Rakousko: pohoří Schneeberg

Rakousko - Schneeberg (07/2015)

Schneeberg (Sněžná hora, nebo Čechy také někdy nazývaný Vídeňský Sněžník) je horský masiv v alpské geografické skupině Rax-Schneeberg Gruppe v rakouské zemi Niederösterreich (Dolní Rakousko) s nejvyšším vrcholem Klosterwappen - 2 076 m n. m. Klosterwappen je zároveň nejvyšší hora Dolního Rakouska a společně s druhým vrcholem Kaiserstein (2 061 m n. m.) představují nejvýchodnější a nejsevernější dvoutisícové vrcholy Alp. Mapa pohoří Rax-Schneeberg na mapy.cz: Rax-Schneeberg

Schneeberg tvoří díky své výšce a své poloze z dálky viditelnou dominantu. My Moraváci jej dobře známe ze svých cest k jihu, protože této výrazné hory, často ještě dlouho pokryté sněhem, si při cestě po dálnici z Vídně směrem na Graz prostě nelze nevšimnout. Náhorní vápencová plošina Schneebergu je zdrojem velmi kvalitní pitné vody pro Vídeň. Vodovod byl vybudován už v roce 1873 a je dlouhý 120 km. Nedaleko horské chaty Damböckhaus je rozsáhlé ohrazené místo se zákazem vstupu, které slouží právě jako chráněná oblast přírodní akumulace vod.

Horský masiv Schneebergu má tvar jakési podkovy otevřené k severovýchodu, kterou tvoří ze všech stran strmé srázy, a tak přístup na něj je bez podpůrných dopravních prostředků obtížný. Už od roku 1897 je náhorní plošina Schneebergu zpřístupněna pomocí ozubnicové dráhy Schneebergbahn. Díky tomuto "vláčku", který vyjíždí až do nadmořské výšky 1 796 m (nejvýše položené nádraží Rakouska), se Schneeberg stal dostupným v podstatě všem zájemcům.

Ve složení turistů zde převažují Rakušané. Pro obyvatele Vídně je Schneeberg jakousi kultovní horou, kam v minulosti vystoupali Franz Josef i císařovna Sissi. Svou roli hraje také blízkost a dobrá dostupnost pohoří z rakouského hlavního města.

Výchozím místem pro cestu na Schneeberg je městečko Puchberg am Schneeberg v nadmořské výšce 598 m, masiv Schneebergu se impozantně tyčí přímo nad ním. Z dolní stanice ozubnicové trati Schneebergbahn na místním nádraží vyjíždí na Schneeberg každodenně zubačka Salamander designovaná v mločích barvách, a v místní části Puchberg - Losenheim se zase nachází dolní stanice sedačkové lanovky Schneeberg Sesselbahn.

Zatímco pomocí zubačky se dostanete opravdu až nahoru ke kapli císařovny Sissi, lanovkou, která vás vyveze k chatě Edelweißhütte v nadmořské výšce 1 235 m n. m. ze severní strany Schneebergu, ušetříte cca 1 hod. chůze do kopce a pak musíte ještě zdolat poměrně velké převýšení (cca 800 m) zčásti ve špatně schůdném terénu po skalní stezce Fadensteig. Zubačkou proto jezdí nahoru a dolů hodně lidí, kterým je tak umožněno projít se bez větší námahy v opravdovém vysokohorském prostředí.

Kromě použití ozubnicové dráhy nebo zkrácení si cesty pomocí lanovky, je možné na Schneeberg samozřejmě vystoupat také po svých. Turistická stezka vede například podél dráhy zubačky Schneebergbahn (3 hod. chůze). Přístup po skalách je pro fyzicky zdatné jedince možný také přímo z údolí pod Schneebergem náročnou stezkou Oberer Herminensteig (v roce 2007 tady zahynul český důchodce pádem ze skály). Z druhé strany pohoří je přístup možný od chaty Weichtal-Haus buď soutěskou Weichtalklamm nebo stezkou kolem soutěsky.

Rozhodneme se už doma nad mapou, že auto necháme v Puchbergu, a nahoru pojedeme zubačkou, přestože je lístek poměrně drahý, abychom se nezdržovali a nevyčerpali výstupem. Pak přejdeme celou podkovu pohoří Schneeberg přes nejvyšší vrcholy a skalami po stezce Fadensteig sejdeme k horní stanici sedačkové lanovky, svezeme se lanovkou do Losenheimu a odtud pojedeme místní autobusovou linkou zpět k nádraží v Puchbergu. Přechod pohoří i se zastávkami na focení a občerstvení nám trval přibližně 6 hodin, pěší trasa byla dlouhá cca 7 km, stoupání 400 m výškových, klesání 900 m.

Doma přes internet objednávám a online kreditní kartou platím lístky na zubačku na první jízdu nahoru, tj. v 9 hod. ráno. Vlak by totiž mohl být vyprodán a museli bychom pak čekat na nádraží na další spoj a je možné, že by měli volné místo až odpoledne. Vyprodáno může být hlavně o víkendech. Lístky mi okamžitě přijdou na mail, takže si je tisknu a beru s sebou.

