Loading...
Turistické cíle • Příroda • Kopec
Poprvé jsem je na čundru zahlédl z tehdy odlesněného vrcholu Čerňavy, ale to se psala ještě osmdesátá léta minulého století. Od té doby výhled už pochopitelně dávno zarostl...
O nějaký ten pátek později jsem konal odskok do Hostýnských vrchů z Valmezu. Moje trasa vedla proti toku Vsetínské Bečvy k Bražiskám, do dědinky Jarcová se slavnou skalní „gulou“, poté po zalesněných hřebenech k osadě Lazy a k Čertovu kameni. Tajemná skalka mne zklamala svou maličkostí, ale když jsem pak vyšel z lesů na jakousi náhorní rovinu, pokrytou vysokou trávou, vlnící se ve větru jak travnaté moře, zůstal jsem v úžasu zírat na okolní kuželovité vrchy. Na první pohled totiž jejich tvary se strmými svahy nepřipomínaly nic jiného jak doopravdické sopky. Což je samozřejmě nesmysl – v Západních Karpatech se s vulkanickou činností nesetkáme... ale přesto mi tyto kopečky už tehdy připadaly v okolní krajině velmi exotickým prvkem. Něco takového (samozřejmě ve větším množství) je u nás vidno jen v Českém Středohoří.
Protože jsem tehdy přes Polomsko a Rajnochovice musel hodit zpátečku a nabrat směr do Jablůnky k vlaku, nezbyl čas na zdolání ani jednoho z trojice kuželovitých vrchů, nesoucích jména Kunovická hůrka, Světíkov a Hradiště. (Dalším podobným vrchem je blíž k Rajnochovicím ještě Kuželka.)
Nejsou to vrchy nijak zvlášť Vysoké – nadmořskou výšku 600 m přesahuje jen jediné Hradiště, ale jsou to kopečky převelice malebné. Už dávno jsem se sem chtěl vrátit a navštívit třeba Kunovickou hůrku, na jejímž temeni byla v roce 2010 vystavěna další zbytečná nízká Rozhledna a z níž výhled už teď zarůstá, ale pořád na to jaksi nevybyl čas. Do oblasti jsem se dostal až letos na jaře a z výletu na Kelčský Javorník a dva zaniklé hrady se cestou k vlakovému nádraží musel spokojit pohledem jen na nevábnou zadní stranu „sopek“, dnes poznamenanou po dřevorubeckém útoku velikými jizvami holosečí.
Ale já se sem jednou určitě vrátím...