Vlčkovice (Praskačka)

Podle nálezů v širém okolí bylo toto místo osídleno již v době kamenné a k jeho rozšíření došlo v době bronzové. Svůj název získala ves podle lidových podání od toho, že se zde nacházel les, v němž žili vlci, kteří způsobovali řadu škod. Po jejich vyhubení byla založena osada a získala na paměť vyhubení vlků právě toto pojmenování. Jiná verze hovoří o tom, že se její zakladatel jmenoval Vlček, a tak se nově vzniklá osada pojmenovala po něm.

V roce 1228 se v latinské listině píše o Vlčkovicích jako o Vilčovicích. Ty nejspíše časem zanikly a místo nich byla opatovickým klášterem založena nová osada. První zmínka o této obci pochází z roku 1465, kdy byla zvána Lhotou Vlčkovou, přičemž stála na bývalých pozemcích opatovického kláštera. Stejně jako okolní obce patřila králi Jiřímu z Poděbrad, po jehož smrti v roce 1472 přešla do rukou jeho syna Jindřicha knížete z Minsterberka. Ten Vlčkovice prodal před rokem 1491 městu Hradci Králové, kterému byly roku 1547 císařem zkonfiskovány a následně prodány Janu z Pernštejna. Jeho syn Jaroslav je prodal v roce 1559 městu Hradci Králové. Roku 1610 byly městu exekuovány kvůli jeho dluhům, o 10 let později císařem zkonfiskovány a v roce 1628 opět navráceny městu Hradci Králové. Za třicetileté války byly spáleny a zpustošeny. 22. ledna 1636 rozhodla královéhradecká městská rada o tom, aby jí byla na její potřeby odváděna z Vlčkovic 1 kopa grošů. Vedle toho musela ves přispět 1 grošem na pořízení půlky bečky soli každému královéhradeckému purkmistrovi. Roku 1640 byly ve Vlčkovicích položeny jezdci z císařského pluku plukovníka Kapouna ze Svojkova. O 2 roky později byly ve Vlčkovicích 4 spálené statky, po nebožtíku Soudovi pobořen a po Marynkovi pustý. Podle berní ruly z roku 1654 bylo ve Vlčkovicích 9 usedlostí, z nichž 5 drželi sedláci, 1 zahradník, 2 stavení selská a 1 chalupnické bylo zbořeno. Jak vypadaly Vlčkovice v následujícím století, to podává přesně Václav Paulus ve svém cyklu „Z dějin poddaných vesnic bývalého panství Hradce Králové“, který vycházel v „Obnově“ v letech 1904-1905:

