Praha (Hradčany) – poetický Nový svět

Pražský Nový svět je až pohádkově neskutečným fenoménem, který bývá občas dokonce srovnávám se slavným pařížským Montmartrem. Asi proto, že i zde žili malíři, spisovatelé, režiséři a další podobní bohémové. A také s jihoitalskou Neapolí, protože i tady žila chudina a mezi domky se na šňůrách běžně sušilo prádlo. Obě tato přirovnání jsou však již novodobými dějinami Nového světa, který byl Montmartrem v 60. letech minulého století a Neapolí zejména v období mezi oběma světovými válkami.

Nový svět je přitom vlastně jen jednou dlouhou, velmi úzkou uličkou. Ale tento název bývá nejčastěji používán pro někdejší hradčanské předměstí (či předpolí), které je považováno za jedno z nejpůvabnějších i nejklidnějších míst Prahy. Místo, kde stále ještě najdeme malebná zákoutí, křivolaké dlážděné uličky i malé domky jako v Hobitíně. Jen ty někdejší špeluňky nejhorší pověsti bychom už tady hledali marně ...

Nový svět je prý také synonymem pro harmonii a poezii a mnozí ho považují za vůbec nejkrásnější část Prahy. Ale hlavně je to kouzelná malá čtvrť v blízkosti Pražského hradu, která vznikla již v polovině 14. století. V roce 1360 pak Karel IV. rozhodl o tom, že se Nový svět stane součástí Hradčan (hlavní zásluhu na vzniku Nového světa však prý zřejmě měl nejvyšší pražský purkrabí Hynek Berka z Dubé a původně zde bydleli především dvorští zaměstnanci a služebníci Pražského hradu). Dnes odborníci většinou tvrdí, že tato malá čtvrť zřejmě již tehdy byla včleněna do nově vznikajícího opevnění předhradí Pražského hradu, které vzniklo postupným zasypáváním údolí potoka Brusnice. Samotná ulice Nový svět kopíruje starou cestu, která vedla k osadě Střešovice.

Nový svět původně chudinskou čtvrtí zřejmě nebyl, ale hodně mu uškodil požár, který v roce 1420 způsobili husité, i ten další – ještě ničivější - z roku 1541. Poté zde zůstaly jen malé domky početných chudých rodin, v jejichž názvech (těch domků) se paradoxně vždy objevilo něco zlatého; např. hruška, hrozen, strom, čáp, bažant nebo rak. Ti nejchudší tady bydleli ještě v období mezi válkami, ale Nový svět bývá spíše spojován s obyvateli typu Jana Keplera, Tychona Brahe, rodině Santini nebo Jana Zrzavého. Za pozornost také jistě stojí fakt, že se zde nachází jediné dochované roubené stavení v Praze, které mj. vlastnili Arnošt Lustig a Ota Pavel (jedná se však o novodobou repliku původní stavby z konce minulého století).

Najdeme zde i nevelkou sochu sv. Jana Nepomuckého, dům s malým balkonem s dřevěným zábradlím, který je ateliérem filmaře a výtvarníka Jana Švankmajera, nebo dům, kde měl svůj první pražský ateliér malíř Jan Zrzavý a ve kterém později přebýval filmový režisér Ivo Novák. A nedaleko bydlel také Jindřich Polák, tvůrce pana Tau nebo malíř a grafik Jiří Anderle. Ateliér tu míval i Milan Knížák a žili tady také např. sklář Bořek Šípek, fotograf Jan Reich nebo grafik Vladimír Suchánek. A abychom nezůstávali pouze u těch umělců, tak se tady v roce 1921 narodil wimbledonský vítěz z roku 1954 Jaroslav Drobný, který později Československo reprezentoval v tenisu i ledním hokeji.

Za Nový svět (tento název se prý používá od přelomu 16. a 17. století) dnes bývá – kromě stejnojmenné rovinaté ulice - ještě považována příkře stoupající ulice Černínská a miniulička Na Náspu. V té je vlastně jen jeden dům a svého času v něm bydlel slavný režisér Karel Kachyňa. Občas se přidává také křivolaká ulice Kapucínská, která má tvar dvojzubce (nemyslím tu žlutou letničku). V horní části tvoří hranici miničtvrti areál kapucínského kláštera, založeného v roce 1600. Rozvoj této lokalitě přineslo zejména 16. až 18. století, kdy se zástavba rozrostla až k Jelenímu příkopu.

Nejfotogeničtější částí Nového světa je náměstíčko, v jehož čele stojí maličký domeček, který má jen jedno okno a žádné dveře (ty pouze naznačuje rám v omítce a do domku se vstupuje z vedlejšího objektu). Půvabný je i dům U Zlaté hvězdy s krásným domovním znamením a schody na malou pavlač, který svou podobou spojuje baroko s klasicismem. V Kapucínské uličce jistě zaujme barokní vila U Zlatého žaludu, kterou nechal v roce 1707 postavit architekt Jan Blažej Santini pro rodinu svého bratra Františka nebo dvoupatrový barokní dům U Zlatého hroznu. V roce 1694 tento dům s nárožním arkýřem, interiérovými freskami, malovanými stropy a benátskými zrcadly postavil Abraham Unkoffer.

Je tedy celkem pochopitelné, že tady můžeme poměrně často narazit na filmové štáby. Potěší naopak fakt, že tu občas bývá téměř liduprázdno. A navíc zde nechybí ani dětské hřiště nebo letní divadelní scéna.

Společně s klasikem tedy můžeme říci: krásný hled je na ten Nový svět. Jeho labyrint je totiž rájem srdce. V tomto pžípadě ale asi hlavně ducha ...