Praha (Vinohrady) - Havlíčkovy sady (park Grébovka)

Havlíčkovy sady jsou méně známým - ale o to půvabnějším - parkem na hranici mezi Vinohrady a Vršovicemi. Ovšem nejen parkem inspirovaným italskou renesanci, ale také kouzelným relaxačním místem s fontánou, vodní kaskádou, jezírkem, pavilony, sochami, okouzlující umělou jeskyní i neorenesanční vilou. A aby toho nebylo málo, je i vyhlídkou nabízející několik jedinečných pohledů na Prahu nebo hřištěm pro ty nejmenší. A také lokalitou uprostřed rozsáhlých vinic, kde se můžete potkat s unikátní replikou původní historické kuželkové dráhy ze 70. let 19. století. Svým způsobem je to tip na celodenní výlet, protože i ty možnosti občerstvení zde jsou …

Havlíčkovy sady neboli Grébovka či Gröbovka se rozkládají nad severním břehem Botiče, v nadmořské výšce 200 až 245 metrů a na ploše přibližně 11,5 hektaru. Park založil v roce 1870 pražský podnikatel Moritz Gröbe na pozemcích viničních usedlostí Horní a Dolní Landhauska. Vrcholem parku se stala neorenesanční Villa Gröbe s terasou, která byla postavena na navážce zeminy ze stavby vinohradského tunelu. Stavba vily i kultivace jejího okolí byla zahájena v roce 1871, zahradní úpravy zde probíhaly až do roku 1888. Byly zde vysazeny vzácné dřeviny, postaven skleník pro cizokrajné rostliny a vybudována romantická umělá jeskyně (Grotta) se skalkami. Ve svahu nad potokem Botič nechal Gröbe obnovit starou vinici sv. Kláry a pod Viničním altánem byl zřízen ovocný sad, který byl ale funkční jen do roku 1913.

V roce 1896 byl park poprvé otevřen veřejnosti, což platilo pouze do roku 1902, kdy si vilu pronajali Habsburkové. Následně celou Grébovku zakoupily Královské Vinohrady, takže v květnu roku 1906 byl park znovu slavnostně otevřen pro veřejnost, tentokrát již jako Havlíčkovy sady. Po roce 1917 zde dokonce krátce fungovala malá observatoř. A přesto, že při náletu spojenců v únoru roku 1945 byla vážně poškozena nejen vila, ale i skleníky a část areálu, zůstaly Havlíčkovy sady nejen pozoruhodným anglickým krajinářským parkem, ale i dendrologicky velmi cenným územím s více než 120 druhy dřevin.

Na jedné ze vstupních bran je umístěna pamětní deska připomínající historii celého parku, který je veřejnosti přes den volně přístupný a na noc se uzamyká.

A na co že se můžeme v Havlíčkových sadech nejvíce těšit? Rozhodně toho není málo, a to zde nebudou nijak výrazně připomínána dětská hřiště nebo objekty pro občerstvení a společenské účely. Opomenout ale rozhodně nemůžeme budovu zvanou Grébovka nebo Villa Gröbe (honosná neorenesanční vila italského typu, která je chráněnou památkou, i když byla silně poškozena při bombardování Prahy v roce 1945 a dnes je tedy tak trošku novostavbou), Jeskyni neboli Grottu (rekonstruovaná umělá krápníková jeskyně vznikla jako módní romantický prvek konce 19. století), vinice s vinárním Viničním altánem architekta Schultze (vinice byly založeny nejpozději ve 14. století a je docela možné, že daly vzniknout nejen legendě o „pitce“ císaře Karla IV. s Buškem z Velhartic, ale také názvu Královské Vinohrady) nebo Pavilon s kuželnou (byl postaven v 70. letech 19. století, dodnes jej zdobí původní nástěnné malby a v současné době je využíván jako zahradní kavárna). V 17. století zde byly postaveny hospodářské usedlosti Horní a Dolní Landhauska. Zbytky té první jsou dodnes zachovány ve vstupní části u dětského hřiště, ta druhá je v sadech k vidění stále, dnes už ovšem v podobě přestavby z 19. století.

V každém případě toto romantické místo stojí za návštěvu. A o tom, že se jedná o místo krásné i o skutečnou oázu klidu nejlépe svědčí fakt, že sem prý postupně rádi zašli čeští králové, vídeňští Habsburkové i ministr Jan Masaryk. Dá se tedy předpokládat, že se zde bude líbit komukoliv z nás. Koneckonců ten výhled na Prahu budeme mít minimálně stejně krásný a možnost ochutnávky dobrého vína se také stále nabízí …