Loading...
Ostrov Madeira (6): Porto da Cruz - Boca do Risco (05/2015)
Severní pobřeží Madeiry je nádherné, divoké, rozeklané a oceán bouřlivý. Z městečka Porto da Cruz vede po skalách nad oceánem stezka k Boca do Risco (nebezpečný průsmyk), kterou kdysi používali nosiči vína. Dá se po ní dojít až do Machica. Anebo opačně.
Průvodce píše "těžká trasa, pouze pro zkušené turisty bez závratí". Podle nás se jedná o poměrně pohodlnou pěšinu po pobřežních útesech v jedné výškové úrovni, jen tu prostě není zábradlí. V žádném případě ale nejdete přímo nad oceánem, není kam padat a závrať tu nikdo nedostane.
Pouze jedno místo bylo trošku horší - skalnatá žíla z tvrdé horniny vedoucí z útesů kolmo k pobřeží přeťala vyšlapanou stezku a na chvilku změnila charakter chodníku. V tomto místě ale byla na skále připevněná lana a úsek šel dobře přejít. Za celou dobu jsme na stezce nikoho nepotkali, takže děkujeme autorům průvodců, že vystrašili většinu zájemců.
Začínáme v Porto da Cruz a protože jsme dopoledne měli ještě jiný program, zbývá nám odpoledne. Nejprve si dáváme na oběd skvělou rybu espada v restauraci na pobřeží, pak jdeme na prohlídku poněkud uměle působícího nábřeží mětečka s bazénem (vypuštěným). Domky v zátoce působí omšele a některé jsou i opuštěné. Za zatáčkou je stará palírna rumu z cukrové třtiny, lze nahlédnout dovnitř na vlastní nebezpečí, tak nahlížíme. Chlapi makají u starých repasovaných strojů, a venku na fasádě cedule Evropské unie, že zadotovala obnovení této činnosti.
Dominantní bod této části krajiny tvoří Penha de Águia (Orlí skála). Trčí nad Porto da Cruz jako velký obrácený hrnec. Vede na ni stezka, ale tu jsme neměli v plánu. Vyčetla jsem, že skála byla původně součástí centrálního masívu, ale erozní činností divokých říček se oddělila a sjela k pobřeží. Orlí skála je fotogenická ze všech směrů a za dobrého světla pořídíte výstavní fotografie. Další kopec nad Porto da Cruz je podivně uřezaný, vede tam nová silnice opět za dotace EU. Od pobřeží to ale vypadá dost divně.
Snažíme se dostat autem na začátek stezky Boca do Risco. Jezdíme po místní části Larano a ne a ne to trefit. Místní děda se na dotaz usměje a máchá rukou, že pořád rovně. Rovně tu ale není nic, několikrát se točíme a konečně to asi máme. Označení žádné.
Místo poznáte tak, že asfaltová silnička končí u nákladní lanovky, která vede dolů k pobřeží. Lanovka je funkční, ale opravdu nevím, k čemu se používá. Dole jsou jen srázy, ani přístav tu není. Možná nějaká malá políčka někde dole. Tady necháme auto, nikdo tu neparkuje.
Na cestě stojí rezavý kocour. Chvilku jde s námi, pak ho to přestane bavit a sedne si na stezku. Trasa jde nejprve borovicovým lesem, oceán pouze prosvítá mezi stromy. Další lanovka dolů k pobřeží, ale spíše taková jak od kutila. Políčko dolů po srázu, malý vinohrad, jak tady někdo může něco pěstovat?!
Konečně se začíná otevírat pohled na útesy, jsme z lesa venku a vidíme kus rozeklaného pobřeží a v dálce vykukuje i poloostrov São Lourenço. Paráda. Oceán pod námi, vlny buší do skal. Pěšina se vine okolo útesů, asi do půlky trasy je kolem stezky posečená tráva. Nechápeme proč :-) Stezka není nijak označená, ale trávu sečou. Na skalách roste krásný druh z čeledi tlusticovitých Aeonium Glandulosum – madeirský endemit. V květnu bohužel ještě nekvetl, jeho čas přijde až v létě.
Jdeme po pěšině, je už k večeru a slunce je nízko, ale skály jsou vyhřáté a je teplo a nefouká vítr. Fotografie ale už nemají tu barvu, velká část skal je už teď bohužel ve stínu. Představuji si to tu za vichru a deště ... Kousek před Boca do Risco to otáčíme. Žádné další překvapení by nás už nečekalo a hlavně, začíná se šeřit. Vyšli jsme pozdě a musíme zpět k autu. Rezavý kocour sedí pořád na cestě a čeká :-)
Celá trasa z Porto da Cruz do Machica je podle průvodce na cca 5 hodin chůze. Z Porto da Cruz, části Larano je to k Boca do Risco 1,5 hodiny. Za větru a deště sem nechoďte. Jinak určitě ano! Na Madeiře je o stezky kolem útesů nouze, jestli dokonce tato není jediná na celém ostrově.
Text: Alexandra PrejdováVšechny články z naší cesty na Madeiru: