Olomouc adventní – Mechanický betlém na Šantovce

Předvánoční doba bývala v minulých dobách spíše dobou klidu a očekávání radostné události, zrození Ježíše Krista. Tak nám to tedy líčí historikové a ctitelé tradic. Současná doba ovšem Vánoce proměnila spíš ve svátky konzumu, dobu předvánoční v čas nákupů a shánění všeho možného i nemožného. Osobně se přiznávám, že z moderní doby Vánoc mám nejraději ty trhy a stánky na náměstích a zejména ty stánky se svařákem či punčem, tím ale nechci propagovat vyšší míru alkoholismu, ale myslím že občasné 2–3 takové nápoje nejsou na škodu.

Snad aby se zavděčili té tradici, nebo poněkud otupili přehnanou komerčnost současné doby, v jednom olomouckém konzumní chrámu vytvořil tým architektům, designerů nebo grafiků, patrně i programátorů novodobý betlém, tedy připomínku biblické krajiny s výjevem zrození Spasitele.

Tvůrci využili nejmodernější postupy a technologie k vytvoření díla tradičního i netradičního.

V propagačních článcích i vysvětlující tabulce se betlém označuje jako supermoderní mechanický betlém, který má připomínat význam Vánoc. Ta supermodernost se ale skrývá jen v technologii výroby, která spočíval v použití 3D tisku. No uvědomíme-li si, že dřívější tvůrci používali materiál, který jim doba umožnila (dřevo, papír, keramika, sklo aj.), vlastně jen navazují na tradice současnými možnostmi.

Betlém je pohyblivý, to znamení že některé výjevy (ne vše) jsou pohyblivé. Výjev jako takový můžeme rozdělit zhruba do dvou částí, a to překvapivě na levou a pravou. Ta pravá může znázorňovat přímo biblickou krajinu někde v Palestině. Snad samotný Betlém někdy kolem roku 0. V popředí před městem, které je na kopci, je pod hradbami skalní sluj s přístřeškem či stájí, kde se měl snad Ježíš narodit. Podle evangelií totiž byly ve městě všechny hostince plné (konalo se sčítání lidu), takže svaté rodině zbylo jen skromné ubytování na periferii. Panna Maria kolíbá malého synáčka, přicházejí bájní tři králové (nebo mudrci). Ti rovněž vykonávají nějaké pohyby.

Leví část se svým pojetím blíží těm našim betlémům, tedy výjevu nějakého města nebo hradu, spíše středověkého a v podhradí různým řemeslům a jiným činnostem. Vidět se tak dá kovář, pekař, rybář, zřejmě koželuh, obchodník s dobytkem nebo koňský handlíř, bednáři atd. Nechybí pastýři a ovečky, ale jsou tu i poněkud méně tradiční výjevy, kluci si opékají buřty, jeden snad i mrská káču.

Po hradbách pochoduje stráž zbrojnošů.

Ta levá část je pohyblivější více, zhruba po čtvrt hodině, jak přeletí na plátně kometa se hradby zasunou a spoza nich se vynoří historické centrum Olomouce, tedy i s moderní Šantovkou.

Celý betlém ne se název Betlém Rudolfa Jana. V tomto případě jde o připomínku arcibiskupa Rudolfa Jana, kardinála Habsbursko-Lotrinského (1788–1831). Nejmladší syn budoucího císaře Leopolada II. právě v roce 1819 usedl na trůn moravského metropolity. Měl zásluhy na rozkvětu nejen Olomouce a jeho okolí, ale i na zprůmyslnění dnešního Ostravska. Byl zakladatelem tamní Rudolfovy huti, pozdějších Vítkovických železáren.

Aktuálně je k vidění přes 80 postav, 150 zvířat a 163 budov. Plocha současného betlému je 10 m2. Současná podoba není konečná, tvůrci mají v plánu na díle pokračovat a rozšiřovat ho. Nakonec se chtějí dostat i do Guinessovy knihy rekordů. Ta prozatímní velikost současného městečka by měl být v nákupní galerii k vidění do 6. ledna 2020, tedy do příchodu Tří králů.

A jako bonus ještě nějaké foto z adventní Olomouce.