximální síla ledové vrsty je prý 20 metrů. Součástí jeskyně je také podzemní jezero Sturmsee. Vstup do jeskyně silně připomíná slavnou scénu z Pokladu na Stříbrném jezeře (jen ty Plitvičky chybí) a je 20 metrů široký a 18 metrů vysoký. Většinu návštěvníků zřejmě nejvíce zaujme ledový mamut a hrad Hymirburg. Nejstarší zdejší led prý už oslavil kulatou tisícovku. Pro návštěvníky Jeskyně Eisriesenwelt se hodí slušná fyzická kondice, protože ve tmě a chladu budete překonávat na relativně krátkém úseku a schodech převýšení 135 metrů. Schody jsou sice strmé, ale naštěstí nekloužou.

Protože jsem zákaz fotografování (ten neplatí kvůli ochraně ledu a snaze prodat více pohledů, ale z časových důvodů – fotografování prý může výpravu zdržet až o 20 minut a tady se chodí po 6 minutách) v interiéru jeskyně poctivě dodržoval (údajně hrozila mastná pokuta, byly tam špatné světelné podmínky a s kompaktem, který jsem měl s sebou, bych tady stejně moc parády nenadělal), používám ve fotogalerii skeny pohledů a publikací, které jsem si zde zakoupil. Pro nastínění podoby tohoto unikátního díla Matky přírody to snad postačí.