Loading...
Turistické cíle • Technické zajímavosti • Důl, štola, šachta
Až do jara 1985 o něm nikdo nevěděl, protože vlastně neexistoval.
Pak přišel duben stejnojmenného roku a náhle bylo všemu jinak:
V sedmdesátých letech minulého století se do podzemí na jihovýchodním úbočí Příčného vrchu u Zlatých Hor vrátila těžba. Tentokráte pochopitelně ta moderní, průmyslová. V těch místech existovala soustava starých důlních děl, která byla podražena a začalo se s novodobou těžbou rud. Po ní v podzemí zůstávaly gigantické prázdné Komory. Jak se těžba přibližovala čím dál víc k povrchu, začalo hrozit nebezpečí propadu.
Což se v dubnu skutečně stalo: země propadnutá do hlubiny tiše zaduněla a ta byla spojena s povrchem ústím otvoru o rozměrech 1x1 m. Na první pohled nic moc, ale přesto se vedoucí pracovníci museli postarat o jeho zabezpečení, aby dělníci, pracující na povrchu, do něj nespadli. Jáma se měla oplotit a byli přivoláni odborníci, kteří to měli provést. Než ale dorazili na místo určení, stalo se něco naprosto kolosálního:
Země se zachvěla podruhé a v příštích okamžicích ze zemského povrchu zmizela plocha zeminy přibližně o rozloze fotbalového hřiště.
Když se usadil prach, mohli ti první voyeuři zírat do obrovské novodobé Macochy o hloubce 65 metrů! A zároveň se pokochat průřezem starými důlními díly, jejichž štoly zůstaly jak červí díry trčet v jedné straně jámy.
Dlužno dodat, že o unikátní propasťovitý vzhled Žebračky se zasloužil i ten dlouhý mohutný převis, táhnoucí se na jedné straně pod vrcholem jícnu v délce asi 80 metrů!
Jak už to za socialismu někdy bývalo, vedoucí představitelé dolů si s touhle jámou mimo plán naprosto nevěděli rady. Proto nechali jen odstřelit její převislé části a propadlina začala být zavážena hlušinou.
Než byla v roce 1994 Žebračka prohlášena Kulturní památkou, snížila se hloubka propasti na „pouhých“ 40 metrů!
V roce 2011 mnoho nechybělo a jámě hrozil naprostý zánik: slovutný Báňský úřad totiž rozhodl, že bude zcela zasypána! Naštěstí památkáři a další organizace v peticích proti tomuto rozhodnutí výrazně zabodovali a podlý návrh nebyl realizován. Namísto toho okolo Žebračky vyrostl proti zvědavcům elektrický plot, protože místo je nebezpečné i nadále.
Jak jsem se mohl přesvědčit osobně, plot je naprosto neprostupný a obří kráter není bohužel přes pletivo vůbec vidět. Žebračku jsme s manželkou navštívili při naší cestě z Heřmanovic k zastávce busu pod poutním kostelem Maria Hilfe a zmíněná jáma mi nasadila pořádného brouka do hlavy: to přece není možné, aby odněkud nebylo možné její hlubiny alespoň částečně zahlédnout!
Před pátkem, kdy jsem měl „svůj volný den“ a hodlal navštívit část pozoruhodností Příčného vrchu, jsem dlouho studoval výřezy z mapy.cz (jak turistické, tak i letecké) a napadlo mne, že by možná šla Žebračka zahlédnout od Spodních Hornických skal.
Jaké ale bylo mé zklamání, když jsem se k jistému místu přece jen sestupem z prudkého svahu dopinožil: kráter propadliny se díky „leteckému pohledu“ pode mnou sice skutečně objevil, ale bohužel ta hlavní část, připomínající regulérní propast, byla překryta mohutnou haldou hlušiny!!
Údajně prý nedávno padl návrh na vytvoření bezpečné vyhlídkové plošiny, která by umožnila do hlubin Žebračky turistům naprosto bez rizika nakouknout.
Jestli k jeho realizaci dojde, dám snad i nějakou pětku na modlení, neboť co si budeme povídat – tahle obří propadlina je beze všech diskuzí FENOMÉN! A to jak lidský (práce havířů), tak i přírodní...
A kdo na netu o Žebračce zhlédl alespoň některé filmové dokumenty, jistě mi dá za pravdu, že si tahle kulturní památka vyhlídkovou věž určitě zaslouží!
Ale než se tak stane, můžeme se s ní blíže seznámit jen prohlížením dílek filmových tvůrců a autorů fotografií, kteří měli štěstí, že tohle úžasné místo na vlastní oči navštívili ještě před jeho znepřístupněním.
Bože – jak já jim závidím...