Pomník padlým v 1. světové válce v Jezbinách

Přišel 28. říjen 1918 a vznikla nová Československá republika, k tomu 11. listopadu téhož roku byla oficiálně zakončena 1. světová válka. Lidé si nesmírně oddechli, že předchozí léta, plné bolesti, smutku a odříkání skončila. Zprvu se všichni radovali z toho všeho, co je potkalo a na uctění památky padlých nebyly myšlenky. Bylo totiž mnohem více potřebných věcí, jejichž vzniku se musel dát prostor. Navíc sama obec nebyla tak bohatá, že by dokázala svým nákladem postavit pomník, který by byl umělecky hodnotným.

A tak se v roce 1928 chopili tohoto úkolu příslušníci místní sociálnědemokratické organizace, jež založili fond pro postavení památníku padlým a zemřelým ve světové válce. Problémem se však stalo jeho umístění. Přímo v obci nebylo žádné vhodné místo a umístění na hřbitově, jak se mnohdy rovněž stávalo, bylo také problematickým, neboť jediné jezbinské pohřebiště bylo evangelické a ostatní byli pohřbíváni až v Jaroměři. Vybudování pomníku v Jaroměři bylo zavrženo téměř okamžitě, a tak nakonec došlo ke zřízení obecního hřbitova, jenž přiléhal k evangelickému pohřebišti, které tu stálo již od roku 1841. Stavba nového hřbitova byla zahájena v květnu 1933 a v té době bylo již jasné, že i onen pomník bude umístěn právě zde.

Slavnostní předání hřbitova k užívání proběhlo spolu se slavnostním odhalením pomníku 6. července 1933, a to za spoluúčasti místní osvětové komise a všech místních pokrokových spolků. Sama slavnost odhalení pomníku padlým byla uskutečněna pod protektorátem obecního zastupitelstva a velitele pěší brigády č. 7 v Josefově brigádního generála Josefa Mánka. Na jejím začátku prošel slavnostní průvod celou obcí a na samu obec se zdál až příliš velkým, neboť v jeho čele nesl praporečník státní vlajku, za níž šlo 100 krojovaných žen a dívek, poté 48členná čestná rota pěšího pluku č. 22, důstojnictvo z Josefova, legionáři, gážisté, četa mužstva 22. pěšího pluku, členové slavnostního výboru, zástupci státních, okresních i komunálních úřadů, četnictvo, hudba, pěvecká a hudební jednota "Jaromír" z Jaroměře, příslušníci místních spolků - DTJ, TJ Sokol, SDH a za nimi již pak všichni místní obyvatelé a řada hostů z okolních obcí a měst.

Generál Mánek se slavnosti nemohl zúčastnit, a tak byl zastupován majorem Karlem Vondráčkem. Za slavnostního řečníka byl vybrán podplukovník B. Beneš, jenž tehdy velel škole pro důstojníky v záloze v Jaroměři. Jménem města Jaroměře promluvil starosta František Libřický, za jezbinské sociální demokraty František Klepš, za DTJ Josef Adámek, za národní socialisty Josef Mrázek, za okresní sociální instituce Marie Libřická, za místní osvětovou komisi Josef Ládr, za SDH František Toušek z Josefova a koncem slavnosti se stalo převzetí pomníku do péče obce starostou Otakarem Novotným. Tato událost se dá považovat za největší v historii obce, neboť se jí zúčastnilo na 2 000 lidí.

Nákladem 6 000 Kč tak vznikl pomník od jaroměřského sochaře a kameníka Františka Bárty v podobě žulového obelisku na 2 stupních a vysokém podstavci s římsou, na jehož vrchlu byl umístěn reliéf prezidenta T. G. Masaryka a pod ním nápis: "PADLÝM HRDINŮM VE SVĚTOVÉ VÁLCE 1914-1918 BARTOŠKA JAROSL. STÁR 19 LET BOŘEK JAROSLAV ″21‶ DRŽMÍŠEK FRANT. ″28‶ DUŠEK JAN ″35‶ GABRIEL JOSEF ″50‶ HYKA JOSEF ″24‶ JAVŮREK VÁCLAV ″25‶ NOVOTNÝ ANT. LEGIONÁŘ ″29‶ PÁCALT JAN ″47‶ VOJTĚCH JOSEF ″20‶. Po stranách pomníku pak byly vyvedeny jména nejvýznamnějších bojišť, kde naši vojáci hrdinně bojovali a položili život - vlevo "VOUZIERS", vpravo "ZBOROV" a vzadu "DOSS-ALTO".

Hned po osvobození byl pomník obdařen dalším textem: "OBĚTI NĚMECKÉ HRŮZOVLÁDY VE SVĚTOVÉ VÁLCE 1939-1945 FEJFAR JOSEF STÁR 46 LET POUZNAR JOS. -,,- 21 -,,-". První z této dvojice - Josef Fejfar, narozený 15. listopadu 1896, byl rozsudkem stanného soudu v Praze z 25. června 1942 odsouzen k trestu smrti zastřelením za to, že "udržoval styky s osobami, jež mají účast na činech Říši nepřátelských". Naopak Josef Pouznar doplatil na svou kresbu, jež hanobila a zesměšňovala Adolfa Hitlera. Vladimír Kulhan z Josefova ji předal gestapu a to si pro Pouznara přišlo v roce 1941. Následně byl poslán do koncentračního tábora a zahynul v Německu při náletu 13. dubna 1944 (viz http://geschichtsagentur-augsburg.de/media/files/kz-ehrenhain-detail2.pdf). Na pomníku není uveden zdejší rodák František Kraus, jenž se zde narodil 7. července 1900 a zahynul 1. května 1945 v Rosicích nad Labem jako příslušník železničářského odboje, když kladl nálož pod koleje.

Jako zajímavost, ne zrovna pěknou a hrdost vyvolávající, můžeme uvést to, že reliéf prezidenta T. G. Masaryka vydržel na pomníku nejen během německé okupace, nýbrž také v období komunistického režimu. Nejspíše proto, že se hřbitov nacházel stranou a nikomu místnímu, kdo zde měl pohřbeného svého předka, nepřipadal tento reliéf "nebezpečným", aby se postaral o jeho likvidaci. Jeho zánik však přinesly 90. léta 20. století, kdy byl odcizen zloději kovů. Současný reliéf prezidenta T. G. Masaryka z roku 2006 je od akademické sochařky a keramičky Markéty Škopkové.