Z Hranic přes Potštátské skály na zříceninu hradu Drahotuš ( retro 1997)
Jednoho krásného Jarního dne se konečně po dlouhých 6 týdnech rekonvalescence - ( operace ledviny) - vydávám na cesty. Dneska to bude putování okolím města Hranic na Moravě, na jehož vlakovém nádraží začínám svoji pěší tůru.Nechám se vést po žluté značce, která si to od města napřed zamíří podél potoka a pak vede přes luka a mezi poli. Asi po 6 km vycházím na silnici a zanedlouho jsem u " Jeleního skoku", což je docela mohutná skála z břidlice. Vypíná se hned nad zákrutem cesty a předznamenává mi začátek tzv.Potštátského skalního města. Jeho útesy a stěny se přerušovaně táhnou podél říčky Veličky směrem k městečku Potštátu. Skály jsou z vrstevnaté břidlice a pokud z nich chce turista něco uvidět, tak sem musí zavítat v raných Jarních měsících anebo v čase pozdního podzimu. V období vegetačního růstu z nich není vidět téměř ani "ň" a návštěvu v zimě bych nikomu nedoporučil - hrozí tu nebezpečí smrtelného úrazu !!
Od hospůdky " U tlustého Jána" mířím do velmi strmého svahu na Zříceninu hradu Puchart. ( Toto slovo se za ty generace časem vžilo, přitom je to ale nesprávný název pro hrad, který se správně nazýval Sudetským anebo také Pustým zámkem ). Jeho zříceniny, či spíše zbytky, najdeme na dlouhém skalnatém hřebeni už vysoko nad údolím Veličky a teprve při podrobnějším průzkumu jeho areálu přijdeme na to, že se vlastně jedná o dvě hradní stavby. Ta první stávala ještě před skalnatým ostrohem, z hradu se zachovaly jen základové zdi, příkopy a valy. Druhá hradní stavba byla chráněna širokou štítovou zdí, za ní stála věž a z té se nám do dnešních dob zachovala její západní stěna. V okolí najdeme další zbytky základového zdiva dalších budov a hradeb, valy a příkopy a divoká skaliska, na které neradno lézti, pokud v kapse nemáte horolezecký průkaz...
Od horního hradu pokračuju dál po žluté značce krásnou lesní pěšinou, místy výhledy dolů do údolí a další skály a skaliska. Pod jednu opravdu fantastickou stěnu, která vzdáleně připomíná čedič, přicházím a pod skálou zamířím údolíčkem dolů k říčce a podél Veličky se pak vracím zpět k Jelenímu skoku a tentokrát zamířím napravo do kopců. Značka mne brzy "vyvleče" vysoko nad údolí. Je tu docela zajímavá krajina - všude v údolích vidíme lesy, na kopcích pak pole a vesnice. Z jedné takové vesničky zešup údolím po silničce, cestou míjím hezkou paseku a "oživlé" modříny, pak kolem mnoha chat a chalup ke zřícenině hrádku Kunzova. Tato zřícenina je ale umělá, nechal si ji vystavět nějaký romanticky založený továrník z města Hranic. I tak je ale pohled na ni zajímavý, navíc se hned vedle nachází velmi sympatická " osvěžovna"...
Dalších několik km je to lesnatým údolím, plným rekreačních objektů. Pak výstup lesem nahoru do kopce a přes pole přicházím k další vesnici. Tato se jmenuje Uhřínov a měl by se tu někde nacházet chráněný tis. Značka k němu ale nevede, domorodci jsou zalezeni ve svých domovech a tak se není koho ptát a tak zase dál... Od lyžařského vleku mne čeká výstup na poslední, zato docela veliké kopčisko a protože je pokryto lesem až na samém vrcholu, nestačím se otáčet za hezkými výhledy směrem nazpět. (Člověk opravdu občas lituje, že má jen dvě oči - ten druhý pár, který by byl umístěn na hlavě vzadu, totiž někdy dost chybí ..)
Na vrcholku se maličko zamotám v lese, ale po chvilce bloudění opět na značce a to už prudce klesám lesem do údolí, kde mne překvapí perfektní starobylý mostek - ( pochází z 18.století !) Od něj vede mírně do svahu nad údolím 200 m dlouhá odbočka ke zříceninám hradu Drahotuše či Drahotuš. Zbytky tohoto zajímavého hradu se nacházejí na prudce klesajícím hřebenu, v místech menšího skalnatého ostrohu. Byl to typ hradu, který měl velikou kulatou věž ( bergfrit). Její alespoň základové zdi by jste tu ale hledali marně, protože věž se prý rozprskla po širém okolí při výbuchu střelného prachu - (semtex a jiné výbušniny naši předkové ještě neznali...) Zachovaly se ale hluboké příkopy a valy a nízké zdi paláce, které byly odkryty při archeologickém průzkumu ve 20.letech minulého století. Raritou u tohoto hradu je fakt, že nad palácem, který chránila věž, mohutný příkop a menší skály, nebyl žádný kruhový výhled do kraje - nad hradem totiž stoupá strmý hřeben, který byl ještě na dvou místech v délce několika set metrů přerušen obranným příkopem a stávaly tu dřevěné pevnůstky. Ze strategického hlediska dosti podivné opevnění, nemyslíte ? Z historie hradu víme, že byl založen v polovině 13.století pány z Čeblova a svůj "životopis" hrad ukončil někdy před polovinou 16.století...
Loučím se s touto zvláštní zříceninou a vracím se zpět k tomu starobylému mostku. Podél toku potoka klesám zarostlým pralesovitým úvozem dolů k vesnici Podhoří - (je to jen čtvrt kilometru) - před krásný kostel. Na zastávce se dívám na spoje, ale busem se odsud dnes v sobotu nikam nedostanu. A tak klesám prudkým svahem dolů přes vesnici až do další větší obce Jezeří. Už jsem poněkud uondán a žízniv, ale i když už je pozdní sobotní odpoledne, nemají tu otevřenu ještě ani jednu hospodu !!
Pěšo přicházím až k hlavní silnici z Hranic do Lipníka n.Bečvou a tu se mi podaří stopnout auto a borec mne veze až na vlakové nádraží. Zrovna mi jede vlak a tak pokračuju na cestě, tentokrát už k domovu....
( Ještě jednou se omlouvám za kvalitu fotek v mých starších a retro příspěvcích, ale fotografie kdysi pořízené sovětským fotoaparátem Směnou nejdou dnes dobře přefotit ani kvalitním digitálem...)
Přidat do oblibených uživatelů
Radíkov
Mapa
Ubytování
Počasí
Chaty a ChalupyPříspěvky z okolí Z Hranic přes Potštátské skály na zříceninu hradu Drahotuš ( retro 1997)
