Paříž – Svatá kaple (Paris - Sainte Chapelle du Palais)

Skutečný klenot gotické architektury a pravděpodobně jedna z nejkrásnějších gotických staveb světa vůbec. Místo, kde se člověk v pokoře sklání před dokonalostí vyššího principu. Tato označení dvoupodlažní královské kapli v areálu Justičního paláce na ostrově Ile de la Cité v Paříži patří určitě plným právem.

Tento gotický skvost byl postaven v letech 1242-1248, na popud francouzského krále Ludvíka IX., za účelem přechovávání cenných relikvií, zejména Ježíšovy trnové koruny, kterou král vykoupil ze zástavy v Benátkách v roce 1239 nebo 1241. Nákup svatých relikvií stál údajně krále více než dvojnásobek sumy, za kterou byla kaple postavena (některé prameny uvádějí i sumu téměř čtyřnásobnou). Několika posvátnými trny z Kristovy mučednické koruny obdaroval Ludvík IX. Svatý i další evropské panovníky, včetně českého krále Přemysla Otakara II. V roce 1246 zakoupil Ludvík IX. I fragment kříže a svatého kopí.

Stavitelem kaple byl – s nejvyšší pravděpodobností - Pierre du Montreuil (také Pierre de Montereau), geniální středověký architekt, který se podílel i na stavbě baziliky Saint Denis, považované za první gotickou katedrálu světa, transeptu pařížského Notre Dame nebo na přestavbě kláštera Saint Germain des Prés. Ten navrhl kapli jako dvojpodlažní stavbu s tím, že dolní kaple sloužila královskému služebnictvu a horní kaple byla určena jen králi, jeho rodině a nejvzácnějším hostům z řad nejvyšší aristokracie.

Kaple se vyznačuje štíhlou výškou, kterou převyšuje okolní „mladší“ budovy, a která je ještě zdůrazněna dvojvěžovým průčelím a zejména středovou, 75 metrů Vysokou, štíhlou věží. Nad Justičním palácem se tak tyčí i prostorná hrotitá okna horní kaple. Celá stavba se do výšky zjemňuje a zužuje, a bývá označována jako odlehčená krajková gotika ve stylu „dotýkat se nebes“.

Dolní kaple je trojlodní, téměř sedm metrů Vysoká, a její celý prostor v podstatě zabírá hlavní – střední – loď. Kapli zdobí motiv trojlaločného oblouku, který obíhá podél všech stěn. Závěr kaple, ve které nad vším převládá ohromující bohatá pestrobarevná dekorace, tvoří polygonální apsida. Výzdobou je skromnější, The Lower Chapel is dedicated to the Virgin Mary and was once reserved for the king's staff.nízký klenutý strop je vymalován do podoby hvězdné oblohy a mezi klenutými sloupky se nachází medailony a sošky apoštolů. Návštěvníci Dolní kaple si zde mohou prohlédnout i náhrobky bývalých zdejších duchovních a nakoupit suvenýry a materiály o Sainte Chapelle. Dolní kaple je zasvěcena Panně Marii.

Horní kaple je přístupná vnitřním točitým schodištěm. Po něm vystoupáme do jednolodního Prostou, který nás ohromí svou krásou i jemnou zdobností, okázalým „zlatým“ bohatstvím i různobarevným světlem. Horní kaple, která je vlastně vzácnou šperkovnicí a velkolepým relikviářem, je 17 metrů široká a 20,5 metru vysoká. Kolem obvodu obíhá vysoká plinta, přerušovaná mramorovými arkádami a Hlubokými výklenky. Ve třetím poli mezi sloupky se nacházejí dva výklenky, určené pro krále a jeho rodinu. Každý z dvanácti pilířů je zde ozdoben sochou ze 14. století, která představuje jednoho z apoštolů. Šest z nich však už bylo nahrazeno kopiemi.

Dekorativní jemnost kaple zvýrazňují patnáct metrů vysoká vitrážová okna, která zaplavují kapli zvláštními odstíny světla. Vitráže oken ve své nádheře barev a vzrušenosti jednotlivých scén zobrazují biblické příběhy. Celková plocha oken je 618 m2 a tvoří ji celkem 1134 částí. Dvě třetiny z nich, konkrétně 720, jsou původní díly ze 13. století a ty se – překvapivě – vyznačují zářivějšími barvami. Některé originály vitráží ze Sainte Chapelle jsou umístěny v muzeu Musée du Cluny. Vitrážová okna mají jasný ikonografický program. Jsou zde zobrazeny scény z Nového zákona, Pašijí, dětství Ježíše, života Jana Evangelisty nebo knihy Genesis, ale i přemístění znovuobjevených Kristových ostatků králem Ludvíkem IX. do Paříže.

Dominanta západního průčelí kaple, tedy velké rozetové okno, byla „přidána“ dodatečně a pochází z roku 1490. Horní kaple je ve své dokonalosti považována za skvost rayonantní – tedy paprskové nebo plaménkové – gotiky. Kaple byla pro krále přístupná přímo z královského paláce a sloužila i jako reprezentace císaře Svaté říše římské.

Exteriér stavby sice představuje rovněž prvky vrcholné plaménkové gotiky, včetně mramorové balustrády pod příkrou střechou, zdobného průčelí, figurálního portálu s Pannou Marií na středovém sloupku i okenních kružeb, ale působí přesto relativně jednoduchým až strohým dojmem. Jako by chtěl stavitel kaple tajit dokonalost a bohatství interiéru. I z venkovní strany bezpečně rozeznáme „hranici“ mezi Horní a Dolní kaplí.

Za stavitele Sainte Chapelle byli svého času považováni i Jean de Chelles, Thomas de Cormont nebo neznámý Mistr z Amiens. Poslední varianta měla mnoho stoupenců, protože kaple vykazuje mnoho společných znaků právě s amienskou katedrálou. Královská Sainte Chapelle má atypické rozměry; je 36 metrů dlouhá a 42,5 metru vysoká. Ještě 33 metrů nad ní se tyčí štíhlá věž z cedrového dřeva, která pochází z 19. století a je přesnou replikou původní věže z 15. století.

Kaple byla, stejně jako mnoho jiných francouzských sakrálních památek, poškozena v období francouzské revoluce. V této době byly zničeny i některé vzácné relikviáře. Část mobiliáře nenávratně zmizela, část – včetně varhan – byla přemístěna jinam. Několik kusů bylo znovu nalezeno a v současnosti jsou umístěny v muzeu Notre Dame.

Následně byla v průběhu 19. století kaple rekonstruována, přičemž po dobu opravy byly rozebrána a demontována jednotlivá vitrážová okna. Práce vedl architekt a historik umění Eugene Viollet-le-Duc. Rekonstrukce byla dokončena v roce 1855 a od roku 1862 je vyhlášena za národní kulturní památku. Stejný princip ochrany vzácných skleněných vitráží ze 13. století byl použit i v období II. světové války.

Královská kaple Sainte Chapelle v Paříži je – i s nábřežím Seiny - zařazena od roku 1991 mezi památky na seznamu světového dědictví UNESCO.