Loading...
Ostrov Madeira (7): Poloostrov São Lourenço, pláž Prainha (05/2015)
Sérii článků o Madeiře zakončuji poloostrovem São Lourenço. Tato část Madeiry je naprosto odlišná od zbytku ostrova. Je to taková polopoušť na ocásku trčícím do oceánu se spoustou zajímavé xerotermní (suchomilné) flóry, krásnými ukázkami sopečné činnosti, ale taky se spoustou turistů. Poloostrov je dostupný pro každého a každý jej chce vidět, protože je prostě jiný, na stezkách určitě nebudete sami.
Silnice, po které kolem čmoudící fabriky (průmyslová zóna Caniçal) k poloostrovu přijedete, končí točnou a poměrně velkým parkovištěm, které je zdarma. Dále nás vítá cedule Evropské unie s informací o tom, že se tady vybudovaly chodníky, aby se ochránila příroda. Dlážděné stezky se schody a zábradlím jsou opravdu zánovní a turisté po nich jdou poctivě husím pochodem.
Trasa (označena jako PR 8) na poloostrově je asi na 2,5 – 3 hodiny chůze a není na ní nic záludného. Je nenáročná, ale je třeba pamatovat na to, že zde může vanout dost silný vítr, před kterým poloostrov nechrání žádná vegetace. Celou dobu jdete na slunci a teplota se tu zdá také být vyšší než v jiných částech ostrova. V oáze Casa da Sardinha (Dům u sardinky) s palmami je sice budova, ale ta neslouží ani jako bufet, a kupodivu ani jako WC. Je tu pouze expozice muzea. Proto musíte mít tekutiny s sebou.
Pohledy na barevné útesy a modrý oceán jsou fascinující. Geologické vrstvy jsou zde dobře viditelné a také dávné průniky lávy napříč těmito vrstvami. V dálce jsou vidět neosídlené ostrovy Ilhas Desertas, které patří k Madeiře, ale jsou přísně chráněny a vstup na ně je zakázán. Žijí tam tuleni středomořští, kteří byli zde na Madeiře při osidlování ostrova úspěšně vyhubeni.
Na poloostrově se vyskytuje několik endemických druhů rostlin, z nichž některé jsme vyfotili v květu, např. rostlinu z čeledi hvězdicovitých Andryala glandulosa, chlupatou bylinu s žlutými květy. Anebo krásnou fialu madeirskou (Matthiola maderensis) a ještě krásnější hadinec (Echium nervosum).
Z parkoviště je vidět nějaký šílený apartmánový komplex s věžičkou (kostela?) a majákem (atrapa?), podle mapy Resort Quinta do Lorde. Když pak projíždíme kolem, všimneme si, že je bez rekreantů. Jako město duchů. Možná se sem sjedou na léto.
Po cestě zpět se ještě zastavujeme na dvou místech. Prvním je vyhlídka Ponta do Rosto, na kterou se dostanete autem z kruhového objezdu. Odtud je asi nejkrásnější pohled na São Lourenço a máme také dobré světlo pro fotografování. Je tu pár piknikových stolků, ale jsou vesměs rozbité.
Druhou zastávkou je pláž Prainha, zaparkovat se dá při silnici a pak jít pěšky dolů k pláži. Je to prý jediná přírodní písečná pláž na ostrově. Je krásná, ale malá. Při letním náporu tu bude hlava na hlavě. Písek je šedočerný, jak se sluší na sopečný původ hornin. Beru si jej do skleničky trošku na památku.
Voda v oceánu je čistá a studená, je teprve začátek května. Pár lidí se ale koupe, jsou to Češi. U pláže je bufet a sprcha. Nějaká auta parkují i dole, ale moc místa tu není. Nad pláží je na kopci bílá kaple Nossa Senhora da Piedade.
Místní se prý jezdí o víkendech koupat na ostrov Porto Santo. Tam je několikakilometrová písečná pláž. Z Madeiry je tento ostrov dostupný buď 2,5 hod. jízdou trajektem z Funchalu, anebo ledadlem z letiště Santa Cruz. Do našeho týdenního pobytu se ostrov Porto Santo už nevešel.
Text: Alexandra Prejdová
Fotografie: Jan Prejda