Jednosměrný lístek nahoru stojí 26,10 Euro/osobu (rok 2015). Vláček jezdí nahoru v 9,00, 10,30, 12,00, 14,00 a v 15,30 hod. V letních měsících o nedělích a svátcích jezdí v jeden čas místo Salamandru historický parní vláček, a pokud si jej pro jízdu vyberete, připlatíme ještě 8 Euro na osobu. Webová stránka Schneebergbahn: www.schneebergbahn.at

U nádraží v Puchbergu jsou velká parkoviště zdarma. Procházíme nádražní budovou, kódy na lístcích v turniketu fungují a už stojíme na nástupišti. Vláček v mločím designu už čeká na odjezd a je plně obsazen. Sedáme si na dvě volná místa hned za kabinou strojvůdce.

Vláček odjíždí přesně. Po cestě hlásí z reproduktoru zajímavosti z historie i současnosti dráhy v němčině, angličtině a maďarštině. Zastávka je po cestě jen jedna – Baumgartner, tady vláček stojí asi 8 min. Strojvedoucí tu vyloží na perón nějaké zboží pro hospodu a cestující si tu mohou koupit obrovské kynuté buchty s povidlovou nebo marmeládovou náplní za 2,50 Euro, které prodávají u okýnka chaty Buchtlhütte.

Po 40 minutách přijíždíme do horní stanice Hochschneeberg u stejnojmenného hotelu a jsme na horách. Nádraží po rekonstrukci ještě voní novotou. Od nádražní budovy se jdeme nejprve podívat ke kapli Elisabethkirchlein, která zde byla postavena na počest císařovny Alžběty zvané Sissi. Jednoduchý interiér kaple je volně přístupný.

Od kaple už pokračujeme na první vrchol – Waxriegel v nadm. výšce 1 888 m. Je odtud krásný výhled na hlavní hřeben pohoří Schneeberg - vrcholy Klosterwappen a Kaiserstein, a na druhou stranu zpět na kapli. Je tu umístěn železný kříž a na zemi směrové tabulky se vzdušnou vzdáleností k některým velkým městům (např. Brno 169 km).

Již po cestě na Waxriegel neustále fotíme květiny, je to tady jako rozkvetlá zahrada, úpolíny, hořce, vstavače, horské pomněnky, hvozdíky, zvonky, sasanky, trávničky ... K horské chatě Damböckhaus je to od nádraží Hochschneeberg asi 20 minut, ale fotograf jde samozřejmě déle :-) Jsme na vrcholové travnaté planině, vidíme ohrazený vodní zdroj a také zbytky sněhu v úžlabích. Je to nečekaný pohled, z údolí vypadá Schneeberg jako hora, kde je jenom kamení, a travnatou plochu nahoře by člověk nečekal. 

Dále pokračujeme na nejvyšší vrchol po žluté značce. Není to daleko, ale celkem stoupák. Po cestě mě odchytí rakouská důchodkyně, která nás zřejmě viděla, jak fotíme květiny. Říká mi, že musíme najít a vyfotit malinkou horskou orchidej, které oni říkají roses, a je velmi vzácná. Ukazuje mi foto na mobilu, je rozmazané, ale teď už přibližně vím, jak rostlina vypadá. Také mi říká, že na Schneebergu je květin málo oproti sousednímu pohoří Rax, tam prý je květin nesrovnatelně více. Tak třeba někdy příště :-)

Jsme na vrcholu Klosterwappen, někdy nazývaném také Hochschneeberg, v nadm. výšce 2 076 m, nejvyšší hoře Dolního Rakouska. Je tady vysílač, kříž a ještě nějaká blíže neurčená konstrukce ve tvaru dvouramenného svícnu. Kovové stavby a ani betonové plochy kolem vysílače nepřidaly vrcholu na kráse. Pokud je ale dobrá viditelnost, je Klosterwappen výborným rozhledovým bodem. Dají se odtud přehlédnout roviny kolem Vídně a jezero Neusiedler See, také mnohé alpské vrcholy, např. Ötscher nebo Stuhleck, pásma Gutensteinských Alp a Raxalpen. My jsme viditelnost měli omezenou díky částečné oblačnosti.

Z Klosterwappenu pokračujeme na vrchol Kaiserstein (Císařský kámen) – 2 061 m n. m., pod kterým je nejvýše položená horská chata Dolního Rakouska – Fischerhütte. Na vrcholu je kamenná mohylka připomínající výstupy císaře Františka Josefa I. Dolů se otevírají krásné pohledy na Puchberg a nekonečné srázy a příkrá suťová pole Schneebergu.

Ve Fischerhütte si dáváme pivo, jíme svačinu a chvíli sedíme před chatou. Chlupatý černý pes, který je tu zřejmě inventářem, usilovně hryže obrovskou kost a nic jiného jej nezajímá. Kolem 14 hodiny se vydáváme dále po žluté značce směrem ke stezce Fadensteig a chatě Edelweißhütte u horní stanice lanovky. Pozor, žlutá značka se po chvíli rozdvojí - odpojí se také na druhou stranu směrem k západu. A dokonce odtud zmizel ukazatel naším směrem k Edelweißhütte. Za špatného počasí to může být problém.