„XI. Vlčkovice. Na počátku 18. století bylo ve Vlčkovicích 7 sedláků a 4 chalupníci (správněji: 2 chalupníci a 2 podruzi). Sedlák Matěj Malina měl 10 str. II. třídy a 60 str. III. tř. dědičných rolí, pod 5 vozů (sena) dědič. luk, pod 1 str. 1 věr. zahrady, ouroků platil o sv. Jiří 1 zl. 27 kr., o sv. Havle též, vrchnosti odváděl 1 str. 1 věr. pšenice, 2 str. 1 věr. žita, 1 str. 1 věr. ječmene, 2 str. 1 věr. ovsa, 2 slepice a 6 vajec; panu děkanovi platil za obláče 3 kr., odváděl desátku 1 str. žita a 1 str. ovsa, též na koně, když se k nemocnému jede, 2 čtvrtce ovsa, vše míry vrchovaté, pak k velkonoci 6 vajec; kantorovi posnopného 2 čtvrtce žita, slouhovi sejpky 1 str. 2 věr. žita; robotoval týdně 3 dny. Sedlák Matěj Šanda měl 2 str. II. tř., 57 str. III. tř. dědičných rolí, pod 2 vozy (sena) luk, pod 3 věrt. zahrady, ouroků platil půlletně 1 zl. 19 kr. 4 ½ den., vrchnosti odváděl ročně 3 věr. pšenice, 1 str. 3 věr. žita, 3 věr. ječmene, 1 str. 3 věr. ovsa, 1 slepici, 4 vejce, panu děkanovi platil za obláče 3 kr., desátku odváděl 1 str. žita, 1 str. ovsa, na koně, když se jede k nemocnému, 2 čtvrtce, 3 vejce; kantorovi posnopného 2 čtvrtce žita, slouhovi sejpky 3 věr. 3 čtvrtce; robotoval 2 dny týdně. Sedlák Vít Střemcha měl 70 str. děd. role III. třídy, pod 3 vozy (sena) louky, 2 věr. zahrady; úroků platil 1 zl. 33 kr. půlletně, vrchnosti odváděl 1 str. 2 věr. pšenice, 3 str. žita, 1 str. 2 věr. ječmene, 3 str. ovsa, 1 slepici a 5 vajec; panu děkanovi za obláče platil 3 kr., desátku odváděl 1 str. 1 věr. žita, 1 str. 1 věr. ovsa, pro koně, když se jede k nemocnému, 2 čtvrtce ovsa, 4 vejce k velkonoci; kantorovi posnopného 2 čtvrtce žita, slouhovi 1 str. 1 věr. žita; robotoval 3 dny týdně. Sedlák Matěj Kadeřávek měl 71 str. dědič. rolí III. třídy, luk pod plat na 3 vozy (za 1 zl. 45 kr. ročně) a na 2 vozy od záduší sv. Ducha (za 2 zl. ročně), zahrady pod 1 věrt., úroků platil ve dvou termínech po 1 zl. 15 kr., vrchnosti odváděl ročně 1 str. pšenice, 2 str. 2 věr. žita, 1 str. 1 věr. ječmene, 2 str. 2 věr. ovsa, 1 slepici a 4 vejce; panu děkanovi platil za obláče 3 kr., dával desátku 1 str. žita, 1 str. ovsa, na koně, když se jede k nemocnému, 2 čtvrtce, 3 vejce k velkonoci, kantorovi posnopného 2 čtvrtce žita, slouhovi 1 str. 1 věr. žita, robotoval týdně 2 dny. Lukáš Jarušek měl 74 str. dědičn. rolí III. tř., pod 3 vozy (sena) luk děd., pod 1 str. zahrady, úroků platil půlletně 1 zl. 15 kr., vrchnosti odváděl 1 str. 2 věr. pšenice, 2 str. 2 věr. žita, 2 str. 3 věr. ovsa, 1 slepici a 5 vajec; panu děkanovi za obláče 3 kr., odsejpal desátku 1 str. 1 věr. žita, 1 str. 1 věr. ovsa, pro koně, když se jelo k nemocn., 2 čtvrce, a 4 vejce k velkonoci; kantorovi posnopného 2 čtvrtce žita, slouhovi sejpky 1 str. 3 věr. žita, robotoval 3 dny týdně. Vdova Michálková měla 94 str. III. tř. dědičných rolí, pod 5 vozů (sena) luk, pod 1 str. zahrady, úroků platila půlletně 1 zl. 45 kr.; vrchnosti odváděla 1 str. 3 věr. pšenice, 3 str. 2 věr. žita, 1 str. 3 věr. ječmene, 3 str. 2 věr. ovsa, 1 slepici a 6 vajec; panu děkanovi platila za obláč 3 kr., dávala desátku: 1 str. 2 věr. žita, 1 str. 2 věr. ovsa, pro koně, když se jelo k nemocnému, 2 čtvrtce, 3 vejce k velkonoci; kantorovi posnopného 2 čtvrtce žita, slouhovi sejpky 1 str. 3 věr. žita, robotovala 3 dny týdně. Sedlák Václav Prudký měl 100 str. III. tř. dědičných rolí, pod 5 vozů (sena) luk, 2 čtvrtce zahrady, úroků platil půlletně 1 zl. 27 kr., vrchnosti odváděl ročně 1 str. 2 věr. pšenice, 3 str. žita, 1 str. 2 věr. ječmene, 3 str. ovsa, 1 slepici a 6 vajec; panu děkanovi za obláče 3 kr., desátku: 1 str. 1 věr. žita, 1 str. 1 věr. ovsa, pro koně, když se jede k nemocnému, 2 čtvrtce ovsa, 5 vajec k velkonoci; kantorovi posnopného 2 čtvrtce žita, slouhovi 1 str. 3 věrt. žita, robotoval 3 dny týdně. Chalupník Václav Honzák měl 11 str. děd. rolí III. tř. a 2 čtvrtce zahrady; úroků platil 6 kr. půlletně, odváděl 2 vejce vrchnosti a 1 panu děkanovi, kantorovi dával posnopného 1 čtvrt. žita, slouhovi odsejpal 2 věrt. žita a robotoval 3 dny týdně. Chalupník Jan Blažek měl 3 str. rolí dědičných a 2 čtvrtce zahrady, úroků platil 1 kr. půlletně, odváděl vrchnosti 2 vejce a panu děkanovi 1 vejce, slouhovi odsejpal 1 čtvrtci žita, robotoval 2 dny týdně. Matěj Kadeřávek měl 6 str. 2 věr. dědič. rolí III. tř., 3 čtvrtce zahrady; odsejpal slouhovi 1 čtvrtci žita, robotoval 1 den týdně. Jiřík Michálek měl 4 str. 2 věr. děd. rolí III. tř., robotoval 1 den týdně. Celá obec platila pánům komisařům 7 zl. 30 kr., společným sloužícím 3 zl. 30 kr., masitého "aufšlagu" 5 zl. 50 kr. Ve Vlčkovicích nebylo výsadní hospody, nýbrž šenkoval tam jeden chalupník, který z toho šenku platil obci 6 zl. rejn. ročně."

