Loading...
Turistické cíle • Památky a muzea • Kostel
Bazilika Sant'Agata Maggiore se nachází v centru města, jen pár kroků od baziliky svatého Františka. Jedná se o jeden z nejstarších ravennských kostelů, který byl postaven již koncem 5. století za biskupství Petra II., jehož monogram je stále vidět v lodi chrámu. Jen apsida byla dostavěna v následujícím století během biskupství Agnella, za finančního přispění známého ravennského bankéře a mecenáše umění Juliania Argentaria. Tato část historie kostela sv. Agáty tedy kopíruje historii nejslavnějšího ravennského chrámu, tedy baziliky San Vitale. Podlaha tohoto kostela postupně poklesla asi o 2,5 metru níže, než byla původně. Na vině bylo – jako u ostatních zdejších památek – bažinaté podloží. V průběhu staletí prošel chrám přirozeně řadou změn, například kruhová zvonice pochází až ze 16. století, konkrétně z roku 1560. V roce 1688 byly mozaiky v apsidě zničeny při zemětřesení a podlaha byla následně zvýšena na původní úroveň. Kostel je většinou považován za raně křesťanskou stavbu s prvky renesance.
V roce 1560 byly v kostele instalovány čtyři renesanční oltáře, které zde můžeme vidět i dnes. Po zemětřesení v dubnu 1688 se zachovalo už jen několik fragmentů mozaiky a kostel byl vybaven barokním mobiliářem. Veškeré baroko odstraní až „radikální restaurátor“ Giuseppe Gerola a dílo zkázy dokoná válečné bombardování roku 1944, při němž byla apsida téměř úplně zničena a spolu s ní i vše, co ještě zbylo z renesančních fresek. Současná podoba průčelí je do značné míry výsledkem obnovy z počátku minulého století. Je postaveno z cihel a zvýrazňují ho čtyři pilastry a sdružené okno. Centrální lodžiový portál pochází z bývalého kostela San Niccolò a sem byl instalován až v roce 1913. Jeho valenou klenbu nesou dva zadní vroubkované pilastry a dva renesanční sloupky.
Během restaurátorských prací, prováděných Giuseppem Gerolou v letech 1913 až 1918, bylo do průčelí vloženo sdružené okno. Interiér je rozdělen na trojlodí sloupy, z nichž některé jsou zakončeny korintskými hlavicemi ze 6. století. Ve starověké svatyni u oltáře sv. Agáty je uschován popel svatého mučedníka Sergia a biskupa Agnelluse. Najdeme zde také obraz Lucy Longhiho z roku 1546, který zobrazuje sv. Agátu mezi sv. Kateřinou Alexandrijskou a sv. Cecilií. Interiér je rozdělen sloupy různého věku na trojlodí, přičemž centrální loď je vyšší a širší než obě postranní. Loď je velmi světlá a její dřevěný strop je moderní; pochází z osmdesátých let 20. století. Uvidíme zde i šedozelenou mramorovou kazatelnu a dva pilíře oblouku apsidy bez omítky, aby byly patrné staré cihly. Kromě oltáře sv. Agáty – o kterém se zmiňuji výše – zde najdeme čtyři boční oltáře, zasvěcené sv. Ritě, Panně Marii dobré rady, sv. Františkovi a sv. Petrovi. Varhany jsou moderní, pocházejí z roku 1967 a jsou umístěny v dřevěné skříni, malované v renesančním stylu. Současná podoba apsidy pochází z let 1962 až 1963.
U kostela se nachází zahrada, což je bývalý hřbitov. Na zelené ploše zde najdeme čtrnáct starověkých sarkofágů, které byly dříve umístěny uvnitř kostela. Nejstarší z nich je datován do 6. století, nachází se na vstupním schodišti a v jeho středu je vytesán velký kříž. Kostel, který se nachází na ulici Via Giuseppe Mazzini, nebývá běžně přístupný. Nejlépe ho lze navštívit v neděli mezi 10,30 až 12,00 hod. nebo mezi 17,00 až 19,00 hod., kdy se sem můžete podívat mezi bohoslužbami. Nachází se v zóně s omezeným provozem v centru města, nejbližší autobusovou zastávku i parkoviště najdete 100 metrů od této památky. Současně se omlouvám za kvalitu fotogalerie; jedná se o skeny fotografií 9 x 13 cm nebo ofocené pohledy z let 2002 až 2004 a slouží opravdu jen jako ilustrační materiál.