Pokračujeme správným (severním) směrem po naší žluté ke stezce Fadensteig a pěknou pěšinou jdeme krásnou rozkvetenou vápencovou krajinou. Těsně před začátkem Fadensteig vidíme v trávě malou orchidej, o které mluvila rakouská důchodkyně. Květinka má český název temnohlávek červený (NIGRITELLA RUBRA) z čeledi vstavačovitých. Tato drobná orchidej u nás neroste a na Slovensku je vedena jako vyhynulá.

A už to začíná. Pohled dolů říká, že to nebude tak jednoduché. Chaty při horní stanici lanovky odtud vypadají jako modely ze stavebnice LEGO a krávy kolem jsou tak malé, že je pokládáme za ovce. Skalní stezka Fadesteig je sice v mapě naznačena tečkovaně, takže se nepředpokládá lehký průběh, ale skutečnost předčila představy. Skáčeme mezi kamením jako kamzíci, chvílemi naopak lezeme dolů skoro po čtyřech, pak zase suťovisko, drobné kamínky ujíždí pod nohama... a zase skála. Hurá, konec skal, stezka lesem. I v lese opět kameny, prudký terén. V 16 hod. jsme slavnostně dole na horské louce, kterou jsme celou dobu viděli z kopce, a mohu si oddechnout.

Fadesteig je cca 500 m klesání na 1 km. Tuto cestu opravdu nedoporučuji osobám, které nemají ve složitějším terénu jistý krok. Místy sice byla záchytná ocelová lana, ale ne všude, kde bych je očekávala. Dvakrát jsem se ocitla v suťovisku na zemi. Je třeba dávat pozor a vyčlenit si na stezku více času. Pak se to zvládnout dá.

Louky s kravkami kolem horských chat Edelweißhütte, Sparbacherhütte a Almreserlhaus jsou velmi malebné. Chtělo by to zde pobýt delší čas. Jdeme ale rychle k horní stanici lanovky, protože nevím, jakou má provozní dobu. Jezdí naštěstí až do 17 hod., cena za jednosměrnou jízdu je 7,50 Euro/osobu.

Dole pak čekáme na kruhové točně na autobus do Puchbergu (autobusové zastávky jsou v Rakousku označeny velkým zeleným H ve žlutém poli). Poslední autobus jede v 17,10 hod. Řidič nás rychlou jízdou v prázdném autobuse převáží zpět k nádraží, kde máme zaparkované auto.

Schneeberg mohu doporučit všem. Jak těm, co se chtějí jen bez námahy projít po horách, tak těm, kteří vyhledávají náročnější túry. Nádherné vápencové pohoří nabízí dvoutisícovou nadmořskou výšku, krásné výhledy, alpskou květenu, pohoštění v horských chatách. Chce to dobrou předpověď počasí a pokud pojedete zubačkou, tak raději koupit lístky dopředu.

Mapa oblasti na mapy.cz: Schneeberg (mapy.cz/turisticka)
Mapa trasy přes Schneeberg: Mapa trasy Schneeberg

Text: Alexandra Prejdová
Fotografie: Jan Prejda

Všechny naše články z cest do Rakouska:

• Rakousko - Gutensteinské Alpy (1): Soutěska Steinwandklamm a vodopády Myrafälle
• Rakousko – Gutensteinské Alpy (2): Hohe Wand
• Rakousko - Gutensteinské Alpy (3): Reisalpe, Hochstaff
• Rakousko - Türnitzské Alpy (1): Türnitzer Höger, Zdarsky Hütte
• Rakousko - Türnitzské Alpy (2): Eisenstein, Julius-Seitner Hütte
• Rakousko - Ybbstallské Alpy (1): Ötscher, Gemeindealpe a soutěska Ötschergraben
• Rakousko - Ybbstallské Alpy (2): Dürrenstein, Lunzer Obersee
• Rakousko: Pohoří Schneeberg
• Rakousko – Dachstein (1): Lanovkou pod Hoher Dachstein
• Rakousko – Dachstein (2): Gosaukamm (Salcburské Dolomity)
• Rakousko – Dachstein (3): Jezera Vorderer a Hinterer Gosausee
• Rakousko – Dachstein (4): Lanovky Krippenstein, vyhlídka 5 Fingers, túra k Simonyhütte
• Rakousko – Salzkammergut (Solná komora): Hallstatt
• Rakousko - Kaiserwinkl (1): Jezero Walchsee, túra na Wandberg a Brennkopf
• Rakousko - Kaiserwinkl (2): Kaisergebirge - výstup na Heuberg
• Rakousko - Kaiserwinkl (3): Kaisergebirge - lanovkou na Unterberghorn
• Rakousko - Gailtálské Alpy (1): Údolí Lesachtal, Samalm, Soleck, Riebenkofel
• Rakousko - Gailtálské Alpy (2): Lienzské Dolomity, Rudl-Eller Weg
• Rakousko, Maďarsko: Neziderské jezero (Neusiedler See, Fertö)