Pardus vyhlídkový
Vrch Pardus (673) nad Rusavou býval ještě poměrně nedávno význačným turistickým pojmem. Jeho odlesněný vrchol trčící z hřebene, klesajícího od sedla Klapinov k spodní části obce a rozdělující ji na dvě části, býval nádherným kruhovým výhledovým místem. Sám mohu potvrdit, že tomu nejen v době mého mládí, ale z větší části přibližně před takovými dvanácti lety opravdu ještě bylo.
Bohužel se mění nejen časy, ale i podoba dříve oblíbených míst. Většina valašských chalup, salaší a pastvin, které bychom v této krajině dříve našli i vysoko pod hřebeny, vzaly za své a příroda se znovu vrhá na dočasně ztracená území.
Na Pardusu nyní narazíte už jen na výhled směrem k východu, jihu a jihozápadu, přičemž na ten východní zapomeňte, pokud zde budete ve slunečném dni v dopoledních hodinách, protože vám to naše největší stálice prostě nedovolí! V jiném časovém rozmezí dne pak mohou vaše oči zalétnout až k hřebenům pohraničních kopců, oddělujících Moravu od Slovenska.
Směrem k jihu a jihozápadu se vám naskytne pohled na sníženinu údolí Ráztoky, nad níž horizont vyplňuje kulisa Ondřejovska, Křídla s pozůstaky hradu a jiných vrchů. Spolu s vámi se o ten rozhled dělí i desítky kraviček, popásajících se za elektrickým ohradníkem.
Na ten výhled nekrásnější a téměř letecký, zobrazující pod vámi směrem k severu jak na plastické mapě rozložení dědiny Rusavy, obklopené směrem k blízkému Hostýnu dalšími půvabnými kopci, ale zapomeňte!
Zarostl nám, zarostl. A spolu s těmi křovinami a remízkem, který by stačilo kvůli obnovení výhledu jen trochu prokácet, na vlastní travnatý vrchol Pardusu útočí další náletové křoviny.
A kořeny tu už před časem zapustily i břízy a mladé smrčky.
(Doufám, že se nakonec nedočkáme zase toho, že místo aby se to tu trochu pokácelo, nechá se to raději celé zarůst, a po určitém čase někdo přijde s „geniálním nápadem“ postavit zde drahou rozhlednu!)