Plačický potok

Tento vodní tok, jenž byl dříve zván rovněž jako Střezinský (podle toho, že teče jižní částí Plačic, která se nazývá Na Střezině – čp. 24-29), Střezecký, Střezetický (omyl, jenž vznikl záměnou Střeziny se Střezeticemi) či Rajský potok, případně jen jako struha, o délce 12,154 km (některé prameny uvádějí jen 11,5 km) a ploše povodí 15,753 km2 pramenil v minulosti v Přímském lese nedaleko Stěžírek, dnes spíše v polích a loukách nad ním, neboť onen les se oproti původnímu stavu zmenšil, což můžeme vidět v indikační skice stabilního katastru z roku 1840 od adjunkta 2. třídy Antonína Černého a geometra 4. třídy Karla Hartla, kdy jeho počátek tvořil hranici katastru Horního Přímu a Stěžírek a nacházel se již mimo les (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=HRA481018400).

Od Přímského lesa teče Plačický potok jako zatrubený Stěžírkami, poté středem Stěžer, kde je rovněž od roku 1969 v rámci akce Z zčásti zatrubený a napájí rybníček Michlák u křížení ulic Lipová a K Chaloupkám (dříve napájel rybník u školy a za kostelem, obecní Hořejší rybník a panský Dolejší rybník; ve Stěžerách býval napájen bezejmennými toky od Červeného kopce u Těchlovic, vznikajícího pramenem zvaným Dalla, z něhož byl postaven v roce 1903 do panského dvora vodovod z železného potrubí, a od sádek), a přes Koutníkovo pole (lokalita pojmenována podle plačického sedláka Jana Koutníka z čp. 4, který držel v době sestavování stabilního katastru zdejší polnosti, když je převzal od svých předků, jež se k nim dostali ve 2. polovině 18. století) míří dále do Plačic, kde na něm byla proti hasičské zbrojnici vytvořena malá požární nádrž, u níž se nachází kamenný kříž z roku 1808 s kovovou zvoničkou, jež ve 20. století nahradila původní dřevěný objekt z téhož roku. I v těchto místech se jeho tok oproti minulosti změnil, což můžeme zjistit nahlédnutím do mapy I. vojenského mapování z let 1764-1768 a jeho rektifikace z let 1780-1783 (viz http://oldmaps.geolab.cz/map_viewer.pl?lang=cs&map_root=1vm&map_region=ce&map_list=c112).

Z Plačic míří jižním směrem pod železniční tratí a silničním viaduktem ke Klacovce a Hluboké a pod těmito místy teče územím bývalého Březhradského rybníka, jenž byl založen v roce 1533 a vypuštěn roku 1827 (jako náhrada byla v roce 1830 vybudována pod ním kvůli zdejšímu mlýnu malá nádrž), k tzv. Bahnům, a tak se přímo vyhýbá samotnému Březhradu. Dále jeho tok míří východním až jihovýchodním směrem mezi Březhradem a Opatovickým písníkem do Polabin a pod nimi překonává Opatovický kanál a labský Přivaděč, aby mezi lokalitami Tůň a Velký ostrov vyústil do Labe.

Jeho hydrologická situace byla v minulosti značně odlišná od dnešního stavu. Dříve byl známý tím, že v období větších dešťů se z něj stávala dravá řeka, která měla mnohdy na svědomí řadu povodní (roku 1846 v Březhradě, kde se protrhla hráz bývalého rybníka a většina vsi se ocitla pod vodou, 3. června 1992 ve Stěžerách). Proto se ho lidé již odedávna snažili zkrotit, prohlubovali jej, stavěli stavidla, měnili a čistili jeho tok. Regulace tohoto toku proběhla na plačickém katastru již v roce 1900 a vyšla na 8 133,34 K. Další projekty Vodního družstva pro úpravu Plačického potoka byly vzaty na vědomí roku 1911. V roce 1930 byly ve Stěžerách postaveny místním mistrem zednickým Františkem Čechem 2 betonové mosty, jeden u Masarykovy ulice a druhý u Mrkvičkových u obecné školy, který se roku 1932 probořil pod pivovarským autem. V téže době začala regulace potoka, jíž zahájilo Vodní družstvo Březhrad-Plačice, jehož hlavním účastníkem bylo město Hradec Králové. Veřejné ofertní řízení na úpravu Plačického potoka a odvodnění asi 21 ha pozemků bylo vypsáno v roce 1933. Mnohé změny toku byly provedeny též v období německé okupace. Roku 1963 byla odbahněna a vyčištěna plačická část potoka. K jednomu z velkých čištění koryta na území Hradce Králové došlo v roce 1970, kdy bylo provedeno rovněž zaskružení části potoka ve Stěžerách. Na přelomu 70. a 80. let 20. století byla dokončena regulace většiny jeho toku, i když např. pole u plačického viaduktu bývala i nadále zaplavována kalnými vodami potoka. V následujícím desetiletí byla provedena výstavba vtokového objektu ve Stěžerách. V roce 2013 došlo v Plačicích k jeho přeložce kvůli výstavbě D11 a o 3 roky později došlo na katastru téže obce k odstranění nánosů z jeho koryta, jež provedla firma POPR s. r. o. z Hradce Králové. K další úpravě a vyčištění potoka v těchto místech došlo v letech 2022-2023, kdy byly zrekonstruovány také opěrné kamenné zdi. Roku 2020 byla navíc opravena v Březhradě stavidla, která byla poškozena při dopravní nehodě.

Jeho voda však i chránila, a to plačickou tvrz, jež byla vypálena roku 1436 a nalézala se nejspíše na místě pozdějšího Morávkova statku čp. 1, protože v roce 1890 byla při likvidaci údajného tvrziště zjištěna silná vrstva dřevěného uhlí, která zřejmě souvisela s výše zmíněným vypálením tvrze královéhradeckými husity. Okolí tohoto potoka však bylo osídleno již v prehistorii, čehož důkazem mohou být objevy sídlištních jam s kamennými industriemi a keramickými zlomky nádob kultury s lineární a vypíchanou keramikou z Koutníkova pole z roku 1928 a polykulturní sídliště, jež bylo nalezeno 29. a 30. března 1994 při záchranném archeologickém výzkumu na průkopu plynovodu mezi Stěžerami a jejich částí, jež je nazývána Cihelny. Při výzkumu před stavbou dálnice a mimoúrovňové křižovatky v Plačicích v letech 2013-2015 bylo zase objeveno únětické sídliště, část lužického popelnicového pohřebiště, relikty mohyl z 8. až 9. století a rozsáhlé kostrové pohřebiště z 10. století.

Na závěr ještě dodejme, že o koryto tohoto potoka bylo opřeno levé křídlo vozové hradby vojska Jana Žižky z Trocnova a Hradeckých, které se v bitvě u Strauchova dvora 4. srpna 1423 postavilo Pražanům a panskému vojsku kolem Diviše Bořka z Miletínka. O tomto střetnutí nalezneme v tzv. Kronice starého kolegiáta pražského tato slova: "Tu bylo zabito a zajato víc než 300 mužů, a kněze, který nesl tělo Kristovo, zabil (Žižka) vlastní rukou. Já sotva utekl." Plačický potok s vrbami, hejnem koupajících se hus a brouzdajícími se dětmi býval rovněž jedním z krajinných motivů akademického malíře Adolfa Doležala (1898-1978), rodáka z nedalekých Kuklen.