V roce 1722 bylo podle tereziánského katastru ve vsi 10 usedlých a 1 podruh. 24. ledna 1786 došlo ke zrušení roboty na královéhradeckém panství. Tato smlouva byla za Vlčkovice podepsána rychtářem Matějem Michálkem, konšelem Janem Peškem a sousedem Janem Morávkem. 4. března 1786 se jí dostalo císařského potvrzení. Roku 1786 byly Vlčkovice přifařeny od Opatovic nad Labem ke Kuklenám, kde byla zřízena nová fara. Josefinský katastr z roku 1787 uvádí již 25 domů. 5. května 1790 byla prostředkem gruntovního zápisu živnost po zesnulém Karlu Michálkovi. Ta se ocitla bez hospodáře a vrchnost hledala jeho řádného nástupce. Přitom bylo objeveno, že zápis na tuto živnost byl vystaven již v roce 1757 pro Václava Michálka, ale byl mu odňat, když musel narukovat na vojenskou službu. Ten se po 3 letech vrátil a hospodařil na statku 3 roky. Když pak nemohl hospodařit s bratrem a matkou, odešel ze živnosti a ta zůstala v rukou Karla Michálka bez všeho zápisu. Zápis Václava Michálka nepřišel do gruntovních knih, protože zůstal u bývalého radního a direktora Kohoutka a roku 1762 při požáru Hradce Králové shořel. Že Václav Michálek svůj zápis odevzdal, prokázal magistrátním dekretem, čímž se mohl opět ujmout tohoto hospodářství. V roce 1816 vyhořel statek Jana Michálka čp. 1. O 3 roky později byly Vlčkovice odškoleny od Kuklen a přiškoleny do Praskačky. Výnos krajského úřadu v Hradci Králové byl datován 23. červencem 1819. Roku 1841 uzavřel královéhradecký magistrát smlouvu s Janem Hrubým, který se v ní zavázal, že bude ve svém hostinci prodávat pouze panské královéhradecké pivo a kořalku. Roku 1843 vyhořel statek Mat. Michálka čp. 26 a v roce 1846 statek Jana Hrubého čp. 4.

Roku 1849 se staly Vlčkovice samostatnou politickou i katastrální obcí. V letech 1861-1862 se několikrát za sebou dostala do dražby usedlost čp. 33. O 3 roky později vyhořela 4 hospodářská stavení se stodolami. 17. dubna 1865 vyhořelo 17 domů se všemi vedlejšími staveními. Způsobená škoda se tehdy odhadovala na 25 000 zl. Roku 1877 byl založen Občanský knihovní spolek pro Praskačku, Urbanice a Vlčkovice. V roce 1888 byl postaven zděný obecní domek, který byl předtím dřevěný. Roku 1892 byla zakoupena a postavena obecní mostní váha. V roce 1898 byla zahájena stavba okresní silnice od Plačic přes Vlčkovice na státní pražskou silnici. 10. září 1900 byla otevřena nová pošta v Praskačce, k níž byly přiřazeny rovněž Vlčkovice. Posel z ní docházel 4x denně na železniční zastávku Praskačka-Urbanice. Roku 1901 byly vykáceny 3 staré lípy před čp. 23, protože vadily stavbě. O 5 let později byl založen sbor dobrovolných hasičů a v roce 1911 Hospodářské družstvo pro rozvod a upotřebení elektrické síly v hospodářství a živnostech, díky němuž byla téhož roku obec elektrifikována. 6. června 1910 zasáhla obec velká bouře s krupobitím, které zničilo část úrody na polích. V roce 1913 vzniklo Meliorační družstvo pro Vlčkovice a okolí. O 2 roky později přišlo do obce 14 haličských uprchlíků, z nichž 5 ještě téhož roku onemocnělo skvrnitým tyfem. 8 z nich odjelo zpět roku 1917. V roce 1915 udeřil blesk do stavení Jana Pilnáčka čp. 28, které zapálil. 10. července 1917 uhodilo do stavení Václava Morávka. Z front 1. světové války se neměli vrátit 4 zdejší muži, ale v různých zdrojích se jich dá nalézt více (Václav Dvořáček, Arnold Kubišta, Josef Morak, Josef Nešetřil, Jan Pilnáček, Josef Sladomel, Josef Šejvl, František Zadrobilek), přičemž o Josefu Morakovi pochybuji, neboť rodina Morakova žila vždy ve Vlčkovicích v Podkrkonoší. Tento nesoulad je způsoben tím, že dodnes nebyl zpracován celkový jmenný seznam našich ztrát v 1. světové válce a mnohdy dochází k záměnám s jinými obcemi téhož názvu. Na následky svého zranění zemřel roku 1932 ještě Josef Koubek.

V roce 1918 vyhořelo od blesku stavení Josefa Morávka čp. 23. O rok později byla založena Osvětová komise a vysazena Lípa Svobody u okresní silnice. Roku 1921 byla založena obecní knihovna a provedeny meliorační práce na zdejších pozemcích. V roce 1922 byl schválen dodatečný meliorační projekt a udělena mu zemská subvence. Roku 1923 bylo zakoupeno jeviště pro divadelní ochotníky a tehdy rezignoval na svoji funkci obecní starosta Václav Koutník, který byl zvolen již v roce 1899. 1. listopadu 1924 byl zaveden do obce telefon. Roku 1927 byly postaveny rovnou 3 domy (Antonín Suchánek, Václav a František Součkovi). Zároveň byl zvolen důvěrníkem Československé obce legionářské pro Plačice a Vlčkovice František Holický. 4. července 1929 skácela větrná smršť stoletou lípu na obecním pozemku. 5. července 1930 vichřice strhla střechu domku Václava a Františka Součka. 20. července 1930 shořela stodola plná obilí, která náležela Františku Paličkovi z čp. 3. Téhož roku dostal kamenný kříž parkovou úpravu, do níž byla přenesena Lípa Svobody, a to kvůli stavbě nové kovárny. V letech 1930-1931 byla zřízena obecní studna a rybníček. V roce 1934 vznikla Odborová jednota republikánských zaměstnanců. V letech 1931-1937 byla postavena kanalizace. Za německé okupace nesla obec název Wolfshut. Roku 1950 došlo k ustavení JZD, které bylo 1. ledna 1961 připojeno k JZD Praskačka. Od 14. června 1964 jsou Vlčkovice součástí Praskačky. V roce 1967 došlo k úpravě požární zbrojnice a oplocení u parčíku. Roku 1969 byla uzavřena místní lidová knihovna. V roce 1971 bylo mezi Praskačkou a Vlčkovicemi provedeno vedení tranzitního plynovodu. Roku 1973 došlo k dokončení družstevního dvojdomku. V letech 2017-2018 byla provedena splašková kanalizace a ČOV.

Z místních pamětihodností zmiňme: kamenný kříž z roku 1877 (dobové prameny uvádějí, že byl zřízen v roce 1871 hořickým sochařem Kofránkem za 149 zl. na místo dřevěného kříže, který byl vichrem vyvrácen); meteorologický sloup z let 1923-1924, k jehož obnově došlo v roce 2021; dřevěnou zvoničku z roku 2017 se zvonem z roku 1511, který byl roku 1921 přelit J. Bělohoubkem na Pražském Předměstí u Hradce Králové (před její obnovou byl zavěšen na čp. 30), a bustu malíře a zdejšího rodáka Bohumila Kubišty od sochaře Vojtěcha Adamce z roku 2006. Nejvýznamnějšími zdejšími rodáky jsou: učitel a protinacistický bojovník Oldřich Kubišta (24. ledna 1875 Vlčkovice - 19. července 1943 Gollnow), malíř a grafik Bohumil Kubišta (21. srpna 1884 Vlčkovice u Hradce Králové - 27. listopadu 1918 Praha) a nadporučík Josef Oldřich Knejp (5. června 1887 Vlčkovice - 25. února 1929 Karlovy Vary), v roce 1919 důstojník I. pluku Stráže svobody v Praze a následně hraničářského praporu č. 2.